Článek
Každý rok se znovu objeví článek s jednoduchou pointou: „Učitelky mají spoustu volna, slušný plat a pořád si stěžují. Tak proč to vlastně dělají?“ Jenže tato teze, byť na první pohled efektní, je založena na mýtech a nepochopení.
Tři měsíce prázdnin? Neexistuje
Učitelé nemají „prázdniny“, ale mají řádnou dovolenou stejně jako ostatní zaměstnanci. Zákoník práce dává pedagogům dovolenou v délce 8 týdnů. Rozdíl je v tom, že většinu čerpají v době, kdy škola nefunguje. Tato dovolená není jen časem u moře, ale také obdobím příprav na nový školní rok. Mnoho učitelů tráví červenec a srpen přípravou materiálů, metodických listů, nových osnov, školeními. Tvrdit, že mají „tři měsíce volna“, je stejně zavádějící, jako říkat, že hasiči většinu směny „sedí a čekají“.
50 tisíc hrubého má každý? Není pravda
Medián hrubé mzdy učitele v ČR (2024) je kolem 45 tisíc hrubého. To je částka, která v Praze sotva pokryje nájem a základní životní náklady. Ano, někteří zkušení učitelé se v závěru kariéry dostanou na 50 tisíc a víc. Ale mladý učitel po škole začíná často pod hranicí 35 tisíc hrubého, a to v době, kdy IT absolventi nebo bankovní analytici berou dvojnásobek. Pokud tedy chceme, aby ve školství zůstali schopní lidé, musí platová motivace existovat.
Učitel odchází ve dvě? Jen ve filmech
Realita je taková, že vyučovací hodiny tvoří jen část pracovní doby. K tomu patří:
- příprava hodin (u nových učitelů klidně 2–3 hodiny denně),
- oprava testů, diktátů a slohů (často večer do noci),
- třídnická administrativa (třídní výkazy, katalogy, plány),
- komunikace s rodiči (někdy 8–10 hodin týdně),
- dozor na chodbách, výletech, školách v přírodě.
Známý je příklad učitelky češtiny, která spočítala, že za pololetí opraví přes 300 slohových prací, kdy každá jí zabere 10–15 minut. To je několik desítek hodin čisté práce, za kterou nemá žádný příplatek.
Jinde by neuspěli? Opačně: jinde by měli víc
Argument „kdyby byli dobří, šli by do soukromého sektoru“ je otočený vzhůru nohama. Právě proto, že jsou schopní, ze školství odcházejí. Programátor či analytik si dnes vydělá dvojnásobek až trojnásobek toho, co učitel. Zůstávají často jen ti, kteří mají k dětem vztah a berou profesi jako poslání. Jenže za poslání se složenky neplatí.
Děti jsou stejné jako dřív? Nejsou
Každý, kdo učí déle než 10–15 let, ví, že děti jsou dnes jiné. Vyrůstají v digitálním světě, mají kratší pozornost, méně čtou, více komunikují online, častěji trpí úzkostmi a depresemi. To není výmluva, to je realita, potvrzená i psychologickými výzkumy. Učitel musí být zároveň pedagog, psycholog, mediátor a často i sociální pracovník. Žádná prodavačka ani zdravotní sestra nemá třicet „zákazníků“ naráz, kteří vyžadují individuální přístup a u každého rodiče jiný styl komunikace.
Tak ať jdou jinam? To už se děje
Každý rok ze školství odchází stovky učitelů a noví nepřicházejí. Na některých školách chybí fyzikáři nebo matikáři tak zoufale, že se vypisují výběrová řízení opakovaně a marně. Výsledek? Děti učí kdokoli, kdo je momentálně po ruce. Tady už nejde o „fňukání“, ale o budoucnost celé země.
Závěr
Ano, i mezi učiteli jsou průměrní či slabší. Ale zobecňovat celý obor podle několika negativních zkušeností je nespravedlivé a škodlivé. Pokud budeme dál šířit mýtus o „tříměsíčních prázdninách a lehkém životě s kafíčkem“, podkopáváme motivaci těch, kteří školství skutečně posouvají dopředu. A právě oni jsou ti, kdo dokáží naše děti inspirovat, učit je kriticky myslet a připravit na život. Ignorovat jejich práci znamená připravit se o budoucí generace, a to je cena, kterou nemůžeme zaplatit.
