Článek
České školy měly kdysi pevný řád. Učitel stál v čele třídy jako autorita, kterou respektovali žáci i rodiče. Dnes se karta obrátila. Učitel už není ten, kdo učí, stal se rukojmím požadavků rodičů, jejich neustálého dohledu a stížností. Českému školství se čím dál víc vládne z kuchyňských linek, přes e-maily a přes WhatsApp skupiny.
Učitel už není autorita, ale obětní beránek
Přijde dítě domů se čtyřkou z matematiky? Vina je na učiteli, který „špatně vysvětlil látku“. Odmítne učitel podepsat omluvenku za deset zameškaných hodin? Následuje okamžitý telefonát na ředitele. Žák vyrušuje v hodině? Místo aby dostal poznámku, učitel je obviněn, že „neumí děti zaujmout“.
V atmosféře, kde rodiče vždycky vědí všechno lépe než učitelé, se z pedagoga stává figurka bez respektu. Děti to cítí a podle toho se i chovají. Proč by se měly snažit, když „maminka si to s paní učitelkou vyřídí“?
Příklad z praxe
Na jedné základní škole v Praze si rodiče stěžovali na učitelku češtiny, protože prý „dává moc diktátů“. Když škola argumentovala, že diktáty jsou běžnou součástí výuky pravopisu, rodiče si vynutili jejich zrušení. Výsledek? Žáci sice neměli stres z diktátu, ale o rok později dopadla celá třída podprůměrně u přijímaček na střední školu.
Škola jako supermarket služeb
Pro část rodičů je škola supermarket. Zaplatili daně, a tak čekají slevu, bonusy a individuální servis. Jenže vzdělávání není regál s rohlíky. A tak se místo spolupráce a dialogu otevírá prostor pro konflikty.
Rodiče zapomínají, že vzdělávání není produkt jako nové auto nebo rychlý internet. Je to proces, kde dítě musí samo vyvinout úsilí. Jenže v logice supermarketu musí být dítě „spokojený zákazník“. A učitel? To je prodavač, který se usmívá, i když mu zákazník nadává.
Příklad z praxe
Na jedné moravské škole požadovali rodiče, aby jejich dcera nemusela psát test z matematiky, protože „měla v sobotu oslavu narozenin a nebyla vyspalá“. Když učitel odmítl, rodiče vyhrožovali inspekcí.
Kancelář místo katedry
Dnešní učitel není jen pedagog. Je zároveň psycholog, sociální pracovník, krizový manažer, a hlavně úředník. Večer místo přípravy hodin vyplňuje formuláře, reaguje na rodičovské e-maily a vysvětluje, proč Pepíček nedostal jedničku. Pokud má čas učit, je to malý zázrak.
A co odměna? Často plat mizerný, prestiž nízká a místo respektu se dočká další stížnosti. Není divu, že mnoho schopných lidí odchází ze školství pryč.
Příklad z praxe
Podle nedávného průzkumu Učitelské platformy tráví učitelé na základní škole průměrně až 8 hodin týdně komunikací s rodiči. A to je víc času, než kolik věnují přípravě na vyučování.
Rodičovská „maminkokracie“
Specifickým fenoménem českých škol je „maminkokracie“. Většinu komunikace vedou matky. Často velmi aktivní, sebevědomé a přesvědčené, že vědí všechno nejlíp. Od složení jídelníčku, přes způsob výuky, až po to, jak má vypadat vysvědčení. Diskuze v rodičovských skupinách se mění v tribunály, kde se učitel stává obžalovaným bez šance na obhajobu.
Příklad z praxe
Na jedné základní škole v Brně se řešila údajně „nechutná polévka“ v jídelně. Rodiče si přes Facebook domluvili hromadnou stížnost, kterou doručili řediteli. Ten pak řešil kuchařky, jídelní lístek, a dokonce musel svolat mimořádnou schůzi. Učitelé mezitím učili dál v atmosféře chaosu, protože rodiče dávali jasně najevo, že mají moc.
Potřebujeme zpět respekt a důvěru
Jasně, i učitelé nejsou neomylní. Chyby se dějí a kritika má své místo. Ale pokud se školství úplně podřídí diktátu rodičů, nezbyde nic. Žádná autorita, žádná pravidla, žádná výchova. Jen děti, které vyrostou v přesvědčení, že když si dost nahlas stěžují, svět se přizpůsobí jejich rozmarům.
České školství potřebuje zpátky rovnováhu. Rodiče by měli přestat hrát „šéfy školy“ a začít znovu respektovat, že učitel má svou roli a kompetenci. Jinak hrozí, že místo vzdělávacího systému budeme mít jen hlučnou arénu, kde vítězí ten, kdo nejvíc křičí.
Co s tím? Návrh řešení
Pokud nechceme, aby se české školství úplně rozpadlo pod tlakem rodičovských požadavků a byrokratických absurdit, je potřeba udělat několik zásadních kroků:
- Jasně definovat autoritu učitele
Zákony a vyhlášky musí dát učitelům zpět možnost rozhodovat v rámci výuky bez neustálého zasahování rodičů. Učitel má být garantem vzdělávání, nikoliv obětí rodičovských nálad. - Vyšší platy a prestiž
Dokud bude plat učitele sotva nad průměrem a společenská prestiž mizivá, budou do škol přicházet čím dál méně kvalitní lidé. Učitel musí být finančně i společensky vážené povolání, ne „poslední možnost“. - Omezení byrokracie
Učitel má učit, ne vyplňovat formuláře. Administrativa se musí omezit na minimum, aby se pedagogové mohli věnovat výuce a přípravě, ne nekonečnému papírování a vysvětlování. - Odpovědnost rodičů
Rodiče by měli nést svůj díl odpovědnosti za vzdělávání dítěte. Pokud dítě vyrušuje nebo nepracuje, není to jen vina školy. Společnost musí znovu nastavit hranici, že škola není servis na míru, ale instituce s pravidly. - Podpora ředitelů
Ředitelé škol nesmí podléhat nátlaku jednotlivců. Potřebují nástroje, jak se bránit nesmyslným stížnostem a jak stát pevně za svými učiteli. - Vzdělávání veřejnosti
Stejně důležité je vysvětlovat rodičům, že vzdělávání není produkt, ale dlouhodobý proces. Pokud budou rodiče chápat školu jako partnera, nikoliv jako služku, vrátí se i důvěra a respekt.
Závěr
České školství stojí na křižovatce. Buď se učitelům vrátí autorita a respekt, nebo se celý systém rozpadne do chaosu, kde bude vítězit ten nejhlasitější rodič. Pokud chceme mít vzdělanou generaci schopnou obstát v budoucnosti, musíme učitelům umožnit učit, a ne je dusit diktátem rodičů.
