Článek
Velká cesta obytným vozem po Evropě mě vždy lákala a když jsem před pár lety nadhodil téma doma před dětmi, nadchly se stejně jako já a už nebylo možné vycouvat. Namísto zpátečky jsem nakonec lehce odbočil od původního plánu a přesvědčil rodinu (a hlavně sebe), že si musíme obytňák nejprve vyzkoušet, abychom zjistili, zda nás to bude bavit (oficiálně jsem nebyl ochotný zaplatit sto tisíc za měsíční pronájem). Pět dní v obytňáku zakončených v Legolandu se zdál být rozumný kompromis.
V dnešním článku upustím od svých spisovatelských choutek a nebudu se snažit barvitě popsat cestu, a proto jen ve zkratce: Praha – Wolfgangsee – pár kopců – Salzburg – Chiemsee – Mnichov – Legoland Günzburg– Praha.
Budu na obytný vůz pohlížet možná až příliš zjednodušeně, ale ve skutečnosti je obytňák jen kombinace auta a bydlení, nic jiného. Můžete na to nabalit další pohádkový příběh o svobodě, stejně jako na jakékoliv jiné cestování, ale ono to opravdu nic víc, než auto s domkem není. A proto rozdělím svůj článek do dvou kategorií: auto a bydlení.
Auto
Obytný vůz do 3,5 tuny, 5 osob, spotřeba 11 l na 100. A máme zde první ajajaj. Já vím, vždyť už i cesta je cíl a není proč dupat na pedál. Můžete se zařadit za kamion před vámi, aby se spotřeba snížila a spousty dalších tipů, které dostanete od majitele. Nicméně, debetní karta při platbě za pohonné hmoty zkrátka uronila slzu a zavzpomínala na naše Galaxy v sedmimístné verzi s téměř poloviční spotřebou. Maximální rychlost (nebo spíše doporučovaná pro komfortní jízdu) 110-120 Km za hodinu. A druhé ajajaj. Ano já vím i cesta je cíl a není kam spěchat, ale na rovné dálnici toho moc k pokoukání není a občas chcete někoho bezpečně předjet i na okresce.
Nic jiného z pohledu vozu rozebírat nebudu. Abyste někam dojeli, teoreticky nic jiného nepotřebujete – jak rychle se tam dostanete a za kolik. A ještě možná kam se s tím dostanete. A tady je mé třetí ajajaj. Do centra města to nebude ideální. Zlobíte se oprávněně, zřejmě jsem nepochopil, že s obytňákem se jezdí hlavně do přírody, a ne na Václavák, ale není ta svoboda právě v tom, že můžu kamkoliv?
Abych se o voze nevyjadřoval jen negativně, řídit obytný vůz mě zkrátka bavilo. Rád sedím v křesle vysoko nad ostatními a v prostorné kabině si užívám pohodový výhled nad střechami osobáků.
Bydlení
3500,- Kč (slovy tři tisíce pět set) na den. Celou částku za pronájem vozu si dovolím připočítat k ubytování. Předpokládám, že pokud by člověk na dovolenou jel autem, tak použije auto vlastní. Mimo sezonu jde penzion na kolech půjčit levněji, v sezoně i dráž. Nicméně si dovolím tvrdit, že za 140 EUR najdete velmi slušné a komfortní ubytování, a především s normálním záchodem a sprchou. Nejsme s manželkou žádní zhýčkaní rozmazlenci, ale rádi se vysprchujeme. Sprchu a záchod v obytňáku bych nazval spíše jako KPZ – koupelna poslední záchrany. A pokud si tedy k ubytování připočtu i cenu za Stellplatz se sociálním zařízením, dostane se cena za ubytování ještě výše.
A právě celková suma za toto krátké dobrodružství je mou hlavní výtkou. Nenechám-li se zatáhnout do pohádky o svobodě, nevychází mi z toho obytné auto příliš dobře.
Můžete namítat, že jsem význam tohoto cestování (po Evropě) nepochopil, ale větší zážitky a svobodu jsem v něm opravdu nenašel. Dokonce argument, že se kdykoli mohu rozhodnout zůstat nebo odjet podle toho, jak se mi zlíbí, je v dnešní době lichý. To samé mohu udělat při cestování osobákem a ubytovat se mohu levněji v penzionu. V dnešní době není problém si přes internet zarezervovat ubytování kdekoliv na ten samý den. A pokud bych se chtěl vydat na přírodnější dobrodružství, náš oktagonový stan s výškou přes dva metry po celé ploše a s průměrem šest metrů nám toto dobrodružství poskytne. A navíc za pořizovací cenu stejnou jako dva a půl dne pronájmu obytného vozu.
Tak, cestovatelé, dobrodruzi a milovníci obytných vozů, s chutí do mě.
