Článek
Dark Passion Play vyšlo v roce 2007 za bouřlivých podmínek. Nebudu to v této recenzi rozebírat, ale Tarja Turunen ve skupině skončila a nikdo nevěděl, jak to bude dál. Skupina sice nikdy nemluvila o svém konci, ale hledaní zpěvačky bylo velice dlouhé.
Vznikalo tak mnoho divokých spekulací, co se dál může stát. Nějakou dobu se mluvilo i o Simone Simons, jako náhradě na postu zpěvačky. Ta to ale bleskově odmítla.
Nové album ale dokazuje, že se čekání vyplatilo. Vše začíná epickou „Poet And The Pendulum“. Ukázka toho, jak to dopadne, když se Tuomas Holopainen utrhne ze řetězu. Rychlejší části, přecházejí do pomalejších a vše poněkud kostrbatě, zapadá dohromady.
Následující písnička ale už zní poněkud tradičněji. Dostáváme příběh s názvem „Bye Bye Beautiful“. Energická písnička, která je vytvořená s úmyslem dalšího rádiového hitu. Její singlové vydání tedy samozřejmě proběhlo. Písnička se tak dočkala přímo šeredného klipu.
V podobném duchu pokračuje i další píseň. „Amaranth“ je něco jako druhý pokus ve stylu „Nemo“. Hitová věc ve středním tempu, která se dočkala singlového vydání. Natočen byl i klip, který vypadal velmi nákladně.
Album ale poněkud odbočí, od jasných rádiových zářezů. Dočkáme se písničky „Cadence of Her Last Breath“, která okouzlí svým zvukem. Zní syrověji a tvrději než dva předchozí počiny.
To pravé ale přichází až s písní „Master Passion Greed“. Zde nás zpěvem příliš neuhrane Anette ale spíše Marco.
Album ale prudce šlápne na brzdu a přichází pomalá „Eva“. Anette svým hlasem vykouzlí velmi zajímavou atmosféru. Jedná se o první singl z alba, který se bohužel ale nedočkal své vizuální podoby. Jednalo se o charitativní věc.
Nightwish ale opět sešlápnou plyn a přichází poněkud rychlejší „Sahara“. Opět menší odkaz na minulé album, jmenovitě píseň „The Siren“.
„Whoever Brings The Night“ se sice nedá úplně označit za baladu ale i tak se poněkud vleče. To samé by se dalo napsat i o „For The Heart I Once Had“.
Naštěstí se album vrací k poněkud zajímavějším kouskům a tím je bezesporu „The Islander“, kde si hlavní účast ve zpěvu, urval Marco Hietala. Působivá pomalejší písnička, se skvělým klipem.
Zajímavé věci ale nekončí a pokračují s instrumentálkou „Last Of The Wilds“. Skupina později vytvořila i verzi se zpěvem, která se vyskytla na různých verzích alba.
Přecházíme k poslední rychlé věci na albu a tím je „7 Days To The Wolves“. Zde bych nějaké vizuální ztvárnění přivítal ale nikdy na něj nedošlo.
Celé album uzavírá „Meadows Of Heaven“. Ta nejdříve uhrane svojí atmosférou, aby všechno zničil kýčovitý závěr.
Nightwish s novým albem ukázali, kdo je pro fungování skupiny nepostradatelný a Tarja to naštěstí nebyla. Na novém albu se najde několik drobných zaškobrtnutí. Zmizela i část jejich původního kouzla, které ale nahradilo něco jiného.
