Článek
„Endless Forms Most Beautiful“ je dalším milníkem pro Nightwish. Anette Olzon opustila skupinu a její místo zaujala Floor Jansen. Ta ale byla pouze hostem a až později se ke skupině přidala. Na tomto albu už ale byla pevnou součástí skupiny.
Album je inspirováno dílem Charlese Darwina a jeho teorií evoluce, což se promítá do textů i samotné hudby. Skladby se věnují kráse a rozmanitosti života na Zemi. Stejnou měrou se ale opírají i o smrt a zánik všeho, kolem nás.
Vše začíná energickou „Shudder Before the Beautiful“. Sice zde slyšíme typický zvuk Nightwish ale i změny, které nastaly. Dočkáme se více orchestrálních prvků a vše je více epické.
„Weak Fantasy“ je silná píseň, která ale jen pokračuje v nastoleném směru. Floor zní velmi zajímavě.
Třetí píseň, nás ale trochu vrátí do starých časů. „Élan“ je sice povedená ale vytkl bych jí dvě věci. Floor Jansen zde svůj hlas ani zdaleka nevyužije, ale poněkud křečovitě se drží při zemi. Druhou věcí je až horlivá snaha, vytvořit další rádiový hit. Při poslechu jsem si hned vzpomněl na Nemo, Amaranth a podobné písně. Nebylo ani takovým překvapením, že se „Élan“ stala titulní písní alba.
„Yours Is an Empty Hope“ už nabídne méně přívětivý zvuk a rozhodně to není na škodu. Začátek zní poněkud povědomě ale potom se Floor při refrénu opravdu ukáže. Její growl se prolíná se zpěvem Marca Hietali a zní to přímo úžasně.
Později ale Nightwish prudce šlápne na brzdu a přichází pomalá a křehká „Our Decades in the Sun“. Orchestrální aranže a klidnější tempo vytvářejí intimní a dojemnou atmosféru.
„My Walden“ má folkový nádech, inspirovaný americkým autorem Henrym Davidem Thoreauem a jeho esejí „Walden“. Po hudební stránce je skladba živá a melodická. Přidává albu na rozmanitosti i když v celkové tvorbě Nightwish, nejde o nic nového.
„Endless Forms Most Beautiful“ je titulní skladbou alba a rozhodně zaslouženě. Píseň zdatně shrnuje téma alba. Text oslavující evoluci v orchestrálním hávu.
„Edema Ruh“ má poněkud dobrodružný nádech, i když ve tvorbě Nightwish nejde opět o nic nového.
„Alpenglow“ je asi nejblíže tradičnímu zvuku Nightwish. Epickou stránku skladby se povedlo ukočírovat, což není na škodu.
Následuje ale obrovský krok špatným směrem, který se povede téměř na každém albu. Zde si to vybere instrumentální „The Eyes of Sharbat Gula“. Jde o nejnudnější a nejzbytečnějsí věc na albu.
Nastává závěr alba a přichází dlouhá předehra, která vyvrcholí v epickou „The Greatest Show on Earth“. Píseň, která má téměř 24 minut, je nejdelší a nejvýpravnější věcí, jakou kdy skupina vytvořila. Floor a Marco nás provedou příběhem o stvoření světa, až po jeho nevyhnutelný zánik. Tato skladba je monumentálním zakončením alba, které ukazuje kreativitu a ambice Nightwish.
