Článek
Nightwish je fascinující skupina, která přináší do vod symfonického metalu, vždy něco nového.
Kapela, která je známá pro své komplexní hudební struktury a hluboké lyrické příběhy, udělala ale krok špatným směrem. Nyní nebudeme hledat nové světy, ani utajené fantazie Tuomase Holopainena. Na tomto albu se vypravujeme do změti podivných zvuků a budeme v tom hledat, vůbec nějaký smysl.
„Music,“ která se rozvíjí postupně, až k pokusu o velké finále. Je to jakýsi úvod do světa Nightwish, který v této skladbě zkoumá význam hudby v lidské historii.
Skladba „Noise“ je to nejlepší, co nové album nabídne. Jedná se o silnou kritikou moderní společnosti, konkrétně její posedlosti digitálním světem a sociálními médii. Text je ostrý a velmi povedený. Hudba energická a refrén zůstane v hlavě, velmi dlouhou dobu. Tento track je v podstatě údernou výpovědí o našem způsobu života, podpořenou těžkými kytarovými riffy a skvělým zpěvem Floor Jansen.
„Shoemaker“ se už ale opět propadne do symfonického balastu. Floor je tady extrémně nevyužitá.
„Harvest“ se odklání od typického zvuku Nightwish s lehčími folkovými vlivy a texty zaměřenými na cykly přírody. Zpěv Troye Donockleyho dodává skladbě jemný ale hluboký tón. „Harvest“ je bezesporu tím lepším, co album nabízí.
„Pan“ se vrací k více symfonickému a temnějšímu zvuku. Pořád tam ale chybí, na jakou jsme u Nightwish zvyklí.
„How’s the Heart?“ je pokus o emocionální skladbu s jistým přesahem. Snaha ale vyznívá naprázdno.
Skladba „Procession“ je meditativní, melancholická a nebezpečně nudná.
Svěží závan přichází se skvělou „Tribal“. Její rytmická síla a temný, až rituální tón přinášejí pocit neklidu a síly zároveň. Píseň vyniká svou divokostí, dravostí a nespoutanou instrumentací. Je v kontrastu s předchozími skladbami.
Závěrečná skladba prvního disku, „Endlessness“ je epickým zakončením této části dvojalba. Její pomalé tempo a melancholický nádech vytvářejí hluboký pocit úvahy a završení. Text vypráví o existenci lidí i jejich konci.
Druhý disk nese podtitul „All the Works of Nature Which Adorn the World“ a je učiněným peklem. Poruším tedy své železné pravidlo a nebudu jej rozpitvávat po jednotlivých písničkách.
Tuomas Holopainen se už naprosto utrhl ze řetězu a stvořil několik hudebních splácanin, který se nedají označit jiným slovem, než je „odpad“.
„Human :||: Nature“ je album, které se snaží být plné hlubokých myšlenek, emocí a hudební propracovanosti. Nightwish ale tentokrát šlápli vedle, a to se vyjadřuji ještě s velkou dávkou zdrženlivosti. Tohle rozhodně nemělo být řádové CD ale spíše menší EP. Nightwish tak skvosty typu Noise nebo Tribal, utopili v tuně balastu.
TTT
