Článek
Vše začíná předehrou „Taikatalvi“, která je spíše temným intrem než plnohodnotnou skladbou.
Jízda pokračuje se skladbou „Storytime“, která se stala i prvním singlem z alba. Rychlá smršť, co rozhodně nenudí. Anette Olzon zpívá o dětských snech a magii, která nás obklopuje. „Storytime“ je jakýmsi návodem k dobrodružství, do kterého nás album vtahuje.
Následující „Ghost River“ představuje agresivnější stránku Nightwish, kombinuje těžké kytarové riffy s temnou atmosférou.
„Slow, Love, Slow“ je sice balada, kterých už mají Nightwish v arzenálu mnoho, ale tato rozhodně vybočuje. Skupina se opět pustila do nových vod a servíruje nám náznaky jazzu. Hlas Anette tak vykouzlí téměř barovou atmosféru, aby nás dovedla ke strhujícímu finále.
Album opět zrychlí tempo a to s „I Want My Tears Back“. Tato píseň přináší folkový nádech. Celkově strhne svojí atmosférou.
„Scaretale“ má velmi zajímavý, poněkud humorně strašidelný nádech. Při jejím poslechu se mi vybaví film Addamsova rodina, kam by píseň výborně zapadla. Hororová pohádka, kde Anette zní opravdu zajímavě.
Následuje instrumentální skladba „Arabesque“, která přináší orientální vlivy. U Nightwish nic nového.
Balada „Turn Loose The Mermaids“se vrací k melancholii a nostalgii. Jde ale zároveň o nejslabší a nejméně zapamatovatelnou stopu na albu. Její křehkost ale vyčaruje zajímavý protipól, oproti dalším písním na albu.
„Rest Calm“ začíná tiše a melancholicky, postupně se však rozvine do mocné a emotivní skladby.
„The Crow, the Owl and the Dove“ je o hledání pravdy, inspirovaná starými příběhy. Jedná se o druhý a zároveň i poslední singl z alba.
Následuje „Last Ride Of The Day“, která strhne svou energií. Vyzařuje z ní radost, která na koncertech rozhýbala mnoho lidí.
Jednalo by se o skvělé zakončení alba, bohužel se tak ale nestalo.
„Song Of Myself“ je dalším pokusem o delší skladbu, kterými na nás Tuomas Holopainen občas zaútočí. Výsledky ale bývají poněkud kolísavé a zde si vybral, slabší chvilku. Rozhodně bych jí ale neoznačil za odpad.
Tuomas Holopainen ale svého kreativního ducha opět neukočíroval a my tak dostáváme titulní „Imaginaerum“, což je obrovský krok špatným směrem. Instrumentální rekapitulace témat alba je prostě podivnost. Skladba měla být původně součástí „Song Of Myself“ a rozhodně tam měla i zůstat. Tímto stylem to připomíná takové ty popové „megamixy“, které se dávaly jako bonusovky na alba skupin, úplně jiného ražení, než je Nightwish.
Imaginaerum je nejucelenější album, jaké kdy skupina vydala. Téměř každá písnička představí svůj vlastní malý svět. Zároveň ale vše zapadá do jednoho velkého příběhu. Je jen na vás, jestli se tímto příběhem pustíte i vy.
Zdroj informací k článku:
