Článek
Všichni nový studenti se shromáždili před budovou školy. Bart si nepřítomně hrál s rukávem hábitu a sledoval všechno okolo. Fascinovaně hleděl na zdi školy, které připomínaly vlny, které někdo zastavil na místě. Mezi tím vším viděl velká prosklená okna. Kolem školy se táhl zelený les a tak byla celá budova ještě podivnější.
Náhle slyšel odkašlání a vrátil se zpět do reality i když to vzhledem k tomu, kde byl, vypadalo stále jako ve snu. Podíval se k bráně, která nyní byla otevřená a za ní bylo široké bílé schodiště. Na něm stála Flora. Nyní ale vypadala přísněji.
„Nyní pojďte prosím všichni se mnou.“ Studenti byli příliš vyděšení na to, aby se zmohli na nějaké otázky nebo jí prostě neposlechli. Místo toho šli v hloučku za ní a čekali, co se bude dít dál.
Vyšli po schodišti, prošli chodbou, kde je sledovalo několik soch a průchodem se dostali až do velké síně.
Bart sledoval čtyři dlouhé stoly, mezi kterými došli až na malé pódium. Připadal si poněkud trapně, jak tu mnohem starší kouzelníci seděli a sledovali je. Podíval se nahoru, kde čekal strop a strnul úžasem. Tam kde čekal kámen, byla vodní hladina. Hned pod ní, plavalo velké množství ryb. Bart si připadal jakoby kráčel pod dně moře. Vodu dokonce i osvětlovalo slunce, které tam ale nemohlo být. Sál byl pod dalšími dvěma patry, pokud dobře počítal.
Chtěl se znovu dívat raději na cestu, když u podivné hladiny zahlédl i žraloka.
Flora si znovu odkašlala a v síni nastalo hrobové ticho.
Potom začala zvučným hlasem vysvětlovat novým studentům. „Tento večer budete rozděleni do jednotlivých věží.“
Projela je pohledem a pokračovala.
„První je Ignis, pokud jste nespoutané ale srdečné duše, je vaším živlem oheň.“
„Druhou je Terra, pokud jste praktičtí a spolehlivý, je vaším živlem země.“
„Třetí je Air, pokud jste zvídavý a nebojíte se se zkoumat nové věci, je vaším živlem vzduch.“
„Čtvrtou věží je Aqua, pokud jste citliví ale uzavření a zajímá vás vlastní nitro, je vaším živlem voda.“
Najednou bylo ticho mezi studenty prolomeno a Bart slyšel šepot. Většina nováčků pocházela z kouzelnických rodina a tak slyšel šeptání, do jaké věže by chtěli nebo kam, by naopak nechtěli. Bart přitom slyšel jak se studenti bojí aby se nedostali do Ignis. Ta měla podle jejich slov tu nejhorší pověst. Sice netušil proč ale rozhodně se chtěl dostat jinam.
Flora si ale opět odkašlala a znovu všechno utichlo.
„Na pódiu stojí jeden z kamenů duše. Tyto kameny umí nahlédnout do duše živých bytostí a říct vám, co jste zač. Položíte na kámen ruce a on vám řekne, do jaké věže patříte. Teď budu číst vaše jména a vy vždy vyjdete ke mně.“
Bart sledoval Floru, až zabloudil pohledem za ní. Tam sedělo mnoho kouzelníků, u dlouhého stolu.
Čarodějka vpravo měla dlouhé hnědé vlasy, protkané blond pramínky. Její oči vypadaly výhrůžně i bez tmavého orámování. Působila jakoby šla spíše do boje, než na hostinu k zahájení školního roku.
Vedle bojovně vyhlížející učitelky seděl hubený muž, který byl přesně jejím opakem. Útlá postava, šedé rozcuchané vlasy a velké brýle. Vypadal spíše jako muž teorie, než praxe.
Uprostřed stolu stálo zdobené dřevěné křeslo, které patřilo čarodějce s bílými vlasy. Na první pohled vypadala staře ale velmi energicky. Na studenty hleděla s jemným úsměvem, který se odrážel i v jejích světle modrých očích.
Za jejím křeslem byli čtyři zástavy z bílé látky, na každé z nich byl jeden symbol. Bart je nikdy předtím neviděl ale podle toho jak vypadali se mohlo jednat o symboly jednotlivých věží. Jeden z nich připomínal tři spirály, další vypadal jako stylizovaný plamen. Odvrátil se od nich a sledoval jejich vílí průvodkyni.
Flora vzala do rukou dlouhý kus pergamenu. „Kámen duše slouží škole už přes dvě stovky let a zná i vaše rodiče a prarodiče. “
Potom zjistila, že jí jeden student neposlouchá. Stočila pergamen do malé ruličky a opatrně sestoupila z podia. Potom se škodolibým úsměvem pleskla studenta pergamenem do hlavy.
Ten se na ní okamžitě otočil. „Co si to dovolujete, já jsem Ajstrux, vnuk jednoho ze…“
Flora se na něj ale zamračila a skočila mu do řeči. „Mě je jedno, kdo byl tvůj děda, nebudeš kvůli tomu rušit zařazování. Hned se otoč a chovej se klidně. “
Chlapec se rychle otočil a jeho pohled padl na Barta.
„Podívejme se kdo se dostal do školy Spektrum.“
Bart nevěděl kdo ten chlapec je, nebo proč by ho měl znát.
Flora ale náhle pronesla hlasitě. „Ajstrux Asmodeus.“
Chlapec po něm vrhnul pobavený pohled a šel na pódium.
Kámen duše nebyl nějaký malý šperk ale vysoký kamenný sloup, který vypadal šedě ale světlo na něj dopadalo trochu podivně a tvořilo matnou duhu. Ajstrux se kamene dotknul a ten okamžitě vykřikl. „Ignis!“
Bart trochu šokovaně hleděl na kámen, když z něj vyšel ten zvláštní hluboký hlas.
„Andromeda Swift!“ řekla Flora.
Bartova kamarádka vyrazila s vystrašeným pohledem na podium. Dotkla se kamene a okamžitě zaznělo. „Terra!“
Bart spolu o ostatními zatleskal a byl zvědavý, kdo bude teď.
„Bartoloměj Maller“ pronesla Flora a Bart pomalu polkl, tohle bude zajímavé. Opatrně vyšel na podium, které bylo původně kousek od něj ale ted mu připadalo, že je celé kilometry daleko. Postavil se ke kameni a položil na něj ruce.
V hlavě mu zazněl hluboký hlas. „V hlavě máš zmatek. Co s tebou?“
Bart si vzpomněl na toho kouzelnického chlapce i na šepot studentů. „Jen ne Ignis.“
V hlavě mu zazněl znovu ten hlas. „Tam by tě ale naučili spoustu věcí, které by si uměl využít naplno. Tvoji předci byli přeci…“
Bart ale zašeptal. „Jen ne Ignis. Jen ne Ignis. Jen ne Ignis.“
Kámen poslední slovo řekl nahlas. „Terra!“
Bart v duchu zajásal.
