Článek
Na stylu Nightwish se opravdu změnilo mnoho. Album působí vyváženěji a je vidět více profesionální přístup.
Tarja hned na začátku ukazuje svůj rozsah a opět ukazuje, že se v rychlých písních neztrácí.„Stargazers“ uhrane svou atmosférou i chytlavostí.
Dvojka „Gethsemane“ působí, jako kdyby skupina zkoušela, kam až může zajít. Zejména v otázce experimentování.
Experimenty pokračují písní „Devil & The Deep Dark Ocean“. Tentokrát píseň doplnil zpěvák Tapio Wilska.
Píseň končí a za ní už slyšíme první singl z alba „Sacrament Of Wilderness“. Hitová, ale zároveň i předvídatelná.
„Passion And The Opera“ stále drží vysokou laťku, kterou album nastavilo. Tarja si v druhé polovině alba hraje se svým hlasem.
„Swanheart“ je pak melancholická balada, která ukazuje jemnější stránku kapely a Tarjin hlas v celé jeho kráse.
„Moondance“ představuje instrumentální mistrovství a nedostižnou kreativitu kapely.
„The Riddler“ nastavenou laťku nepřeskakuje, ale je hluboko pod ní. Zní podivně popově, uměle a nudně.
„The Pharaoh Sails To Orion“ už nás vrátí zpět nahoru. Tarju opět doplňuje Tapio Wilska.
Pomyslnou tečku zde obstará pohádková „Walking In The Air“. Zde Nightwish rozhodně nešlápli vedle.
Produkce alba je na vysoké úrovni, což je později u Nightwish standardem. Každý nástroj je jasně slyšitelný a orchestrální prvky jsou harmonicky začleněny do celkové kompozice, aniž by narušovaly celkový dojem. Zvuk alba je čistý, ale zároveň si uchovává syrovou energii, která je pro metalovou hudbu charakteristická.
„Oceanborn“ je album, které stojí za poslech nejen pro fanoušky symfonického metalu, ale i pro ty, kteří oceňují hudební promyšlenost a skvělé vokální výkony. Nightwish s tímto albem ukázali, že jsou schopni vytvořit dílo, které je nejen technicky úžasné, ale také emocionálně hluboké a nezapomenutelné.
