Článek
Náš středověk, byl i ovlivněn básnictvím, jak lyrickým, ta epickým. Na dvoře krále Václava II. to byl především vliv středohornoněmeckým (jazykem). Neb, jak vím od mala, na dvoře krále Václava II., se asi opravdu mluvilo především německy. Básnictví, však na dvoře panovníků z rodu Přemyslovců mnohem starší tradici.
Německých básníků na dvoře Přemyslovců, v Čechách můžeme například znáti za vlády Václava I., v letech 1237-1241 Reinmar von Zwetter. Spisovatel náboženských, moralizujících a politických obsahů.
Na přelomu vlád Václava I. a Přemysla II. Otakara je znám básník zván Meister Sigeher, který ve svých dílech psal první tažení Přemysla II. v letech 1254-1255 do Prus, a další báseň, o výpravě z let 1267-1268. Jinak na dvoře Přemysla II. Otakra přispěl skladbami potulný Friedrich von Sonnenburg, který se s králem zúčastnil vojenského tažení do Uherska v roce 1271.
A co taková rytířská epika?Nejsou moc jasné na Pražském dvoře, ale možná jest, že byla, sic ne tak jak lyrická a politická poezie v okolí Přemyslova. Vždyť dvůr krále Přemysla II. Otakara byl dozajista již vyspělý, jak v západních dvorech. Ona ta lyrika i epika, byla důležitá na dvoře, dozajista, aby byla nástrojem pozvednutí panovníka, i jeho ambicí, a především pozvednutí společenského, zkrátka by měl obrovskou prestiž. Například, je krásné od básníka Ulricha von dem Türlina, o eposu o Vilému Oražnském, nazvané „Willehalm“, jejž epos vypráví o bojích Viléma s Maury v jižní Francii. Dílo Ulrich vytvořil, jak sám napsal, pro vznešeného krále z Čech. Dílo dokončil po Wolframu von Eschenbach. Toto dílo v závěru chválí Přemyslovo (psáno Otakarovo) dvorné chování vůči ženám a básník vyslovuje přání sloužit mu aspoň pár roků. Kdy vzniklo to dílo, asi v 60. letech 13. století.
Dále z Čech (asi z Litoměřic?) na dvoře Přemysla II. Otakara, působí Ulrich von Etzenbach. Snad pojmenoval se po významném Wolframu von Eschenbach, ke kterému měl stylistický hodně blízko, i formulovaně. Působil již počátkem 70. let, na dvoře českého krále. Je zajímavé, že ti básnící, mají stejná jména Ulrich, což je jasně český Oldřich. (Těch Oldřichů v románech o středověku z času králů, jak Přemyslova II., tak i u Karla IV. jest dosti.
Ulrich von Etzenbach, napsal pro oslavu krále českého, vybral činy a život Alexandra makedonského, který v čase středověkém, měl skvělé rysy rytíře. Samozřejmě, básníci, byli inspirováni rozsáhlými texty v latině v různých eposech, vzniklé i v předešlém století. Dokonce samotný král Přemysl II. Otakra básnikovi texty obstaral od salzburského arcibiskupa Fr. Z Walchen. To je dosti zajímavé, byl opravdu s ním, aspoň chvíli za dobře.
Samozřejmě, že básník „Oldřich“ (přejmenoval jsem ho záměrně do češtiny), psal z plno jiných textů. Jak milostné, tak i dobrodružné poezie. Tento básník snad čerpal z prózy Historia de proeliis. Toto dílo, několika kapitol, tvořil za času panování Přemysla II. Otakara, a pokračoval, až dílo dokončil na konci 80. let, za vlády již jeho syna, krále Václava II. a do toho díla přidal na závěr, krátké veršované ponaučení, pro samotného mladého krále
Na dvoře krále Václava II. tento básník, napsal dvorský román s rysi legendy jménem „Wilhelm von Wenden“ (tedy Vilém ze země Slovanů). Napsal jej v první půli 90. let, 13. století. /Zajímavý příběh, jak jsem si přečetl/. Toto dlouhé dílo končí modlitbou za krále Václava II. a královnu Gutu „an dem künige wolgemuoten Wenteslaben und an Guoten, der edel künigine.“
Ty básně, jsou vyprávěny vždy o nějakých hrdinech, a jsou tam i patrné paralely s životem Václava, i jeho ženy Guty. I když oslavují jiné.
„Oldřich Etzenbach dokonce napsal dílo o 2 100 verších, které je věnováno Boreši III. z Rýzmburka, který kolem poloviny 90. let, 13. století dospíval („der junge erenbaere, / der edel Risenburgaere/ mit namen Borse der ander“).
Na dovře krále Václava II., samozřejmě působilo mnoho dalších básníků, někteří však nám nejsou známy svým jménem. Jako například epos Křížové výpravy durynského lankraběte Ludvíka zbožného, napsaný kolem roku 1301. V tomto eposu, je zde i oslavován český král Václav I., děd krále Václava II., ale i Přemysl II. Otakar a samotný Václav II. V díle král Václav, je opravdu oslavován, chválen jest jeho dobrý charakter, psán je zde jeho životopis a jeho zbožnost. V takové duchu, jako zbraslavských kronikářů.
A, dokonce básníkův dobrodinec, byl i z rozrodů Vítkovců, Oldřich z Hradce, který byl významnou postavou na dvoře krále. Básník velice dobře znal Oldřicha z Hradce, snad u jeho dvora pobýval, dokonce ho zmiňuje a velice chválí, tohoto významného velmože, pro štědrost atd.
Oldřich z Hradce si někdy kolem roku 1300 objednal rukopis Ulricha von Etzebacha „Alexandreidy,“ kde v opisu je zaměněno místo oslavy krále (tehdy myšleno Přemysla II. Otakara) za jméno samotného pána Oldřicha z Hradce.
A teď přecházíme k Markvarticům, přesněji k dílu Heinricha von Freiberga, k „Rytířské jízdě Jana z Michalovic“. Sic nedlouhá skladba o 300 verších, ale přesto jedna z nejznámějších z času kralování Václava II.
Dílo zde propaguje věhlas jednotlivce, ale také české země, rytířstvo české i samotného krále. Zkrátka hrdinu, který se vypravil na rytířská klání (turnaje do cizích zemí. Tento básník měl také svého chráněnce, a byl jím pravděpodobně Raimund z Lichtenburka, který byl bohatý a mocný, z rozrodu Ronovců.
V díle Tristan, které bylo torzem Gottfieda von Strassburg, tak právě dedikoval dokončení Raimundovi z Lichteburka (byl moravským zemským hejtmanem).
Toto dílo Tristan, jak od Heinricha von Freiberga, velice mimořádné, a dosahovalo kvalit již staršího díla od Gottfrieda v. S., bylo právě jednou z předloh překladu do češtiny ve 14. století, díla známého jako „Tristan a Izalda.“
Díla byla psaná v němčině, a tudíž, příslušníci daných rodů, musili umět velice dobře německy, jak Oldřich z Hradce, tak Boreš z Rýzmburka či Raimund z Lichtenburka, díky rodičům od malička mluvili pravděpodobně výborně oběma jazyky, tzv. Bilingvismus (též dvojjazyčnost).
Vždyť dotyčný uměli ob jazyky velice dobře. Vždyť rody měly příbuzenské vztahy jak s rakouskou šlechtou, tak německou. Ale i ty kontakty s německými měšťany byli toho důkazem, a především tedy, bych ale nenazýval kolonisty, ale na území kolonizovaném, kde měli své državy.
Prostředí kolem krále bylo dosti německé, ale i české. Ale básnířství převládalo v němčině. On i pokrok do českých krajin, i díky kolonistům, přišel ze západu, a místní chtěli vědět a porozumět novým věcem, a tak se začalo mluviti i německy. U králů již dříve. Vždyť každý Čech má předky z česko-jazyčného, i německy-jazyčného. Já to sám vím.
Samotný král Václav II., nechal vytvořit svou poezii, ovlivněnou Heinrichem von Meissen. Tedy byl jím učitelem básníkem samotného krále.
Známe jsou minimálně tři v Codex Manesse, z díla básní, z první půle 14. století. Ale jisté je, že král Václav napsal, aspoň, nebo nechal napsat sedm básní svých.
Sepsal: Václav František Pekař
Zdroj:??? Nepamatuji.
Václav II. - (Libor Jan)
Přemyslovský dvůr (život knížat, králů a rytířů ve středověku) - Dana Dvořáčková- Malá, Jan Zelenka a kolektiv.
Vlastní práce - Václav František Pekař
