Beneš z Vartmberka a Anežka z Ronova

Anežka z Ronova, její původ a manželství s Benešem z Vartmberka

Když jsem dříve psal o Beneši z Vartmberka, neopomíjel jsem i jeho ženu Anežku z Ronova. A má domněnka byla taková, že z Ronova ji dali jen historici. A tudíž jsem v rodokmenech hledal Anežku, a usoudil jsem, že byla dcerou Častolovou, syna Smila Světlického (Ronovec a zakladatel rodu), bratr Jindřicha ze Žitavy; Předek pánů z Lipé, z Dubé, z Klinštejna (Křinečtí z Ronova) atd. A také jisté Anežky psané z Ronova, která má u sebe napsaného manžela Beneše z Vartmberka s nesmyslným úmrtím 1.2.1293, což je špatně, neb žil ještě roku 1305, a roky poté.

Bohužel, jak jsem se nevěnoval větvi Jindřicha ze Žitavy, tedy předku pánů z Lichtenburka, a dokonce právě pánů Přibyslavi a Ronova, jsem dále tuto větev ze Železných hor, nějak opomíjel (Asi proto, že, kde žiji jsem ovlivněn větví severočeskou). A tak si Vám čtu knihu o Václavu II. (2015), kde je záznam, o Beneši z Vartmberka a Anežce z Ronova, z roku 1294, kde řeší jejich blízká příbuznost, a mají jíž své syny tzv. Precedens /Napsat!/

A tak Václav přemýšlí, jaká příbuznost vlastně, a proč pořád z Ronova, když ta větev se tak neoznačovala. A tak projíždím druhou větev Lichtenburskou, a naraziv na Častolova z Ronova (psán po Ronově u Žitavy).Mohlo mě to trknouti dříve, a ne dát na první dojem, tedy nález u strýce zmíněného Častolova (1211-1253). Neb tento Častolov (1255-1272), byl synem jeho bratra Jindřicha ze Žitavy, purkrabího na Budyšíně (1234), na konci svého života si vzal máteř své snachy od syna Smila z Lichtenburka (Snacha Alžběta z Křižanova), Sybilu, vdovu po Přibyslavu z Křižanova, a rodiče slavné svaté Zdislavy, manželky Havla z Lemberka (Markvaritc). Havel z Lemberka mě bratry Jaroslava z Hruštice a Markvarta ze Šarfenštejna, což poslední jmenovaný jest otcem Beneše z Vartmberka.

Vracím se zpět k Anežce z Ronova. Jindřich ze Žitavy měl dva syny, Smila, předka pánů z Lichtenburka, a Častolova, psaného v listinách z Ronova.

Častolovovi se narodili dva synové, Čeněk (Častolov), (*cca1238 -1289), a Haimana (Hynka), oba psáni z Přibyslavi.

Haiman z Přibyslavi měl rozvětvené potomstvo, za což u Čeňka jsem nenašel žádné další generace, jen ta prví. A právě u něho je psaná Anežka, i s manželem Benešem z Vartmberka. A tedy, tato cesta je správná. A jak víme, v roce 1294, se u Anežky a Beneše řešila blízká příbuznost. A my víme, že páni z Polné, byli pokrevně poutu Markvarticů. A, oblast kolem Přibyslavi, měl jistý Jan z Polné, v příbuzenském svazku jaksi i s Přibyslavem z Křižanova, přes svazky, a dobré přátelství.

Vypadá to, že Častolovu manželkou byla Anna, z rodu pánů z Polné, nebo jeho syna Čeňka. Příbuznost pánů z Polné a s Markvartici jest taková, že dcera Záviše z Dobřan (122-1243), bratr Markvarta z Března (1197-1228), otce Havla z Lemberka, Jaroslava z Hruštice a Markvarta ze Šarfenštejna, otce Beneše z Vartmberka; Si daná dcera, neznámého jména, vzala Jana z Polné. A Jan z Polné, používal v erbu markvartického lva. Jan z Polné přispěl i k založení kláštera ve Žďáru nad Sázavou, společně s Přibyslavem z Křižan, a pokračovaly v tom i jeho dcery (Příbyslava z Křižan), i vdova Sybila.; A vypadá to, že Častolovou měl za manželku Annu z Polné? Nebo spíše dcerou Zbyslava (uváděn z Polné). Nevíme!!!

Jak víme tedy. Anežka z Ronova, byla z větve přibyslavické a z Ronova, a ne z větve severočeské. Víte, já jsem napsal již dřívější práce, kde jsem zmiňoval blízkou příbuznost Jindřicha z Lipé (+1329) a Jana I. z Vartmberka (+5.1.1316), jakož dva bratrance, s domněním, že Anežka z Ronova a Chval z Lipé byli sourozenci. Přitom z této větve se snad nikdo nepsal z Ronova; tak proč je zde zařazena Anežka? Chyba dřívějších genealogů opisující dřívější rodokmeny, snad renesančních badatelů?

Opravdu jsem si to myslil, že Anežka je od severočeských Ronovců, a ne Ronovců z Českomoravského pomezí, které bylo bohaté na stříbro. A také blízkost rodových majetků. Ale za času vlády Václava II., na dvoře se pohyboval samozřejmě Hynek z Dubé, který by byl jinak bratrem Anežky, který i Beneše z Vartmberka i Janem z Michalovic byl z počátku, než se dostal k Závišovi z Falkenštejna a pohyboval se na dvoře dále, přičemž se Vartmberk se dostal do opozice. Po svržení Záviše, se ke dvoru dostává znova strana biskupa Tobiáše (Benešovic) proti Závišovi, kde je zase jméno Beneše z Vartmberka, podkomořího, a i Raimunda z Lichtenburka . Vlastně ten krátce figuroval až do roku 1285.

Teď uvádím zdroj kniha Markvartici (Jiří Zoul Sajbt), kde se píše, a narazil jsem na to i v jiných knihách, kde k roku 1291 se dovídáme jméno manželky Beneše z Vartmberka, kde je Anežka psaná jako dcera Hynka z Ronova. A sakra!!! Jakého Hynka??? Nějak nesedí jméno, jsem zjistil z opisů listin, a opravdu to byl Čeněk z Ronova, otec Anežky. Ale jen asi drobný překlep ve výborné knize o Markvarticích. Tu knihu doporučuji všem nadšencům historie.

Jinak se jedná o odpověď papeže Mikuláše IV. pražskému biskupu Tobiášovi, který žádal, aby nerozváděl manželství Beneše z Vartmberka s Anežkou, dcerou Hynka z Ronova, z důvodu blízké příbuznosti, neboť již jejich manželství bylo požehnáno dětmi. A právě o té příbuznosti nic nevíme. My vlastně neznáme ani manželku jeho otce Markvarta ze Šarfenštejna, že by Ronovka? Nebo Markvartovna v rodu Ronovců provdaná. Možná, že blízce příbuzní nebyli, jen kvůli sousedským vazbám (ale i příbuzenským). Viz níže první opis listiny.

Jak víme, Beneš a Anežka měli známé společné předky, ve 3. a 4. stupni příbuzenství. V roce 1215 lateránský koncil stanovil, že manželství je zakázáno do 4. stupně příbuzenství. Což je vlastně bratranec a sestřenice ze třetího kolene. /1. stupeň = sourozenci; 2. stupeň = bratranec a sestřenice; 3. stupeň společní praděda a prababička, sestříně a bratříně/. Tedy to vypadá, a že opravdu nevíme, společní předci mohli být u bratrů Záviše z Dobřan a Markvarta z Března, Jenž manžely Ronovců tedy nevíme, zda měli z rozrodu Marvarticů. Ono to vypadá, že ano, vždyť jejich panství sousedili, a potkávali se.

Tento koncil roku 1215 byl čtvrtý, a určil pravidla pro uzavírání sňatků. Do té doby se mohlo brát do 7. stupně kanonického příbuzenství. Jelikož se opravdu nacházeli ve 4. stupni příbuzenství, potřeboval pár požádat papeže o tzv. papežský dispenz, tedy výjimku, která by tuto překážku smazala a manželství zlegalizovala.

První opis listiny
Latinský přepis textu

1537) 1291, 18 Mart. Apud Urbem Veterem.

Nicolaus papa IV episcopo Pragensi. — „Petitio — nobilis viri Benesii de Wartenberch et — nobilis mulieris Agnetis, natae quondam nobilis viri Chenconis de Ronowe, nobis exhibita continebat, quod ipsi olim ignari, quod aliqua esset consanguinitas inter eos, quae matrimonium impediret, publice in ecclesiae facie matrimonium contraxerunt, ac tandem inter eos carnali copula subsecuta filios procrearunt. Verum quia postmodum ad eorum pervenit notitiam, quod tertio et quarto consanguinitatis gradu adinvicem se contingunt, ipsi super hoc apost. sedis misericordiam implorarunt, et asserentes, quod ex hujusmodi matrimonii separatione, si fieret, gravia possent exinde scandala generari aliaque rerum et personarum pericula evenire, nobis — supplicaverunt, ut providere ipsis de opportunae dispensationis beneficio — dignaremur. Nos igitur — volentes praedictis scandalis et periculis obviare ac praedictorum Benesii et Agnetis animarum saluti paterna in hac parte diligentia consulere intendentes — fraternitati tuae — mandamus, quatenus si per diligentem inquisitionem super hoc a te faciendam tibi constiterit de praemissis, super quibus tuam intendimus conscientiam onerare, cum praefatis Benesio et Agnete, quod impedimento consanguinitatis hujusmodi non obstante possint in dicto matrimonio licite remanere, auctoritate nostra dispenses, prolem susceptam et suscipiendam ex eis legitimam nuntiando.“ — Dat. apud Urbem Veterem XV kal. Apr. pontif. a. IV⁰.

E reg. auth. Nicolai pp. IV, a. IV epist. 71 in tab. Vat. cop. in Mus. Boh.

Stručný obsah listiny (v češtině)

Odkaz:
https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/view/uuid:456f76d0-bc60-11e0-a6fa-0030487be43a?page=uuid:d6f07b40-bdf0-11e0-b039-0030487be43a&fulltext=Wartenberch

Druhý opis listiny:

Latinský přepis textu

1961) 1303, 13 Maji. In Syttavia.

Wenceslaus, Boh. et Pol. rex, hospitale foris civitatem Syttaviam situm in temporalibus procurationi civium, in spiritualibus autem commendatori et fratribus Crucigerorum committit. — Presentibus: d. Hermanno, confessore nostro, episcopo de insula s. Marie, d. Benessio de Wartenberg, d. Heinrico de Lipa, protonotario nostro, Johanne de Schleckenwerd. — Act. et dat. in Syttavia a. d. MCCCIII⁰, III id. Maii.

Köhler, Cod. dipl. Lusatiae sup. 117.

Český překlad a obsah listiny

13. května 1303, Žitava

Obsah: Český a polský král Václav II. svěřuje špitál, který se nachází vně hradeb města Žitavy (v dnešním Sasku, tehdy součásti českého království):

Svědci (přítomni byli):

Datace: Dáno v Žitavě léta Páně 1303, 3. dne před květnovými idami (což odpovídá právě 13. květnu).

Zdroj: Köhler, Codex diplomaticus Lusatiae superioris (Diplomatický kodex Horní Lužice), s. 117.

Třetí opis listiny:

Latinský přepis textu

2768) 1303, 24 Mart. Pragae.

Wenceslaus, Boh. et Pol. rex testatur, se pactum iniisse cum Johanne, episcopo Cracouiensi, de commutanda villa episcopali Caminicia districtus Sandecensis cum castro Beycz, iure tamen patronatus episcopo reseruato. — Dat. Prage a. d. MCCCIII, IX kal. Apr. praesentibus testibus: Johanne Pragensi et Petro Basiliensi episcopis, Petro prothonotario, Hencone de Duba, Pragensi purgrabio, Dobeslao de Bechin, Benessio de Wartenberc, Wocone de Crawary, magistro Iohanne de Slaukenuerd et aliis.

Mon. medii aevi hist. res. gest. Pol. illustr. I, 145.

Český překlad a obsah listiny

24. března 1303, Praha

Obsah: Český a polský král Václav II. dosvědčuje, že uzavřel dohodu (smlouvu) s Janem, krakovským biskupem (Jan Muskata), o směně majetku:

Svědci (přítomni byli):Listina ukazuje významné složení tehdejšího královského dvora v Praze:

Datace: Dáno v Praze léta Páně 1303, 9. dne před dubnovými kalendami (což v římském kalendáři odpovídá přesně 24. březnu).

Zdroj: Monumenta medii aevi historica res gestas Poloniae illustrantia (Historické památky středověku ilustrující dějiny Polska), svazek I, s. 145.

Napsal: Václav František Pekař