Článek
Ve svém životě si uvědomuji, jak bylo těžké a bolestivé něčeho dosáhnout. Samotný porod totiž bolí matku a dítě.
Také jsou bolestivé mezilidské vztahy, pokud se úplně nepodaří, stejně tak proces vzdělávání a povinností. Ty je třeba dělat, pokud jsou prospěšné rodině a společnosti.
Mnohdy je bolestivé vstávání ráno, probuzení z příjemného, anebo zlého snu. Mnohdy je bolestivé jít pěšky v městském ruchu automobilů a kamiónů. Mnohdy je nepohodlné cestovat MHD v přeplněném stavu, kdy si člověk nemůže ani sednout.
Naši předkové to měli možná lepší, možná horší. Byli zvyklí chodit velké vzdálenosti pěšky přírodou z jednoho sídla do druhého.
Tak na co si pak stěžujeme? Pak se dozvídám, že mnohé občany a celebrity kosí rakoviny. Vždycky jsem byl pro harmonické město, přírodu a okolí, též mezilidské vztahy. Vždycky jsem chtěl šířit dobro, ale u mě v tomto případě nejsou větší sledovanosti v miliónech a miliardách. Bohužel ještě nedovedu přesvědčit internetové algoritmy, aby preferovaly sledovanosti šíření dobra ze strany dobrých lidí. Ve zprávách samá negativa, až mnozí lidé ukončují své životy sebevraždami, což jest neštěstím ve společnosti.
Jistě máme ještě přírodu, ale ta je drancována novými dálnicemi a montovnami, které jsou postaveny bohužel na zelených loukách. Evropské dotace se míjejí účinkem, neboť jsou za bagatelní věci prošustrovány.
Máme dvojí kvalitu potravin, špatný vzduch ve městech, proto jsou na vzestupu uvedené rakoviny. Též je to vlivem stresu a honby za mamonem. Bohužel jsou ceny nastaveny vysoko, že až bolí lidi na tu drahotu vydělávat. Bolesti jsou cítit ve školství a v zaměstnáních. Také existence digitálního světa bolí lidského člověka. Bolesti jsou vlastně v našem okolí a v nás. Již nejsme Švýcarskem ve střední Evropě, kde by bylo všechno zdravé, prosperující a harmonické.
Václav Kovalčík, Zlín
