Článek
Reaguji na článek, kde autorka poměrně ostře odsuzuje pokusy o intimní sblížení v sauně. Ano, že jste v sauně nahá, neznamená, že chcete hned sex. Ale proč hned volit ostrá slova?
Sauna vs lyžařské středisko
Autorka použila přirovnání, že bavit se s někým v sauně je totéž jako bavit se na lyžích - jen je u toho člověk tak trochu nahý.
Na to bych jí rád řekl, že stejně tak, jako se může sex vyvrbit z pokecu v lyžařském středisku, může se vyvrbit z pokecu v sauně. 🙂 Proč je tedy jedno z toho hned zločin? :-) Navíc, řekněmě, že skutečně existují ženy, které do sauny (nebo kamkoliv) chodí, aby se nechaly „ulovit,“ jak autorka sama píše. Pak je zcela pochopitelná situace, kdy existují chlapi, kteří to tam zkoušejí.
Dotěrnost vs „zkouším to“
Neobhajuji dotěrnost, ale na druhou stranu přístup „pokus-omyl“ je zcela přirozený. Domnívám se, že mám právo pokusit se stočit kurz událostí k sexu, vy máte právo odmítnout, já to pak musím respektovat (ženy, vy máte stejné právo a muži vás smí také odmítnout). Pokud se situace drží v zákonných mezích, pak bych autorce doporučil totéž, co se snažím radit svojí dceři - zvykni si, že nemůže být svět vždycky takový, jaký bys ho chtěla mít ty, nauč se v tom chodit a tolerovat, že někdo ho chce mít jinak. Musím se až podivit nad tím, že někdo, kdo o sobě píše, že je komunikativní, si nedovede se situací (pokud zůstala ve verbální rovině) poradit a zpracovat ji.
Myslíte, drahé dámy, že váš chlap to nikdy na žádnou nevyzkoušel a nebyl odmítnut? To z něj taky dělá sexuálního obtěžovatele? 🙂
Sexuální obtěžování a jak ho poznat?
Na začátek pár definic:
Ne znamená ne - to je potřeba respektovat.
Vidím tam zásadní rozdíl. Nátlak vs nevítané chování. Podle definice MU (pro mě překvapivě) je jakýkoliv návrh na sex okamžitě obtěžováním (pokud je to nevítaný návrh na sex, vítaný návrh na sex je zcela v pořádku).
Jak tedy rozeznat, zda návrh na sex je „sexuální obtěžování“ nebo „vítaný návrh na sex?“ Poznáme to jen retroaktivně? Tedy zpětně podle reakce protistrany? 🙂 To je „dost blbý,“ ne? To každou narážkou dost riskujeme. Nebudeme tedy riskovat sexuální obtěžování, tak spolu nebudeme spát, protože na to nikdo pro jistotu nezavede řeč? Nebo - a to by mi dávalo smysl - se to počítá až od chvíle, kdy dá protistrana najevo, že jsou pokusy nevítané? Pak ovšem má MU definici napsanou dost nejednoznačně (tedy z definice definice blbě).
Mamynka jde ještě dál a píše: jakékoliv narážky jsou obtěžováním. To ovšem není - i podle té (nesmyslně postavené) definice MU - pravda. Obtěžováním jsou jen ty nevyžádané narážky, mamynko, zapište si to za uši.
Klidně mě, čtenáři, mějte za dinosaura (nebo rovnou prase), ale stejně se zeptám: Nebylo by lepší, kdyby náznak k sexu byl prostě návrh - klidně mu říkejme nemravný? A obtěžování by to začalo být až tehdy, kdy toho „svůdník“ po jasném „NE“ (popř. jiném vyjádření nelibosti) nenechá a tedy (dle wiki) začne vytvářet nátlak? 🙂
Jak to obejít?
Pokud na tuto hru nějaká třasořitka chce přistoupit a do konverzace (pochopitelně s grácií, nenuceně, přirozeně) vložit větu:
„Nezlobte se, že jsem tak smělý(á), ale považoval(a) byste moje zahájení chování se sexuálním podtextem za vítané nebo nevítané? Dal(a) byste mi k němu souhlas?“
Pak mám pro třasořitku špatnou zprávu - to už je také verbální chování se sexuálním podtextem a jejím vyřčením riskujete, že dotyčnou osobu budete obtěžovat. To už ji můžete rovnou plácnout po zadku - dle definice MU z toho vyjdete nastejno. :-)
