Článek
Já měl ve škole rád čevabčiči. Nejhorší byla hnědá omáčka. Na školní jídelny vzpomínáme všichni, a většinou ne kvůli tomu, jak zdravě jsme tam jedli.
Stát tuhle oblast veřejného zdraví dlouho neřešil, ačkoli se ve školních jídelnách každý den stravuje zhruba 1,6 milionu dětí a studentů. Po letech příprav, odborných konzultací a pilotního ověřování vznikla nová vyhláška. Dětem garantuje zdravý a vyvážený oběd podle odborných doporučení. Plně závazná má být od září 2027 a jídelny na ni už přecházejí.
Teď ji chce vláda Andreje Babiše zrušit. Podle Hospodářských novin z 9. listopadu nejde o návrat ke starým normám. Jde o to, aby nutriční kvalita školních obědů zůstala jen na dobrovolných doporučeních. Česko má přitom povinné výživové normy nepřetržitě od roku 1993. Bez nich jídelny naposledy fungovaly za minulého režimu.
Považuji to za chybu. A vysvětlím proč.
Žádná veganská revoluce
Kolem vyhlášky se šíří mýty, nejčastěji o veganské revoluci. Normy přitom nevnucují tofu ani nezakazují svíčkovou. Nepředepisují konkrétní jídla, kuchyně ani recepty. Co se uvaří, je vždy na jídelně.
Normy dělají dvě věci. Zaprvé určují tzv. spotřební koš: kolik masa, ryb, mléčných výrobků, zeleniny, ovoce, luštěnin a celozrnných obilovin má jídelna dětem za měsíc v průměru dát. Zadruhé hlídají kvalitu surovin. Zakazují slazené nemléčné nápoje, polévky a omáčky z prášku, přesolená ochucovadla a sladidla. Omezují sladká hlavní jídla, rybu dávají dvakrát měsíčně a zeleninu nebo ovoce ke každému jídlu.
Jinými slovy, vyhláška sleduje, co děti skutečně jedí. Omezuje cukr, sůl a průmyslové polotovary dodávané do škol ve velkém a nahrazuje je skutečnými potravinami. A ruší podvody, za které rodiče platili: kilo kaše z prášku se vykazovalo jako sedm kilo brambor, slazené sirupy jako ovoce.
Bez norem zmizí jediné měřítko kvality
Finanční limity na nákup potravin zůstávají regulované. Bez výživových norem ale zmizí jednotné měřítko toho, co má jídelna za veřejné peníze a příspěvky rodičů dětem dát.
Spotřební koš je prakticky jediný nástroj, podle kterého lze porovnat, co jídelna nakoupila a co dostaly děti na talíř. Bez něj se těžko zjistí, jestli jídlo skončilo na talíři, nebo v tašce. Když si dnes rodič stěžuje na malé porce nebo špatné jídlo, školní inspekce to posoudí podle závazných norem. Doporučení vymáhat nejde. Jídelna se jím řídit může, ale nemusí.
Jak to vypadá, když pravidla nestačí, ukázala kontrola v jedné jídelně, která vařila ještě podle starých norem. Za tři týdny jen do polévek spotřebovala přes 17 kg vývarů v prášku a asi 5 kg soli. Nakupovala sýrové řízečky, smažené kroužky v těstíčku, mražené croissanty, 114 dortíků a tyčinky Bersi. To vše za peníze rodičů. Pokud se takto vařilo i se závaznými pravidly, umím si představit, jak by to vypadalo bez nich.
Normy jsou také oporou pro vedoucí jídelen. Ti musejí vyvažovat požadavky rodičů, dětí, školy, zřizovatele i dodavatelů. Už dnes si stěžují na agresivní obchodní zástupce, kteří chodí neohlášeně a tlačí je k nákupu nevhodných výrobků. Závazná norma jim dává argument říct ne. Bez ní budou mít obchodníci v ruce povolení, že se může používat cokoli.
Jídelny navíc stále častěji přebírají soukromí provozovatelé. Když vyhláška ještě nedefinovala, z čeho se oběd skládá, jedna firma přestala dávat polévku a salát, nebo si je děti musely doplatit. Zkombinujte to se zadáváním jen podle ceny a bez zákonné brzdy rozhodne o kvalitě marže.
A jeden paradox na závěr. Vyhláška dnes umožňuje dětem ze sportovních tříd, sportovcům a studentům tance zvýšit se souhlasem rodičů denní dávku jídla až o 30 %, na doporučení lékaře i víc. Bez norem tahle možnost zmizí, protože nebude od čeho navýšení počítat. Rodiče sportovců ale budou moct dál platit až o 50 % víc, protože finanční limity zůstávají. Zaplatí víc, ale nikdo jim nezaručí, že dítě dostane víc jídla.
Kdo v jídelnách skutečně vaří
Zastánci zrušení argumentují, že ve školních jídelnách pracují vyučení kuchaři, kteří pravidla nepotřebují. To ale neodpovídá realitě. Vyučený personál tvoří menšinu. Kvůli nízkým mzdám do provozů přicházejí lidé bez gastronomického vzdělání a vedoucí jídelny někdy dělá třeba učitelka na částečný úvazek.
Jídelen, které spolupracují s nutričními terapeuty, je minimum. Nemocnice závazné normy také nemají, ale nutriční terapeuty ano. Školní jídelny bez norem nebudou mít ani jedno. Nebudou mít návod, co vařit, a nikdo nebude kontrolovat, jestli je jídlo výživově v pořádku.
Zákon to tak jednoduše nedovolí
Zrušení má i právní háček. Podle § 121 odst. 2 školského zákona ministerstvo školství v dohodě s ministerstvem zdravotnictví výživové normy vyhláškou „stanoví“. Je to povinnost, ne možnost. Pokud ji chce vláda opustit, musí nejdřív změnit zákon. Pouhé vypuštění příloh vyhlášky č. 107/2005 Sb. při zachování zákonné povinnosti by bylo právně problematické.
Metodika a doporučení navíc nemají sílu závazné normy. Školní inspekce ani hygiena by jejich nedodržení nemohly postihovat. Rodiče by se neměli kam obrátit.
Zrušení se netýká jen běžných školních jídelen. Normy platí i pro děti v dětských domovech, výchovných ústavech a pro dětské skupiny, které čerpají státní příspěvek na stravování. Často jde o celodenní stravování dětí, které jiný zdroj plnohodnotné výživy nemají. Zmizely by také nové požadavky na sezónní a biopotraviny.
A hlavně: rozhodnutí předbíhá data. Situační analýza zavádění nových norem má běžet do konce listopadu 2026. Vláda tedy ruší systém dřív, než ví, jestli funguje.
Anglie to zkusila dvakrát. Pokaždé to dopadlo špatně
Anglie je jediný dohledatelný precedent, kde stát závazná pravidla pro školní jídlo zrušil. A udělala to dokonce dvakrát.
Poprvé v roce 1980, kdy zrušila výživové normy i obecnou povinnost poskytovat školní obědy. Kvalita jídla se pak dvacet let zhoršovala. Standardy se vrátily v roce 2001 a v letech 2006–2009 se dál zpřísnily.
Podruhé v roce 2010, kdy vyňala část nových škol (tzv. akademií) z povinnosti standardy dodržovat. Výsledek byl vidět hned. Podle šetření School Food Trust z roku 2012 nabízelo 89 z 99 akademií alespoň jeden druh výrobků, které standardy ostatním školám zakazovaly. Slané snacky prodávala zhruba čtvrtina akademií, ale jen 2 % škol se závaznými pravidly. Slazené nápoje a sirupy byly ve 82 z 99 akademií. V roce 2016 se pak z 3 896 dotčených škol k dobrovolnému dodržování standardů formálně nepřihlásilo 2 476. Tolik k dobrovolnosti.
Evropa jde opačným směrem
Systémy podobné velikosti mají kvalitu školního jídla ukotvenou v právu: Anglie, Francie, Španělsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, ale i USA nebo Brazílie. Polsko v únoru 2026 přijalo nové nařízení ministra zdravotnictví, účinné od září. Španělsko vydalo královský dekret 315/2025, účinný převážně od dubna 2026. Obě země svá pravidla v řadě oblastí zpřísnily, i oproti naší vyhlášce. Poláci mají například jednou týdně veganský oběd. Česko by se zrušením norem stalo v Evropě výjimkou.
Často se jako vzor uvádí Skandinávie. Švédsko a Finsko ale také mají zákonnou povinnost výživově plnohodnotného jídla. Navazují na ni velmi podrobná národní doporučení o několika stech stranách, která se promítají do veřejných zakázek a smluv s dodavateli. U nás je ale většina jídelen zřízena přímo školami, dodavatel se nesoutěží. Doporučení tak nemáme kam „přidat“. Skandinávský model bez norem v Česku fungovat nebude.
Zdravější jídlo se státu vyplatí
Podle modelu think-tanku Ministr zdraví přinesou nové normy za deset let přibližně 524 milionů korun úspor přímých nákladů na zdravotní péči. Návratnost je zhruba šestinásobná. Pokud si děti část zdravějších návyků odnesou do dospělosti, předejde se asi 6 500 případům chronických nemocí. A to model zachycuje jen část změn, hlavně cukr, sůl a celozrnné obiloviny u obědů dětí ve věku 7–16 let. Skutečný přínos tedy bude vyšší.
Českou reformu dnes jako příklad cituje i mezinárodní odborná literatura. Pracovní studie School Meals Coalition a výzkumného konsorcia při London School of Hygiene & Tropical Medicine z října 2026 ji uvádí mezi příklady modelovaných zdravotních dopadů školního stravování. Autoři zároveň upozorňují, že samotný školní oběd zdraví nezaručí, pokud jeho složení není výživově vhodné. Tedy přesně to, co závazné normy hlídají.
Změna potřebuje čas a podporu, ne škrtací pero
Nechci tvrdit, že zavádění nových norem jde hladce. Jídelny potřebují čas, metodickou pomoc, proškolený personál a spolupráci s nutričními terapeuty. To je ale důvod jim pomoct, ne pravidla zrušit. Že to jde, ukazuje třeba jídelna v Boršicích na Uherskohradišťsku. Vaří od základu, z lokálních surovin, se salátovým barem a luštěninami, a děti si jídlo chválí.
Vláda má dokonce ministra pro prevenci. Přesto ruší jedno z nejlevnějších a nejúčinnějších preventivních opatření, které stát má. Zastavení norem by znamenalo výhru dodavatelů a prohru dětí i veřejného zdraví.
Proto jsem se písemnými interpelacemi obrátil na premiéra Andreje Babiše, ministra pro sport, prevenci a zdraví Borise Šťastného i ministra školství Roberta Plagu. Ptám se, na základě jakých dat vláda rozhoduje, jak chce vyřešit zákonné zmocnění a kdo bude za kvalitu jídla našich dětí odpovídat. Odpovědi zveřejním.
Václav Pláteník, poslanec a bývalý náměstek MZD, který vyhlášku pomáhal připravit
