Článek
V lidských dějinách ideje, ideologie a programy vytvářejí výjimeční jednotlivci, jednotlivci, kteří se účastní z různých příčin a zájmů jiných, v kladném a záporném smyslu k násilnému a nenásilnému jednání S vývojem sdělovacích a komunikačních prostředků mohou ovlivňovat lidské jednání prostřednictvím různých médií, která v kladném a záporném smyslu přesvědčují a vytvářejí různé společenské a politické atmosféry a vyjadřují rozmanité zájmy. V lidském prostředí dochází ke stálým změnám a proměnám lidských generací, ale i k jejich jinému sociálnímu a pracovnímu složení. Stále vznikají a zaujmou a vytvářejí se nové sociální a mocenské vztahy. Již zanikl vztah dítěte a dítěte, poddaného a pána, vykořisťovatele a vykořisťovatele a vznikají nové vzorce lidského chování a sdružování. Čas, prostor z hlediska člověka a společnosti nabývá v dějinném vývoji jiný smysl a jiné perspektivy. Na přelomu 20. a 21. století lidská a občanská práva a svobody se již dostávají do pozadí a prioritou se stává existence života, člověka a společnosti i globální hmotné a duchovní podmínky pro existenci a další rozvoj lidstva a životní úroveň jednotlivců.
Postupně vzniká nová hierarchie celosvětových lidských hodnot, nové pojetí morálních východisek, nové sociální složení obyvatelstva, ale i nový vzor chování a dále pokračuje sjednocující a sdružující proces lidstva. V pluralitní podobě se střetává lidská duchovně a materiálně, ateismus a náboženství, kdy neexistuje jednotný pohled na mravní a právní základ lidské existence, ale vzniká dialog a hledání sjednocujících prvků pro koexistenci života ve víře a bez náboženské víry na základy důstojnosti člověka, mezilidské solidarity a vymezení hranic lidské svobody pro zachování života a existence člověka. Asi již v průběhu věku, lidstva, nebo jeho uvržení zpět do vývojového začátku a na novou 21. století se bude rozhodovat o další existenci být či nebytí života, do cesty obnovy, křehkost lidského být se může ztratit v atomových hřích buď nebo v náhodných katastrofách ve vesmírném prostředí. Tam, kam prozatím dosáhla lidská mysl a lidská ruka může zavolat písek zapamatování
Zavátý může být demokratismus, dobro a zlo, solidarita a humanita, právo a spravedlnost, které mají význam ve vývoji lidské společnosti po poznání neznámého v lidském životě, mohou se ztratit v ničem, v hmotném světě. Věda a víra, dva vynikající pojmy, spojuje touhu a pustost hmotného světa.
Věda a víra
V evropské a americké civilizaci došlo v období 17. a 20. století k oddělování lidského vědeckého poznání od náboženské víry. Poznání víru a života ve víře bylo prohlašováno za nevědecké a doporučující lidskému racionálnímu poznání a myšlení. Přírodní vědy se postupně oddělily od teologie a metodicky se odlišily od humanistických, kdy vzniklo prostředí pro koexistenci vědy a náboženství a přírodní a nadpřirozený poznávací proces
Zákonitosti, platné pro hmotný svět obklopují člověka a společnost, jsou jiného charakteru než zákonitosti lidské a mezilidské. Neživá hmota zůstává neživou, ale v člověku a lidstvu se stále promítá životní duch a existuje proces neustálého vývoje a poznání v hmotném prostředí a čase. V lidském světě kvalitativní a kvantitativní míra lidských duchovních a rozumových poznání Vnitřní vývoj a proces duchovního charakteru podle jiných zákonitostí než vývojový proces v jiné živé hmotě a v neživém hmotném prostředí.
Lidská věda má stále proměnný charakter a je spojena s narůstajícím lidským duchovnem. Věda a náboženská víra lidské bytosti má svou jedinou a základ v existenci člověka a společnosti, když je člověk současným vývojem v aktivní i pasivní roli. Jedním z rozdělení je, že lidská věda mění svou kvalitu s narůstáním lidského duchova. Křesťanství Vychází z Boží Zvěsti a má nadpřirozený charakter a nabízí posmrtnou perspektivu. Lidská věda se redukuje na hmotné životní potřeby a podmínkách a čekání na fyzickou smrt. Člověk je současnou vědou větší degradován na jakýsi společenský prvek ve státní a společenské mašinerii dočasného významu. Redukování člověka na pouhou společenskou funkci degraduje jeho svobodu a právo. Přestože lidské poznání se člověk a společnost mohou degradovat jen na hrdlo spálené hmoty a tím si vystavit smrtelnou listinu Naopak křesťanství popisuje člověka z hmotné nejistoty k nehmotné duchovní existenci. Stále dává naději, že člověk a lidstvo nadále bude hledat svou optimální perspektivu a posmrtný smysl své existence.
Lidská věda a vědecké poznání má možnost dočasně nebo trvale skončit v ničem. Lidská víra v Boží Zvěst má možnost další perspektivy! Křesťanství není jen Starý a Nový zákon, ale i existence významného lidského fenoménu v známém vesmíru svého víru, naděje a lásky Současný vývoj lidstva přinesl zdánlivé odcizení člověka a lidstva od křesťanství, kdy ale znovu v sekularizované občanské společnosti vzniká nová kvalita a kvantita, která se vrací a ospravedlní svou morální a sociální teologii lidské generace. Transcendence nachází nový smysl jednoty v mnoha ohledech a Bůh se objevuje v hmotném prostředí - uprostřed ničeho a křesťanství znovu prostupuje a spojuje lidský fenomén se záměry Božími.
Konečnost a nekomunikace, zlo a dobro, život a smrt jsou lidské pojmy, které nejsou schopny vyjádřit realitu lidského omezení, známého v neznámých prostorách vesmíru. Lidská věda ve svém poznávácím procesu a náboženská víra v Boží Zvěst ve své různé podoby stojí před skutečností, kdy vědecký přístup nebo růženec v ruce má stejnou lidskou hodnotu – a když růženec obvykle symbolizuje lidskou naději
Lidská věda může existovat jen za předpokladu existence jejích nositelů. Náboženská víra má rovněž pevný předpoklad, ale nabízí jejím nositelům posmrtnou alternativu, když je smrt branou k duchovní posmrtné perspektivě. Je třeba si také uvědomit, že vývoj lidského ducha probíhá nezávisle na volbě konkrétní lidské bytosti, která není schopna vybrat místo a čas pro svou existenci a lidská věda, že je poznatelná z hlediska nabytých rozumových a empirických zkušeností. Lidská filozofie, sociologie, politologie jen výhodně vyjadřuje jevy a činnosti spojené s dualistickou duchovní a hmotnou podobou lidské bytosti. Ve druhém poznání vycházejících z prožitků lidských životů ve vývojovém procesu se analyticky i synteticky výhodně vyznačovat známými a dále hledat neznámé. Minulost je lidsky subjektivně známá a to vždy v současnosti, která se mění v budoucnost. V časovém plynutí, kdy perspektivu nelze předvídat, ale jen prognózovat na základě vědeckých i nevědeckých poznatků, domněnek a prognózu. Naproti tomu Boží Zvěst přináší jasnou zprávu, že dočasný lidský život proráží bariéru smrti k nové perspektivě.
Vědecké poznávání a metodika přírodních a humanitních věd vždy končí v známém a vždy znovu hledá prozatím neznámé. Člověk v omezenosti lidského života se sílí překonat nekompetenci hvězdných let a hvězdného prostoru. Vědecké lidské poznání nevzniklo pouze o sobě, ale vyplývá z poznávání lidského procesu, lidské duševní fyzická práce.
Ve vědecké metodice přírodních a humanitních věd je možné vystupovat z vývojových prvků a zákonitostí, které mají různorodou vypovídající hodnost
Například: 1 kámen + 1 kámen + 1 kámen jsou 3 kameny. Tyto tři kameny mohou mít však různé stáří, různou velikost, různou hmotnost, různé fyzikální a chemické vlastnosti a potřebují různou hodnotu pro člověka
Jiný příklad: 1 člověk + 1 člověk + 1 člověk jsou tři lidé. Matematické se jedna o tři osoby. Tyto tři osoby se mohou lišit, rasou, pohlavím, rozmanitostí, vzděláváním, národnostmi, různými zájmy a řadami jiných odlišností. Matematické se jedna stále týkají tří osob, které se skutečně mohou odlišovat třeba ze společenského, sociálního, politického a z jiných hledisek
Vědci definovat jejich duchovní a společenský přínos z hlediska lidské filozofie, sociologie a politologie pro současnost a budoucnost je nereálné i z hlediska lidské pravdy a reality, ale lze vyjádřit jen lidské dojmy a dohady, které lze postupně měnit v dalším poznávacím procesu, který sám o sobě není objektivní, ale subjektivní V některém vědeckém hodnocení součtů 3 kamenů nebo 3 lidí lze vyvodit některé závěry, které mohou být více nebo méně lidsky pravdivé. Lidský vědecký poznávací proces má však také své nepřekonatelné bariéry omezeného poznávacího a smyslového charakteru, kdy vědec může poznat vzdálenou hvězdu tisíce hvězdných let, ale nikdy na ní není schopen stát Vědec se nikdy fyzicky nemůže vracet do minulosti, ale jen ji poznávat ze současnosti. Jakékoli vědecké poznání není pravdivé z hlediska objektivní i subjektivní pravdivosti, ale je to přibližování současnosti, dějů a procesů, tak jak se okamžitě vědci jeví.
Lidské vědecké bádání o člověku a společnosti nacházejí různé vzorce jeho chování, analyticky a synteticky, statisticky a jinak může zkoumat činnost, jevy a souvislost, ale nemůže stanovit zákonitosti lidského vývoje a lidské existence, ale člověk může vytvořit různé domněnky a teorie v období svého žití, které zůstávají duchovním odkazem po jeho fyzickém oděvu. Vývoj lidského poznání je v podstatě nelogický, ale nepostrádá logická překvapení.
Lidská náboženská a vědecká víra je rozdělená. Vědecká víra přináší okamžitý úspěch nebo zklamání a možnosti nových dočasných impulsů spojených s touhou po dalším poznání. Náboženská víra přináší život ve víře a podle víry a možnost překonání bariéry smrti. Přináší vám rozhodně dobrovolné odříkání některých lidských slastí a přináší životní prožitek končící tajemství smrti a možnost dosažení posmrtného tajemství překvapení. Věda a víra v lidském životě nevytvářejí protiklady, ale dvě cesty lidského poznání: dalšího dosud neznámého a víry ve Zjevné pravdy na základě odříkání, ale i plného prožití života podle Desatera Božích přikázání.
zdroj:
RYNEŠ, Václav. Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát. Praha: Knihař, 2015. ISBN 978-80-86292-75-5.
