Článek
Letem českým politickým světem
Třicet sedm let současné demokratické výstavby
Třicet sedm let uplynulo od pádu nedemokratické komunistické a sociální státnosti a nastoupení cesty k občanské demokracii. Třicet sedm let, ve kterých se formovala česká občanská společnost, a ve kterých vznikl český národní a občanský stát, který našel své dějinné místo v evropských demokratických strukturách Evropské unie a obranného společenství NATO.
Třicet sedm let uplynulo od vzniku postkomunistické české demokracie ve středoevropském prostoru. Demokracie radostné a osvobozující, ale i demokracie spojené s euforií, blbou náladou, s občanskou spokojeností i nespokojeností, ale i se společenskou a stranickou vyhraněností.
Třicet sedm let též usilování o dohnání životní úrovně západoevropských demokratických států, které se do dnes nepodařilo naplnit. Nedařilo se též naplnit po transformačním a reformním období ekonomickou stabilitu a demokratický život na finanční zadluženost.
Podařilo se naplnit demokratickou svobodnost až na její stálou rozrůzněnost a otevřít českému občanství nejen do Evropy, ale i do celého světového společenství. Tržní demokratický kapitalistický systém změnil i životní podmínky v ekonomické a sociální oblasti.
Vznikla i nová česká solidarita i změna sociálního, kulturního a společenského prostředí. Se vznikem demokratické ústavnosti, parlamentarismu a pluralitního demokratického spektra zásadně se změnily životní podmínky obyvatelstva.
To vše za postupného procesu globalizace a multikultury a za vzniku během mírových let mezinárodních, evropských, ale i českých krizí a konfliktních situací.
Situací, kdy evropská současná demokracie se dostala do krizových situací a zaostala za současným rozložením velmocenských sil v globalizačním a multikulturním období.
K nevyřešení stagnace české ekonomiky přibyla i stagnace evropského charakteru, ale i projevy společenské, sociální i hodnotové stagnace evropské demokracie unijního charakteru.
Najednou evropské obyvatelstvo pozdně zjišťuje, že její politické reprezentace podcenily a zanedbaly evropskou bezpečnost, ale i revitalizaci v oblasti životní úrovně a sociálních jistot.
Za třicet sedm let se stále více začal otřásat kulturní křesťanský a morální systém pod náporem demokratického i nedemokratického sekularismu. Evropská demokratická občanská společnost najednou ustrnula ve svém vývojovém a dějinném procesu.
Najednou demokratický evropský pořádek a řád zaznamenává trhliny, stagnaci a zaostalost v současném globalizačním a multikulturním období.
Těžiště evropské a unijní rovnováhy po odchodu Anglie již ztrácí mocnosti jako Francie a Německo, ztrácí svou vitalitu a progresi. Evropská unie ve své byrokratické formě se pomalu stává brzdou pro vznik a možnost celoevropské a unijní revitalizace. Revitalizace na nových funkčních strukturálních změnách, ale i na novém hodnotovém profilování.
Do popředí pomalu vstupuje realita, kdy země a státy, které prožily komunistickou a socialistickou realitu mají blíže k sociálnímu pojetí občanské demokracie než řada západoevropských demokracií,. Demokracií více se potácejících ve společenských ekonomických a sociálních krizích a konfliktech.
Jeví se, že evropské státnosti, které prošly kalvárií socialismu a komunismu a vzniklých evropských turbulencích, ale i v konfliktu s autoritativní ruskou nedemokracií, mají větší vitálnost i schopnosti k novému demokratickému pojetí evropské státnosti.
V českém prostředí občanské a demokratické společnosti, v její vnitřní rozpornosti, se již hledá optimální cesta k sociální státnosti a ryze českému řešení státní zadluženosti za optimalizace životní úrovně a sociálních jistot.
Zda na základě možného perspektivního národního porozumění a souručenství se to podaří, je v současnosti otevřená otázka.



