Článek
Letem českým politickým světem
Co může i znamená 17. listopad 2026?
Znamená, že česká občanská a demokratická společnost se chvěje v roce 2026 naprosto jinak než v roce 1939 a v roce 1989, což lze považovat za znamení dějinného vývoje. Vývoje české občanské společnosti v jiných společenských poměrech a v jiné generační skladbě.
Uvedený datum lze považovat za znamení, že v české společnosti po třiceti sedmi letech postkomunistické demokracie zřejmě nastává nové stranictví. Nové pojetí, které asi signalizuje pozvolný konec postkomunistické demokracie spojené s kritikou současného politického stranictví, s neschopností opozičního stranictví vytýčit jiné programové alternativy. Vedle současného politického a stranického spektra se rýsují nová občanská protestní hnutí vyjadřující nespokojenost s vládními i opozičními stranickými elitami.
Prosinec 2026 znamená také návrat k tak zvané havelské nepolitické politiky v novém společenském ideovém a marketinkovém obalu, reprezentované nepolitickým občanským hnutím Milionu chvilek. Hnutím neukotveném v politickém stranictví, ale vyjadřující až nereálné společenské a politické požadavky a považující se za národní mluvčí, mávající s různými společenskými a politickými plácačkami s různými hesly.
Vznik nového společenského chvění, ukazuje na již demokratickou nespokojenost s pluralitní politickou stranickostí a koaličními volebními výměnami, které neřeší fundamentální základy současného a perspektivního vývoje občanské společnosti a jejího demokratického státu.
Nové občanské chvění se projevilo v občanské rozpačitosti, zda řešit zadluženost státu nebo uskutečňovat nutné kroky k jejímu snižování na úkor až bolestného snižování dosažené životní úrovně a životních jistot..
V období, kdy stranická opozice je dosud programově sterilní a kdy vládní koalice nabízí řešení za stagnace životní úrovně. Řešení do časového řádu a pozvolného snižování zadluženosti a navyšování obranných a bezpečnostních záruk národní a státní bezpečnosti.
V části občanské společnosti asi vzniká částečně oprávněná nespokojenost, ale i větší rozrůzněnost. Rozrůzněnost, které nahrává současná globalizační nejistota. Evropská a unijní demokratická rozháranost a nepříznivá inflační situace a neujasněnost v českém politickém spektru, která se přenáší do občanského prostředí.
V podstatě v české občanské společnosti nejde o demokracii a ustálené demokratické formy, ale o vyhraněný spor, jak dále rozvíjet přímé i nepřímé demokratické formy za existence občanských referend. Zda česká občanská společnost se má vydat liberálně demokratickým nebo spíše národně sociálním směrem další demokratické výstavby v současnosti a perspektivě.
S tím souvisí i náhled na řešení krizových stavů Evropské unie, jejími nevyhovujícími formami a strukturami za neustálého zeslabování jejího mocenského postavení. Postavení ve stálém průběhu globalizace a multikultuře ve světovém lidském a společenském měřítku.
Ve vývoji české a demokratické občanské společnosti jsme se zřejmě dostali jako národ a stát do fáze nutného národního souručenství a sounáležitosti.
Sounáležitosti, která v našich dějinách vždy vzniká v obdobích až existenčních nejistot. V naší novodobé národní, evropské identitě je již možno očekávat dožívajících generací poznamenaných komunistickou a socialistickou minulostí. Lze očekávat také, že nastal nástup generací již postsocialistické a komunistické státnosti.
Z těchto hledisek je možno považovat listopadové společenské chvění v roce 2026 za začátky ve vývoji k hledání nové revitalizace a nových forem další demokratické a občanské výstavby. Lze toto chvění považovat za prvotní zachvění zřejmě a možné směřujícímu k novému demokratickému pořádku a řádu. K možné cestě přeměny postkomunistické demokracie k nové formě demokratické a sociální státnosti.
Rozmanitost projevu a názorů v demokratické podobě není slabost, pokud se promění v novou demokratickou výstavbu a sílu, zvláště v dobách nejistých a konfliktních.
Svatováclavský chorál, Kde domov můj, Modlitba pro Martu v různých dějinných obdobích se staly písněmi národními a naplňovaly český národ k hledání sounáležitosti a v naději na novou perspektivu.


