Letem českým politickým světem

Od let 1989 a 1990, kdy byl překonán socialistický systém Komunistické strany se satelitním stranictvím postupně vznikla demokratická občanská státnost. Občanská a demokratická státnost demokratického ústavního charakteru na poměrném zastupitelském systému. Vzniklo pestré politické a demokratické spektrum stran a politických hnutí. Tento systém produkuje v každém volebním období určitou množinu politických subjektů. Subjektů, které musí získat v českém parlamentarismu ústavní většinu.

Jaký je současný stav českého politického spektra v roce 2025? V současném politickém spektru se producíruje necelých 50 tisíc straníků z celkového počtu obyvatelstva okolo 10 milionů. Vládní koalice jsou vytvářeny i z počtů straníků, někdy nedosahujících pěti tisíc, s jedním stranictvím okolo 19 tisíc členů. Tento systém pak produkuje a je závislý na sdružování politických koalic. Většinou s nesourodým programem a hledajících nějaký pragmatický politický průsečík na omezené volební období.

Může se poukázat v současné demokratické společnosti na obstruování většiny vždy nějakou možnou stranickou menšinou. Několik politicky organizovaných skupin si tak usurpuje demokraticky vládu nad jiným stranictvím i nad těmi, kteří se odmítají z různých důvodů veřejně angažovat.

Dříve si vládu usurpovala jedna nedemokratická strana a dnes si vládu usurpují programové a účelové koalice. V postkomunistickém období se české politické spektrum nějak překlopilo. Místo za komunismu, kdy vládla komunistická strana se satelitním stranictvím s jednotným programem, vládne za demokratické a občanské společnosti programově sterilní pragmatismus. Za komunismu byla politická a programová vyhrocenost tlumena politickou neangažovaností obyvatelstva. Za občanské státnosti a politického stranictví dochází ke vzájemné množině osobní a politické vyhraněnosti. K vyhraněnosti, která produkuje až rozdělení obyvatelstva na dva společensky protikladné tábory.

V jakém stavu se nacházíme v listopadu 2025 po oslavách výročí vzniku novodobé občanské demokracie v roce 1989?

Nacházíme se v období stagnace, v období poklesu životní úrovně a rozhádanosti politických elit a poměrně zadlužené státnosti. Stagnaci s inflační zátěží a cenovou drahotou v období vyhraněnosti dvou politických táborů. Táborů, kdy po 36 letech se střetává prezident (dřívější komunista) a kandidát na předsedu vlády (též bývalý komunista). V období, kdy se v parlamentě obviňují a soutěží, kdo je prý lepší demokrat.

V podstatě se opomíjí, že zaniká postkomunistické období, které nám sice zanechalo dva bývalé komunisty ve vrcholových funkcích, ale že jsme se už generačně překulili do období bez komunistického stranictví do období jiné mezinárodní, evropské a české současnosti. Současnosti, kdy současná demokracie není na věčné časy.

Občanská česká demokracie je v novém procesu svého vývoje v nemilitantní podobě hledání jejích nových strukturálních forem. Demokratických forem většího podílu obyvatelstva na řízení věcí veřejných. Nastává asi již období restrukturalizace a vitalizace české občanské demokracie.

Literatura: Životní zkušenost od roku 1939

Po 36 letech postkomunismu je asi nutno některé dějinné a dokumentační okamžiky změny socialistické státnosti pod vedením Komunistické strany Československa považovat za minulost, a předání mocenských nástrojů do rukou vznikající demokratické společnosti za nutnost.

Nelze nepřipomenout, že při zániku Národní fronty Čechů a Slováků byla zachována existence Komunistické strany Československa a satelitní kolaborantské stranictví bylo zachováno a postupně PŘEMĚNĚNO NA OBČANSKÉ A DEMOKRATICKÉ.

Nelze ani zapomenout, že při zrušení komunistické Národní fronty nebyla zrušena Komunistická strana Československa a ani satelitní stranictví. Satelitní stranictví, které se postupně demokratizovalo v nově vznikající české a občanské společnosti.

Je nutno si připomenout i jiný dějinný okamžik, kdy v součinnosti s komunisty byl zvolen demokratický prezident. Rovněž je nutno si připomenout pokyn federálního ministra vnitra z 2. dubna 1990. Pokyn, kdy v zájmu demokratické stability bylo provedeno vyjmutí z evidence bezpečnostních složek (StB) prominentních státních činitelů.

Možné je poukázat na beztrestnost komunistických funkcionářů, funkcionářů v Národní frontě i ve státní správě, kteří se z marx leninismu překabátili na občanské demokraty. Je možná si i připomenout, že i po 36 letech v čelných státních funkcích se nacházejí bývalí komunisté.

Je to asi určitý dějinný paradox při demokratické oslavě demokratické státnosti.

Literatura: Paměť a dějiny, Revue pro studium totalitních režimů 01

K demonstraci Milionů chvilek 17. listopadu v Praze, kde vystoupili někteří soudobí demokraté, snad jenom pár poznámek. Je možno snad připomenout některým disidentům, kteří na demonstraci vystoupili, z bývalého disidentského prostředí několik okamžiků z jejich minulosti.

Není to výčitka, ale jen konstatování, že byli účastníky dohody s komunisty v letech 1989 a 1990, že ani Charty 77 se nevyhnulo prostoupení StB, a že se podíleli na zachování Komunistické strany a jejího převtělení do občanské demokratické státnosti.

Po 36 letech postkomunismu, kdy již ani neexistuje v českém parlamentarismu komunistické stranictví, neprotestují proti bývalému předsedovi ZO KSČ v prezidentské funkci. Tito bývalí disidenti si asi neuvědomují, že odpuštění je lidské, ale paměť však zůstává.

Literatura: Životní zkušenost

Kam dál se může vyvíjet česká občanská demokracie po roce 2025? V českém politickém spektru se rýsuje možnost k hledání vnitropolitické stability na základě optimální životní úrovně a sociálních jistot pro obyvatelstvo.

Nové složení poslanecké sněmovny ve společném státním domě má sice rozdílné nájemníky. Nájemníky vládní a opoziční, kteří mají společné hygienické zařízení. Můžou si dělat naschvály nebo se shodnout, jak jej budou využívat. Pokud svými nesváry nechtějí se dočkat kymácení celého domu, nebo až k jeho zborcení, pak se musí dohodnout.

Dohodnou se, kdy v zájmu všech obyvatel domu je nutno zabezpečit společně provozní chod, průběžné generální úpravy a údržbu. Také ale i soužití s obyvateli v rámci obce, ve které sdílí své životní osudy.

Dostáváme se tak k problému soužití české nové vládní koalice a opozice po roce 2025 v demokratické a občanské státnosti v České republice a v Evropské unii. V Evropské unii v globálním a multikulturním světě MOCENSKY OSLABENÉ A VE VLASTNÍ REPUBLICE VNITŘNĚ NEJEDNOTNÉ A ROZHÁDANÉ.

Vnitřně rozhádané demokratické a občanské společnosti za existence vnitropolitické krize a závažné krize Evropské unie, zdá se vnitřní společenská nejednota jako neproduktivní a zeslabující v současném procesu multikultury a globalizace.

V současnosti se hledají ve stranickém spektru programové průsečíky v rámci vládních koalic i v opozicích průsečíky k společnému řešení státního zadlužení a vyvedení státu z krizové vnitropolitické stagnace životní. Nic pak nebrání tomu hledat i na základě VNITROPOLITICKÉ JEDNOTY CELÉHO POLITICKÉHO SPEKTRA NOVÉ KONCEPČNÍ ŘEŠENÍ VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ STAGNACE EVROPSKÉ UNIE.

Existuje celá množina mocenských a politických řešení, ale jako optimální, kdy jsou zeslabené globální a evropské demokratické hodnotové systémy, jeví se jako nutné nejdříve řešit vnitřní národní a státní stabilitu. Na základě vnitřní stability pak řešit středoevropskou a evropskou a obhajovat demokracii a lidská a občanská práva za současně společensky a mocensky rozdělené lidské společnosti.

Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádru.

Jan Neruda