Letem českým politickým světem - Politická a demokratická soutěž

Někdy lze pochybovat v české občanské společnosti o výsledcích volebních programových soutěžích v současném pluralitním stranictví. Fasáda českého parlamentarismu skrývá v sobě osobní a společenskou protikladnost. Protikladnost, která zastiňuje opravdové životní zájmy českého obyvatelstva.

V 21. století a po uplynutí jeho první čtvrtiny je již zastíněno kdysi tradiční stranictví na levici, střed a pravici. Již se skoro nehraje na stranické programy a do popředí vystoupil účelový pragmatismus a programové průsečíky nesourodých volebních vládních koalic.

Vládních koalic a politického stranictví, které pragmaticky uzavírá jiné koalice v českém parlamentarismu a jiné na komunální úrovni. Ze stranických základen i z nějakého odborného prostředí podnikatelského a vysokoškolského se vytahují osobnosti, kterým se poskytuje pak marketinkové zázemí.

Osobnosti, na které se účelově navěsí křiklavý markentingový háv a vypustí se do soutěžní politické arény. Pragmatické stranické reprezentace pak ve stranických klubech je pak v parlamentních a samosprávných klubech korumpují politickými posty a v angažovanosti ve státních, polostátních orgánech a institucích finančně oceňovaných.

Tak se získávají straně oddané osobnosti, které ještě navíc mohou při státních a komunálních funkcích si přivydělávat ve svých profesích. Zastupitelské funkce se staly politickým byznysem, který proměňuje většinu politicky a stranicky angažovaných za stranické a mocenské naboby a neprůstřelné zástupce všech občanů. Zástupce politického a stranického pragmatismu, a to ještě za politického dotování jejich služeb, ze státních prostředků. Tak v české občanské demokracii vznikla nová vrstva, opravdová sociální vrstva nepostradatelných, ale i zákonně chráněných, až na výjimky.

Za fasádou demokratické ústavnosti a parlamentarismu existuje mnoho obročníková vrstva, tyjící z rozpočtu státu, a za státní peníze reprezentačně se potloukající a prý reprezentující v celosvětovém prostředí.

Lze si klást otázku, zda po totalitní komunistické a socialistické státnosti jsme dospěli ke skutečné občanské demokracii, nebo jen k vytvoření mimo jedné totalitní strany k novému rádoby demokratickému nenasytnému pluralitnímu stranictví a k jinému druhu mlaskání politické moci.

Na začátku druhého čtvrtletí 21. století asi již převládají české občanské společnosti jiné priority a jiné snahy, než je až částečné vyžírkové stranické politické spektrum. Jde o vytvoření reformování a revitalizováni českého parlamentarismu k zajištění životní úrovně a sociálních jistot. Jaké osobnosti a stranické seskupení v současnosti je schopno nabídnout nápravu?

Takový pořádek a řád v českém politickém prostředí a personální a stranické reprezentaci, které k tomu budou směřovat. Nejen si zvyšovat zastupitelské platy a sbírat výnosné politické a nepolitické funkce a cenit na sebe v českém parlamentarismu zuby.

Kdo bude schopen potlačit běsy v sobě a stranickou nevraživost?

Kdo asi ze současného politického spektra něco TAKOVÉHO NABÍDNE. Bude to současná vládní koalice nebo prozatím ušmudlaná opozice?