Článek
Blýskání na lepší časy v české politice?
Na české politické obloze se objevily mráčky mezi prezidentem a novou vzniklou povolební a vítěznou koalicí. Zároveň se zamračila politická obloha mezi vítězi voleb do poslanecké sněmovny a bývalou vládní koalicí. Zároveň začíná dusná atmosféra ve stranách bývalé koalice Spolu a vzájemná povolební rozvodovost.
Prezident republiky začal částečně zaměňovat aktivní postoj za aktivistický v kladení si předběžných podmínek před pověřením předsedy vítězné strany funkcí sestavením nové vlády. Ještě dosavadní vláda začala trucovací proces s předložením rozpočtu pro rok 2025 a obnovila politiku Antibabiše a očerňování vítězů voleb. To vše ještě před možným ustavením nové vlády.
V české politice nastaly dva odlišné trendy. Jeden bývalých koaličních stran Spolu s nesmiřitelnou politickou vyhraněností proti vítězům voleb. Druhý, vzájemné stranické diference a hledání politického a programového osamocení v povolebním období. Do těchto dvou procesů však ještě vstupují deziluze funkcionářů, straníků a příznivců z prohraných voleb.
Rozklad koalice Spolu též provází aktivizace různých stranických frakcí a proudů v jednotlivých stranách. Lze konstatovat, že nastává jakýsi povolební kvas v opozičním stranictví, vedoucí až k odlupování ve stranických základnách a postupnému potenciálnímu vzniku až možných nových stran a hnutí.
Pozitivním jevem po volbách do sněmovny se stává, že z českého demokratického parlamentarismu se vytratila úloha komunistů a socialistů, omezila se úloha neoliberalismu a vznikla nová úloha radikálního a kritického stranického pirátství. Na druhé straně vzniká zřejmě funkční středopravicové hnutí až národnostně laděné.
Po více než třiceti letech začala postupná změna českého politického spektra, která ukazuje generační posun, kdy programovým cílem se stává životní úroveň a sociální jistoty. Také hledání vnitřní a vnější stability české a evropské ve stále neklidném období lidské globalizace a multikulturnosti.
Ještě ale však nenastává období občanského a politického umoudření, jak společným úsilím zahnat ekonomický propad, odstranit státní zadluženost, odstranit společenskou a státní byrokracii.
Teprve až se ukončí období vnitřní společenské katarze, asi v české společnosti a jejím politickém spektru převáží snahy o vzájemné občanské souručenství a nutnosti občanské, národní a státní jednoty. Jednoty, umožňující českou, středočeskou a evropskou další perspektivu.
Lze konstatovat, že pokud dojde k další vnitropolitické vyhraněnosti v politickém spektru, vznikne stagnační situace. Nastane stagnace v hledání nové české a evropské prosperity.
