Článek
Úvaha o novém roce 2026
Blíží se konec roku 2025 a sním změny a podoba českého politického spektra. Zbývala opozice se stává vládní politické hnutí. Vládní stranictví dosluhuje a začalo se rozkládat na samostatné stranické jednotky. Naopak bývala opozice vyjadřuje svoji jednotu a vůli se stát a být vládní koalicí.
Do popředí se dostává rozháranost stran bývalé koalice Spolu a nové snahy vyjádřit svou jednotlivou stranickou identitu, ale i zároveň svůj další odpor proti bývalé opozici, z které se stává vládní stranictví.
Nastává etapa lízání si šrámů a bebíček ve stranách, které prohrály volební soutěž. Snahy o udržení neúspěšných stranických garnitur o udržení stranických pozic, ale i stranických nespokojenců. Naopak u nastupující vládní koalici začíná proces ověřování vzájemné politické shody, vzájemné důvěryhodností a realizace prvotních koaličních a vládních opatření a zákonných návrhů.
Vzniká období prvních povolebních sjezdů, kongresů a shromáždění a jiných stranických politických forem, také vzniká období frakčních zápasů v opozičním stranictví. Jak dál prosazovat strategické a taktické záměry v opozičních lavicích a upevňovat stranickou jednotu a případnou jednotu v celé opozici. Také stranická případná hledání, jak v průběhu volebního období rozbít a rozhádat vládní koalici a vytvořit novou většinovou vládní koalici.
Lakmusovým papírkem pro vládní koalici a opozici se stanou komunální volby v roce 2026, které ukáží, kam se přiklánějí sympatie obyvatelstva, a jaké jsou pozice stran politického spektra a jednotlivých vládních a opozičních stran. Může to být hraniční okamžik, kdy se otupí vzájemná vyhraněnost mezi vládní koalicí a opozičním stranictvím a spíše se bude hledat koexistence a shoda nejen na samosprávní, ale na celostátní úrovni.
Již dnes je patrné, že přelom roku 2025/2026 je klíčovým společenským přelomen v české novodobé národní státnosti, který má dosah nejen středoevropský, ale i pro další nutnou strukturu a revitalizaci Evropské unie. Již dnes je patrno, že pro českou občanskou veřejnost je klíčová životní úroveň a sociální jistoty a mírové evropské soužití.
Zřejmě pomalu končí obdoba ideologií a různých ismů a s globalizací a multikulturou přichází období tvrdé lidské reality. Reality, kdy do popředí vystupují životní zdroje, energetické a životní potřeby nejen v lokální, státní evropské, ale i v celo světovém měřítku. Do popředí se dostává záležitost, jak jednotlivé národy, státy a jejich politické reprezentace jsou a budou schopny v nové životní realitě obstát.
V české občanské společnosti stálé více probublává nutnost řešení a vyřešení krize dosažené životní úrovně a stabilizace ekonomická a sociální. Stálé více se ukazuje nutná revize demokratických mechanismů v pojetí nebyrokratické a nekorupční občanské a demokratické státnosti. Národní a evropské státnosti, ve které se česká občanská společnost nebude vybíjet v bratrovražedné vyhraněnosti, ale naopak vzájemném souručenství.
V první čtvrtině 21. století již v české občanské společnosti zřejmě doznívají krizová léta budování na troskách komunismu a socialismu novou občanskou a demokratickou státnost. Ukazuje se, že stálé více se vytrácejí tradiční stranické formy a různé společenské a mocenské vazby. Nastupující nové generace stálé více mění styl a způsob života v nových životních podmínkách.
