Článek
Do peklíčka nebo do nebíčka?
Nebe, peklo, ráj,
Kam tu dušičku dám?
Kam a kam zařadit dušičku jedné společenské osoby? Dušičku jedné politické a společenské významnosti. Do peklíčka nebo do nebíčka? Babo Jago, kam s tou kontroverzní duší?
Není snadné posoudit, kam s takovou osobností. S osobností ve své kontroverzi pro někoho milou a pro někoho až odpudlivou. Osobnost pomazanou v demokratických a občanských volbách, ale odsouzenou prý z nějakých morálních a občanských prohřešků. Osobnost demokraticky zvolenou ve volební soutěži, ale prý i nedemokrata, v některém lidském pojetí lháře a podvodníka. V jiném lidském pojetí za představitele demokratické volební většiny.
Jedná se o osobnost, ve které někteří političtí moralisté využili proti politické osobnosti i psychicky narušeného syna, ale i holí přes politikova záda. Osobní a společenské pokrytectví jen vždy ukazuje, jaké BĚSY OSOBNÍ A SPOLEČENKÉ EXISTUJÍ I U TAK ZVANÝCH CTIHODNÝCH A DEMOKRATICKÝCH OBČANŮ. Jak lidské dobro a zlo koluje v osobním a společenském životě.
Lze snad jen dodat, že existuje v lidské civilizaci osobní a společenské zlo a dobro, které se vždy jako z chrliče vyvaluje za různých životních a společenských událostí. Je však vždy osobní a společenskou odpovědností, zda je to ku prospěchu společenské a demokratické společnosti. Společenském a občanském, kdy stagnuje životní úroveň a sociální jistoty v české a evropské společnosti.
Je na zamyšlení a na pováženou společenská a politická vyhraněnost, když teče do bot české občanské a celé evropské společnosti, společnostem, které se ocitají v nezvýhodněné až ohrožené existenční situaci, kdy lidská civilizace dospěla do stádia globalizace a multikultury.
Poznámčička
Milí demokratičtí někteří političky a politici,
zamyslete se sami nad sebou, zda přednostně neuplatňujete své osobní a skupinové ambice nad většinovými zájmy české občanské a evropské společnosti. Zda vaše po voličské zhrzenosti nepotřebují korekci v zájmu českého obyvatelstva. Společenská a politická vyhraněnost v době, kdy životní úroveň spíše klesá a až stagnuje, je přece potřeba národní a občanské s o u n á l e ž i t o s t i.
Snad není ani nutno připomínat, že majetkové výčitky a zneužívání státních zájmů na úkor občanské společnosti lze vyčítat celému stranickému spektru. Kdo z vás političek a politiků nezvýšil své majetkové a finanční poměry ve státní a občanské službě? Kdo z vás si ještě nepřidělává při hájení zájmu lidu v advokacii, zdravotnictví a podnikatelské činnosti?
Baba Jaga,
vám všem přeje více štěstíčka a klidu v lidských duších a více porozumění pro životní úroveň a sociální jistoty českého obyvatelstva.
Osobnost, občanská společnost a morálka
Lidské=morální principy jsou spojeny s vývojem lidské civilizace, a to v různých časoprostorových jednotkách. V náboženském pojetí jsou většinou morální principy spojovány s nějakou abstraktní jsoucností ve vesmíru a nad vesmírem. V křesťanském pojetí jsou morální principy spojovány s Božím desaterem Deseti Božích přikázání. Principy lidské morálky, lidskou svobodnou vůli v průběhu lidského dějinného vývoje, je možno považovat za dar boží Prozřetelnosti.
Boží přikázání lze považovat ve smyslu morálních principů za návod pro osobní a společenské chování v civilizačním, dějinném a společenském vývoji. Ve vývoji v různém dějinném společenském uspořádání a za různých časoprostorových jednotek. V dějinném vývoji v před křesťanském a v křesťanském lidské existenční kontinuity.
Je možno tak konstatovat z pohledu současnosti ve stádiu vývinu lidských bytostí a jejího společenství pokročilost a rozvinutí morálních principů, lidské osobnosti a společnosti. Vstup křesťanství do lidských dějin znamenal zásadní zvrat v pojetí morálních principů a jejich průniků do civilizačních dějin, a to v různorodosti časoprostorových jednotek v planetárním prostoru.
Křesťanství, a zvláště katolicismus v pojetí lidského dobra a zla přinesl i lidskou civilizační nutnost snažit se rozvíjet osobní a společenské dobro a zahánět a snažit se zahánět a vymezit osobní a společenské zlo mimo lidskou důstojnost.
Křesťanství a katolicismus ve své dějinné kontinuitě nacházely a procházely lidskou a společenskou zaslepeností. Křesťanství a katolicismus vždy však nacházely ve své dějinné kontinuitě cestu vždy ze současnosti k další perspektivě. K perspektivě lidských, osobních, občanských práv v měnícím se společenském a mocenském prostředí na planetě.
Práv na lidský život v mírovém občanském soužití, mezilidskou solidaritu a humanitu.
