Článek
Ústavnost a politika
Výsledek sněmovních voleb v roce 2025 přinesl nový druh rozpornosti vedle rozpornosti mezi vládní koalicí a opozičním stranictvím. Objevila se rozpornost mezi poslaneckou sněmovnou, vládní exekutivou a prezidentem. Vedle sporu mezi prezidentem a jednou z vládních stran o jmenování ministra.
Do uvedených sporů se začaly angažovat mediální prostředky a nejvíce veřejnoprávní televize. Dokonce opozice organizuje odvolání vlády a připojila se na stranu prezidenta. Ujmutí se vlády nové koalice provází vyostření mocenských a politických střetů. Střety, které nic nemění a nejsou vážnou překážkou pro současnou vládní koalici a realizování jejího vládního programu.
Vládní koalice se nechystá podat ústavní žalobu na prezidenta pro nejmenování navrženého ministra. Je nutno však podotknout, že se vyhranil spor mezi prezidentem a již jmenovaným ministrem zahraničí v osobní a politické úrovni, který mediálně začal zastiňovat provizorium státního rozpočtu a narušovat vztahy nejvyšších státních činitelů.
V podstatě jde o nejasnosti politické komunikace a volby nevhodných komunikačních kanálů navzájem mezi navzájem mezi jmenovaným ministrem zahraničí. Jde o politické a osobní výklady, které nemají charakter ústavní žaloby, ale charakter politického rázu.
V podstatě se jedná o nepřímou komunikaci mezi ministrem zahraničí a prezidentem prostřednictvím prezidentova poradce a podrážděnou reakcí prezidenta, který podává trestní oznámení na ministra zahraničí. A takto vstupuje do reálné politiky a zároveň si vyhrazuje opakovanou kandidaturu po uplynutí současného volebního období. Zároveň si předseda vlády vyhrazuje právo postavit do následné volby prezidenta vlastního kandidáta vládní koalice. Pro podporu prezidenta jsou organizované za aktivizace opozicí demonstrace.
To vše se odehrává na pozadí rozpočtového provizoria a neurovnaných vnitřních stranických záležitostí ve většině opozičního stranictví. Je možno se i domnívat, že současný prezident sestoupil z prezidentského postu a vstoupil a zamíchal se do reálné politiky, která nepřísluší jeho funkci.
Pokud se pokusí stát se hlasem opozičního stranictví a nevrátí se do úlohy reprezentace státu, pak lze očekávat nové vyostření vztahů v rámci politického spektra. Nelze pominout, že za ministra se postavila celá vládní koalice, předseda vlády i poslanecká sněmovna. Pro normální chod státu je optimální ztlumit politické a osobní rozpory mezi ústavními činiteli, a to v zájmu celé české veřejnosti.
Prezident by měl vzít na vědomí nutnost soužití z novou vládní koalicí a jejím vládním a koaličním programem a jedna z vládních stran by měla změnit politickou rétoriku osobní vůči prezidentovi. Prezidentská kancelář by neměla sehrávat zprostředkovatelskou úlohu mezi prezidentem a ministrem zahraničí.
Jako český a středoevropský stát neměly bychom si dovolit vnitropolitickou a osobní roztržku mezi ústavními činiteli a měli bychom se uspokojit prozatím nezvládnutelnou vyhraněností v českém současném stranickém spektru.
Je jen možno zdůraznit, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a že prezident je representantem a nemá být v rozporu s vládním programovým prohlášením vlády a ve volbách vítězné koalice.
Vývojové trendy v současné občanské civilizaci
Česká občanská společnost se dostala na rozcestí v dalším vývoji a směřování ve společenském a krizových skutečností v českém, středoevropském a evropském společenském a mocenském prostředí.
Českou realitou je rozevlátost politického spektra a politická vyhraněnost v soudobé občanské společnosti. Kdo se snaží oživit minulé ideologie 20. století si zřejmě neuvědomují civilizační posun společenského a mocenského vývoje. Posun ve smyslu vědeckého a komunikačního vývoje v celém lidském společenství.
Civilizačního vývoje, který již zachvátil lidskou společnost, a to bez rozdílu mezi demokratickou, autoritativní státností v globálním a multikulturním rozsahu a měřítku. Tento vývoj již nevychází z ideologických pojetí a různých ismů minulosti postmoderního období, ale ze současné civilizační reality.
Reality změněných životních a sociálních podmínek a rozvoje nových komunikačních prostředků a makrostruktur v plošném měřítku. Ať různé politické reprezentace vyjadřují různé mocenské snahy, nemohou zabránit celoplanetární snaze v lidském společenství po stabilizaci životních podmínek a sociálních jistot.
Dostali jsme se do období nevyrovnanosti a rozdílnosti vývojových společenských, ekonomických a sociálních tendrů za existence mírových a válečných období. Období, ve kterém v lidské civilizaci zesílila osobní a společenská, dílčí, společenská a státní touha o mocenské zabezpečení životních zdrojů a energií.
