Politologická úvaha k vývoji české demokracie a demokratismu

Česká demokracie a demokratismus vznikl v první čtvrtině 20. století a v tomto století prošel anabází společenských a mocenských proměn a státních vývojových fází. Od kapitalistického demokratismu za první republiky, k autoritativní státnosti za druhé republiky, k totalitní státnosti za Protektorátu, a k nové autoritativní státnosti za třetí republiky.

Česká demokracie znovu vstoupila do nové fáze totality za existence socialistické státnosti a v rámci Varšavského paktu, pod vedoucí úlohou Sovětského svazu. Až do období vzniku demokratické státnosti a vzniku Československé republiky a jejím stupu do NATO a Evropské unie. Po vymanění z rakouského státního parlamentarismu a mnohonárodnostní státnosti na území Čech, Moravy a Slezska, jsme dospěli do české národnostní státnosti vstupem do mnohonárodnostní Evropské unie.

Česká státnost postupně přešla dějinnou etapou od kmenového sloučení, ke knížetství a království i začlenění do rakouského soustátí a císařství až k novému, již demokratickému vzepětí v první čtvrtině dvacátého století.

V prvním čtvrtletí jednadvacátého století ke kapitalistickému demokratismu, k nové občanské a demokratické republikánské státnosti. V této státnosti za existence politického a stranického spektra v rámci ústavního parlamentarismu.

Česká republika v rámci národní identity se stala členem více národnostní Evropské unie. S Evropskou unií prožívá na přelomu 20. a 21. stolení společenské, mocenské, ekonomické a sociální anabáze i hledání evropské identity za globální již celosvětové všeobecné nejistoty.

Tuto nejistotu provází i rozpolcenost české veřejnosti a vyhraněnost politického spektra na dva protichůdné politické tábory. V globální, evropské nejistotě existuje prozatím česká tradiční, politická a stranická rozháranost a nejistota.

Nejistota již nejen národní a občanská o způsobu, jak překonat vnitrostátní a občanskou rozkolísanost a rozhánění, ale i nové hledání identity Evropské unie vnitroevropské a identity v globalizované a multikulturní lidské společnosti.

České obyvatelstvo se dostalo do situace inflačního období se značnou zadlužeností za podcenění výdajů na obrannou bezpečnost a snahou zabránit stagnaci životní úrovně a sociálních jistot. Je možno i podotknout, že česká občanská demokracie se dostala asi na začátek cesty z kapitalistického demokratismu k občanské sociální demokracii.

Hledání ve své krystalické rozpornosti až stagnace, hledat optimální východiska. Jak už to tak bývá v dějinách české státnosti, nová společenská a dějinná rozhodnutí provází vnitřní komplikace a konfliktní situace, než české obyvatelstvo prozře.

Prozřít v zájmu své existence a v zájmu nutnosti i za svízelných podmínek, udržet si optimální životní úroveň a sociální jistoty. Národní a státní jednota a hledání nové celo evropské identity. Na takovém základě se postupně účastnit zápasu o demokratický pořádek a řád nejen vnitrostátní, ale i evropský.