Článek
Národní a občanské probuzení
Centralizace a poněmčování českých historických zemí vzbudilo protireakci projevující se národním probuzením v Čechách, kde jsme svědky pokusu o vytvoření českého a slovanského bájesloví; s kultem českých světců se obnovují přemyslovské, lucemburské, ale i husitské tradice i státoprávní význam Koruny české a význam Českého království.
Zároveň se objevuje i touha po lidských a občanských právech, národní soběstačnosti na základě zemského uspořádání mnohonárodnostní monarchie. Vznikají snahy o vyrovnání české kulturní a státní minulosti s německým přínosem v českých historických zemích.
Rok 1848 se stal klíčovým rokem pro Rakouské císařství, které se zachvělo ve svých mocenských základech pod náporem revolučního a národnostního dění, jež zachvátilo nejen Rakouské císařství, ale i německé spolkové území pod rakouskou patronací, do něhož vstoupilo Rakousko po vzniku císařství se všemi rakouskými a českými zeměmi, a to mimo Uherské království a k němu přidružená území.
V revolučním roce 1848 se však již zrodila rozdílná stanoviska mezi českým a německým obyvatelstvem v historických zemích, a to v záležitosti proměny monarchie ve smyslu národním a republikánském. Vznikající novodobý český národ stál na jiných politických pozicích než stmelující se němectví v rámci Rakouského císařství a Pruského království.
Začalo se formovat národní němectví (zvlášť rakouské, velkoněmecké a později sudetoněmecké) a objevovaly se republikánské snahy v Uhersku. Kulturně již vyspělý český národ v politickém smyslu se opírající o svou intelektuální reprezentaci a české městské a venkovské obyvatelstvo (zvláště v Čechách) odmítl německé i maďarské republikánské snahy a postavil se za státoprávní a historickou obnovu zemí Koruny české v rámci Rakouského císařství a jeho národní nebo státní federalizaci.
Revoluční snahy o přeměnu Rakouského císařství však byly vojenskou silou potlačeny a naopak se prosadil tuhý porevoluční centralismus a represe. Česká politická a národní reprezentace v období revolučního vření v Rakouském císařství dala před okamžitým řešením svých občanských práv přednost národnostnímu nebo zemskému uspořádání.
Takové uspořádání bylo z hlediska rakouského panovníka a jeho vládního prostředí nepřijatelné a rovněž tak vynucená konstituce a ústavnost. Po násilném potlačení republikánských trendů v rakouském a maďarském prostředí i federativních a autonomních národních snah, byl nastolen tvrdý panovnický absolutismus v letech 1848–1861. Rakouská ústava byla vyhlášena 25. dubna 1848 bez zemských sněmů a nevztahovala se na Uhersko a Chorvatsko.
Říjnovým diplomem (1860) byl ukončen absolutismus v Rakouském císařství. Absolutismus nevyřešil narůstající vnitřní a zahraniční problémy a řešením se stala konstituce, ústavnost a parlamentní forma pod státní a panovnickou kontrolou a obnovení činnosti zemských sněmů a delegování do říšského sněmu, kde odmítli účast zástupci Uherska. Vznik Rakouska‑Uherska byl výsledkem prohrané války s Pruskem – vznikl dualismus, přičemž česká politická reprezentace neprosadila trialismus a obnovu sounáležitosti zemí České koruny.
Vývoj českého národa se v tomto období jakoby politicky pozastavil, ale dál se rozvíjel v oblasti hospodářské a sociální a v rámci svých tradic, zvyků a obyčejů a již ve svém národním a kulturním prostředí. Politické české zklamání se však projevilo v kulturní a hospodářské oblasti, v rozvoji spolkové a stranické činnosti a v její postupné politické a zájmové diferenciaci. To se odráželo v rozdílném politickém vývoji v Předlitavsku a Zalitavsku, přičemž v českých zemích probíhal zápas mezi českou politickou reprezentací a rakouským němectvím a velkoněmectvím o mocenské pozice, který byl v českých zemích obohacen o aktivizující se sudetské němectví.
Postupně dochází k sbližování české a moravské politické reprezentace, k blokování říšského sněmu a zemského sněmování z české i německé strany, ale i vytváření různých koalic a dočasných politických spojenectví. Je to období postupného národního, kulturního a českého politického sjednocování a vytváření jednotného postoje proti německému politickému a jazykovému aktivismu. České snahy o federalizaci Rakouského císařství se staly po vzniku Rakouska Uherska nereálné.
ZDROJ:
RYNEŠ, Václav. Národ a stát v českých dějinách. 2018. ISBN 8075571665. s. 59-60
