Článek
Letem českým politickým světem
Osudy českého národa v dějinném vývoji
Od prvotního českého sjednocovacího procesu v evropském a středoevropském prostoru dochází v období evropského středověku k nové strukturální organizaci a k novému vytváření různých národních a nadnárodních celků.
Celků, které se ve středověku a jeho různých etapách v čase a prostoru proměňovaly, vždy se změnou společenských a mocenských podmínkách. Vznikající česká státnost a prvotní národnostní uvědomování a procesy byly ovlivněny polohou dnešní národní a státní existence ve středoevropském prostoru., ale i realitou, že za příslušníka národa se považoval každý obyvatel sídlící na území současné státnosti.
Vznik české státnosti je spojena s středověkou Svatou římskou říši v východním a západním křesťanství za vzniku různého druhu poměru v této říši a rozdílné české expanzi do svého středoevropského prostoru. V prostoru, ve kterém se stálé měnily mocenské poměry a prostory v evropském a středoevropském prostoru. Poměry v rámci knížecí, královské státnosti i poměry ve Svaté římské říši a uvnitř její organizační struktury.
Čeští panovníci v této říši dospěli až k hodností římských císařů. Dospěli též do stádia náboženského a politického rozkladu a v husitském období k hledání nové vládnoucí dynastie a změně a k ustálení mocenských a náboženských poměrů v rámci střední Evropy a Svaté římské říše.
Velká francouzská revoluce a napoleonské období postupně prolomily stavovské uspořádání středověku ve smyslu státního občanství, národního uvědomění do směru konstitučních monarchií a vzniku republikánské státnosti. V evropském prostoru i v některých místech neevropského a kontinentálního prostoru vzniká i nové pojetí občana bez rozdílu národnosti na určitých zemských prostorech.
Zásadně se v několika dějinných etapách se mění evropské mocenská a politické a strukturální uspořádání evropského i mimoevropského prostoru za zvýšené rychlosti lidského poznávacího procesu. Evropská mocenská rozpínavost dostává novou koloniální dimenzi, která je provázená již občanským a národnostním evropským chvěním.
Chvěním vedoucím i k rozpadu Svaté římské říše a k postupné k nové restrukturalizaci ve smyslu vzniku absolutních monarchií postupně přetvářených v konstituční monarchie a za vzniku různých republikánských státních forem.
Restrukturalizaci na které přímo a nepřímo vznikají evropské a mimoevropské tendence a procesy. Za provázení občanského a národnostního odporu, za různých separátních, autonomních snah i vzniku různorodých státních forem.
Nastává i změna vyvážení středověkých zájmových a mocenských koalic, spolu s rozvojem již nového komunikačního rozvoje a pokrokem v přírodních a humanitních vědách a ve stále se rychle rozvíjejícím lidském poznávacím procesu.
V lidská civilizace najednou se dostala do prvotního stádia globalizace a multikultury za prvotních forem globalizace a multikultury. Nastalo období rychle se střídajících organizačních forem a struktur a koalicí, uniím a federací k postupných mocenských vyústění celosvětového charakteru.
Po první světové válce se již nemění jen mapa Evropy, ale celosvětová mapa a rozšiřuje se různé ideologické názorové rozlišení a vidění lidské současnosti a perspektivy.
Po první světové válce zaniká Rakouské císařství a sním jeho dualistická podoba Rakousko= Uhersko. Vedle nového vývoje demokracie a nového národního uvědomování nejen v Evropě, ale i na jiných kontinentech do popředí vystupují různé druhy internacionalismu a ideologií na různé programové bázi ve smysl pro národním a státním tradicionalismus.
České země ve středoevropském prostoru začaly prožívat dějinnou etapu od Rakouského císařství a Rakouska = Uherská ke vzniku Československa jako více národnostního státu i rozšířením za tradiční území českých historických zemí.
Nová organizační a územní strukturalizace přinesla postupně nové chvění po zániku Svaté římské říše v německy mluvícím evropském prostoru, kdy po spolkové formě rozdělení vlivu mezi rakouskou německou a pruskou a německou státní formací vznikly všeněmecké sjednocovací trendy postupně přesahující státní hranice a vedoucí k sjednocení všeněmectví na základě nacionálního socialismu Velkoněmecké říše.
Evropské mocenské poměry a vznik evropské německé a sovětské totality, která nahradila carské Rusko vyústila k postupný střed mezi již celosvětovou státní demokracii autoritativní a totalitní státnosti ve světovém měřítku.
Po druhé světové válce ze zásadně změnilo mocenské, státní uspořádání již v planetárním měřítku. Dřívější globalismus nabyl pod tlakem nového národně osvobozovacího hnutí jinou tvářnost vyúsťující v globálním civilizačním trendu za vzniku supervelmocí a různých velmocí na bázi demokratické, autoritativní a totalitní státnosti za vzniku zbraní hromadného ničení.
Již se nejednalo o hledání mocenských rovnovah, ale hledání mocenských rovnovah na všech světových kontinentech. A to až k k dnešnímu hledání určité rovnováhy mezi světovými velmocemi a mocnostmi.
V nových životních podmínkách, kdy do popředí lidského zájmu se dostaly lidská a občanská práva, životní úroveň a sociální jistoty, ale i snahu o mírové prožívání lidských údělů.
Anabáze českých historických zemí v středoevropském prostoru v meziobdobí mezi dvěma světovými válkami pokračovala snahou čelit vzniklé nedemokratické Velkoněmecké říši, po druhé světové válce nejdříve bylo obnoveno Československo na bázi omezené demokracie, pak na bázi komunistické a socialistické státnosti,.
. Státnosti, která vyústila ve federativní socialistickou státnost v rámci socialistického bloku pod vedením Sovětského svazu.
Ve vzniklé nové civilizační a dějinné reality zanikl socialistický blok a Sovětský svaz. Zásadně se změnila mocenská a státní struktura ve světovém měřítku a na středoevropském bývalém československém území vznikla samostatná Česká a Slovenská republika, které vstoupilo do Evropské unie a obranného společenství NATO.
Nastalo pro Českou republiku přechodné postkomunistické období v rámci demokratické a evropské státnosti, kdy se změnou mocenskou, vlastnickou, ekonomickou a sociální se změnilo i sociální a profesní rozložení obyvatelstva spolu s postupnou generační výměnou a novým pojetím existenčních a životních podmínek.
V současnosti stojí Česká republika na rozcestí, kam se zaměřit vznikajícím novém dějinném období národního a občanského další demokracie a demokratických mechanismů.
