Článek
Letem českým politickým světem
Názor na české současné společenské elity
Politici, političtí experti, vědečtí pracovníci, odborníci všeho druhu, mediální pracovníci, ale i ekonomické a sociální elity a politologové mají jedno společné. Společné mají jedno, že se živí a zabývají společenským a politickým životem české občanské a demokratické společnosti.
Jsou to osoby a osobnosti, kteří z různých důvodů a úhlu pohledů mají osobní a kolektivní potřebu vstupovat do veřejného a občanského života a různými způsoby oslovovat občany mající i nemající zájem o větší nebo menší angažovanost v demokratické státnosti.
V rámci názorové množiny různorodosti a pestrosti oslovují občanskou veřejnost a podsouvají jí svá osobní a kolektivní stanoviska, názory a úvahy k společenské a politické realitě a perspektivě.
Jedná se o velkou množinu racionálních i emotivních podnětů s různorodou vypovídající hodnotou. Hodnotou, která obsahuje racionální i nerealistické, dezinformační i hybridní úhly pohledu na vnitropolitické a zahraničně politickém pojetí občanské společnosti a demokratického státu.
Veškeré současné společenské a politické elity ze svých profesionálních a neprofesionálních úhlu pohledu na veřejné dění vyjadřují a snaží se vnutit občanské veřejnosti své kvalifikované i nekvalifikované názory a úvahy i v pojetí emočních a manipulačních podob.
S odbornými i neodbornými klapkami na očích se vměšují do všech oblastí zákonodárné, vládní a soudní mocí, a to za rozmanitosti různé více nebo méně množiny aktivních postojů a až emotivních osobních a kolektivních náhledů. Společenské a mocenské elity se naučily podceňovat a nerespektovat většinové volební vůle české voličské veřejnosti. Veřejností jejíž tužbou se stává existence životní úrovně a sociálních jistot. Jistot vždy v následných volebních obdobích a při změnách různých politických koalic.
Podcenily ve své vnitřní, společenské, politické a mocenské rozpornosti nutnost jednotného postoje a vzájemné součinnosti v různých krizových obdobích české demokratické státnosti. Nutnost jednotného postoje v základních záležitostech občanské veřejnosti
Jedná se o cestu k politické součinnosti a toleranci v české společnosti a v pluralitním politickém spektru. Jedná se o určité odhození rozporností, a to v zájmu současné a budoucí perspektivy občanské společnosti a její demokratické státnosti.
Každá ze současných společenských elitářů A JEJICH SESKUPENÍ se zapřísahává vůli a reprezentací voličského občanstva, ač ve své občanské a odborné skladbě PŘEDSTAVUJÍ MINIMUM Z ČESKÉHO OBYVATELSTVA. Zároveň i maximum osobního a kolektivního egoismu a negativismu.
Nelze ani pominout, že tyto osobnosti a elity ještě nejsou vnitřně názorově jednotné osobně I KOLEKTIVNĚ JSOU ROZPORNÉ. Jsou však jednotné a součinné při prosazování osobních i skupinových a jiných svých zájmů s větší osobitostí a skupinovým egoismem než s optimální snahou o celkový prospěch občanů.
Společenská a politická až atomizace a množina názorových rozdílností rozptyluje možnosti jednoty v mnohosti a mnohosti v jednotě při vzniku reálné životní v každé osobní a společenské realitě. V postkomunistické realitě místních, lokálních, státních procesů a
společenských, politických, sociálních a mocenských proměn a změn.
V postkomunistických a demokratických změnách v českém občanském prostředí převládl společenský a politický a mocenský pragmatismus všech politických elit nad programovým a realizačním náhledem. Převládly i různá pojetí sociálního inženýrství a přístupy z úzce nebo široce pojaté občanské a demokratické státnosti.
V české občanské společnosti dosud nevznikla programová koncepce, vymaňující vzniklé stagnační prostředí k nové revitalizaci a nutným reformním krokům na základě volebního rozhodnutí české občanské společnosti.
Vzniklo a prozatím a trvá zvýšená rozpornost českých reprezentačních elit v občanské společnosti ve vnitřních rozpornosti a vymezování než na vzájemné součinnosti a soudržnosti, která je nutná k překonávání jen pragmatického a účelového pojetí civilizační a společenské a dočasné reality.
Pokud se podaří překonat osobní a společenské i stranické egoismy v českém pluralitním a parlamentním systému pak se asi otevře cesta k revitalizaci a již nutné reformně postkomunistického období.
Období revitalizace občanské společnosti a demokratické státnosti. Státnosti středoevropské, evropské a v pokračující globalizačním a multikulturním současném procesu v celosvětovém měřítku.
