Letem českým politickým světem

Volby v roce 2026 proměnily česká politická spektra. Přinesly zásadní proměnu, když zvítězila koalice Spolu, která pak dostala sněmovní důvěru. Koalice Spolu se rozpadla do pozic jednotlivých stran, které jen spojila netolerance vládní koalice a vyhraněný postoj vůči nové sněmovní straně Motoristů.

Opozice stále má převahu v senátu a má určitou podporu prezidenta republiky. Průzkumy ukazují stabilizaci pozic hnutí ANO i určitý pokles obou koaličních stran. Také udržování pozic ODS a hnutí Starostů a hnutí Pirátů, ale stálý pokles TOP 09 a KDU ČSL. Stále však není jasno o povolebním stranickém pnutí a vlnění v opozičním stranictví.

Do popředí více vystupuje napjatost vztahu dvou vládních stran nejen s opozicí, ale i s prezidentem republiky. Snahou hnutí ANO klidnit rozpornost i politické soužití spíše s prezidentem liberálnějších OSOBNÍCH NÁZORŮ A POSTOJŮ.

V OPOZIČNÍM STRANICTVÍ PROZATÍM NEVZNIKL JEDNOTNÝ OPOZIČNÍ PROGRAM, ale jen obehraná písnička a opoziční rétorika zabarvovaná do osobních invektiv. Z opozičních pozic však vyniká velice radikální rétorika z řad hnutí Pirátů.

Politická korektnost a slušnost se těžko hodnotí, když z opozičních řad se ozývá hlas o vládní svoloči a z pirátských lavic samé politické a osobní urážky. Z vládních koaličních řad zvláště od dvou opozičních stran politická a až osobní provokativnost a naprosto politická diferencovanost. Nejvíce p o l i t i c k é r a c i o n a l i t y asi projevuje v současném politickém spektru ministerský předseda a hnutí ANO.

Opoziční stranictví proti vládnímu programu prozatím nevytvořilo žádný společný protiprogram. Proti koaličnímu a vládnímu programu má prozatím jen pokřik a osočování v různé intenzitě. V POVOLEBNÍ SPOLEČENSKY A POLITICKY VYHRANĚNÉ ATMOSFÉŘE VŠAK ZAČÍNÁ VZNIKAT NOVÝ DRUH POLITICKÉ AKTIVITY A AKTIVISMU ZE VZNIKLÉHO POVOLEBNÍHO CHVĚNÍ V OPOZIČNÍM STRANICTVÍ.

V povolebním opozičním stranictví se sice udržely části stranických elit, které prohrály volby do sněmovny, ale jejich další stranické pozice jsou otřesené. Pokud se podaří vládní koalici stabilizovat v průběhu volebního období českou životní úroveň a sociální jistoty, lze předpokládat i určité poklesy a změny v současném opozičním stranictví.

V české občanské společnosti se ztrácí význam levé, pravé nebo středové stranické politiky, ale do popředí stále více vystupují osobní a společenské zájmy spíše společenské než politické. Demokratické občanské společnosti stále více bude jedno, zda vládní koalice nebo opozice zajistí současnou nebo další generační perspektivu.

Je již možno konstatovat, že skončil společenský přechod od komunismu a socialismu do nové etapy občanské demokracie, nejdříve budované na průniku kapitalistického způsobu životních forem do rozkladného procesu a státního řízení autoritativní až totalitní socialistické státnosti.

Vznikla naprosto jiná demokratická a občanská zakotvení a jiná sociálně ekonomická situace v celé české společnosti. Přestala existovat společenská a politická angažovanost a diferencovanost a postupně vznikla společenská a politická a zájmová množina u českého obyvatelstva.

Již po několikáté v českém dějinném společenském procesu a politickém procesu vystoupila do popředí občanská seskupení, žádající společenské a občanské změny. Změny při rozkladu Rakouského císařství a konce první světové války. V nastalém společenském protestu vznikly manifestace pro vnik První republiky. Vzniklo Československo jako mnohonárodnostní stát.

V okamžiku hrozby německého fašismu vzniklo celo národnostní hnutí pro národní jednotu. V okamžiku zániku První republiky vzniklo národní souručenství. Národní odpor se projevil po celé období protektorátu. Na sklonku druhé světové války vznikl celo národnostní odpor a obnova československé státnosti.

Česká poválečná občanská veřejnost se angažovala ve své části v demokratické státnosti v roce 1948. Část a distanc se projevil po celé období české socialisticky angažované společnosti při vzniku socialistické státnosti v období komunismu. Jiné bylo i všenárodní vystoupení politicky a nepoliticky angažovaného obyvatelstva ve snaze hledání socialismu s lidskostí ve tváří v letech 1968 a 1969 a vznik odporu proti sovětské okupaci.

V období socialismu s lidskou tváří vznikaly lidskoprávní a náboženské demonstrace, které vyvrcholily ve zlomový okamžik v roce 1989. V masová vystoupení v českém a slovenském občanském prostředí vrcholící k pádu komunismu a socialismu. Je to i období vzniku masového vzniku Občanského fóra a VPN a pluralitního systému změny socialistického federativního státu na samostatnou Českou a Slovenskou republiku.

Vzniklo nové období české občanské a demokratické státnosti, ústavnosti a politického názorového pluralismu. Místo jedné vládnoucí strany vzniklo názorově odlišné politické spektrum. V období postkomunismu v celém politickém a demokratickém spektru se nenašla jedna politická strana, která by s ústavní většinou oslovila celou občanskou společnost.

Naopak se postupně původní názorově a ideologické prostředí z množin zájmových a politických rozdílností a množství rozdílných a často protikladných stran a hnutí, se zúžilo a v průběhu let zase rozšířilo, vyhranila a rozdělila se celá občanská společnost.

Tento společenský a politický jev probíhal za vzniku různých politických koalic a neustálých programových změn v české vnitřní politice, ale ve většinovém názoru na zahraniční politiku.

Ve stále trvajícím postkomunistickém období pak postupně dochází k pragmatickému a mocenskému pojetí zvláště vnitropolitické politiky a k překonávání u většiny politických subjektů ideologických rozdílností a soustředění na stranické a mocenské aspekty pro uchopení nebo soutěžení o společenská a politická postavení a výkony státní moci.

Pragmatické zápasy o získání politické moci mezi stále více vnitřně konsolidované vládní a opoziční hnutí přešlo k politickou a mocenskou vyhraněnost a vznik protikladných společenských a politických táborů.

Do pozadí byly zasunuty problémy spojené se životní úrovní a sociálními jistotami obyvatelstva a do popředí se dostala polarizace vnitřní i zahraničně politická. To vše za vzniklých politických, ekonomických a sociálních problematik v byrokratické Evropské unii. Za období již značné globalizace a multikultury a krizových situací v domácím, evropském a celo globálním prostředí.

Nastává však období, kdy česká společnost je přesycená společenskou a politickou nekorektností v celém politickém spektru a začíná hledat nová východiska a nové sjednocovací možnosti, ale i nezbytnost reforem a nové revitalizace.

Dnešní vládní koalice dostává možnost v chaotickém spektru skladeb vládního a opozičního stranictví nejen vytýčit, ale pokusit se realizovat své programové záměry. V prostředí, kdy v celém českém politickém spektru dochází k určitým programovým a názorovým proměnám. Česká veřejnost má novou šanci, kam se chce ve vývoji občanské demokracie pohnout. Komu dá svou většinovou důvěru již v komunálních a doplňovacích volbách do senátu v letošním roce.

V českém postkomunistickém období zanikl marx leninský socialismus a komunismus. Vznikla nová občanská a demokratická společnost, která ještě přenesla některé negativní prvky do nového již občanského a demokratického systému, vyjádřené v nové ústavnosti a v listině lidských a občanských práv.

Nastalo období překonání mocenské nadvlády jedné komunistické strany se satelitním stranictvím a Národní frontou. Nastalo období pluralitní občanské a stranické demokracie. Demokracie, která vznikla na základě vzniku československého Občanského Fóra a VPN, z kterých se vyvinula množina nového politického stranictví, z které postupně vznikly různorodé i někdy pestrobarevné politické a stranické koalice.

Koalice, které nikdy nedosáhly nadpoloviční většiny, které by mohly r e a l i z o v a t jen jeden politický program. Jen vznikaly nějaké programové průsečíky a programová zaměření se měnila s každou novou vládní koalicí.

V celém období české občanské demokracie začala politické spektrum provázet místo politické kreativity a korektnosti.