Letem českým politickým světem - české politické osobnosti v 21. století

Předání politické moci při pádu socialistického státu pod vedením Komunistické strany nově se tvořící demokratické a občanské garnituře proběhlo za společenské angažovanosti jak komunistů, tak aktivizujícího se československého, pak českého a slovenského obyvatelstva.

V tomto období lze upozornit na dvě vyčnívající a protikladné osobnosti, jako byli socialistický prezident Gustáv Husák a nepolitická osobnost zrozená z Občanského fóra a následný prezident Václav Havel. První osobnost je z období normalizace po příchodu sovětských vojsk a období spotřebního socialismu, glasnosti a perestrojky. Rozporuplný slovenský politik, který dokázal v rámci Varšavského bloku zastávat pragmatické pozice.

Na druhé straně pak nepolitická osobnost, vyprodukovaná v období spotřebního socialismu, s ideou nepolitické politiky a iluzorním společenským pohledem na českou postkomunistickou současnost. Je představitelem politického období, kdy československá veřejnost politicky angažovaná za socialismu i politicky neangažovaná dospěla k nutnosti demontáže komunismu a socialismu. K demontáži již ve změněných zahraničně i vnitropolitických podmínkách.

V podmínkách rozvratu komunismu a socialismu za zachování renovovaného komunistického hnutí a proměn totalitní a autoritativní státnosti za občanskou a demokratickou. V okamžicích, kdy desítky let již bylo vzdálené období první republiky a pluralitní stranictví.

Je to období již politického odumření demokratických politiků a sterilizace i neexistence významných politických představitelů za období socialismu. Je to období vzniku rozkošatělého politického a stranického pluralismu.

Období návaznosti na klady a zápory zvláště v evropském unijním a demokratickém prostředí. Období společenského a politického přerodu zákonodárné, vládní a soudní moci a do nově se vytvářející občanské společnosti.

Společnosti překabátěné a socialisticky diferencované československé, české a slovenské společnosti. Společnosti s milionem a půl komunistů a renovovaným komunistickým stranictvím jejich politických stranických satelitů do nového občanského a nově se vytvářejícího sociálního prostředí.

Společenského, demokratického a občanského prostředí, které již nenavazovalo na období demokracie a demokratismu první republiky, ale vycházelo z komunistické a socialistické minulosti. Z minulosti socialistického občanství, a i hledající záštitu v evropské demokracii a návratu většinou nepolitické a ekonomické socialistické a nesocialistické emigraci.

Vznikla množina již postkomunistických osobností, inspirujících se v západoevropském a současném demokratismu a v přejímání kladů a nedostatků kapitalistických ekonomických vztahů a nové závislosti na mezinárodních evropských demokraciích a Evropské unii.

Po mezinárodním vyzdvižení československé a pak české a slovenské cesty do Evropské unie a NATO přišlo občanské rozčarování z vnitrostátního politického a ekonomického vývoje, umožňované krizovými jevy globálního, evropského, českého i lokálního i místního charakteru. Lidově řečeno blbé období.

Najednou se ukázalo, že v českém politickém spektru nevznikly vůdčí charismatické osobnosti a takové programy, které by oslovily většinu českého obyvatelstva a dosáhly evropského formátu

České postkomunistické a stranické spektrum dokázalo jen vyprodukovat průměrné politiky a státníky a vznik různorodých až protikladných koalic jen politické pragmatiky typu Miloše Zemana, Václava Klause, Andreje Babiše. Vedle řady současných politických pragmatiků založených jen na účelovém pragmatismu úzce mocensky profilovaného. Na občanské účelové stranické pragmatické vyhraněnosti místo hledání občanského a demokratického souručenství, a to zvláště v současném období globálních a multikulturních nejistot.

Současnou osobnostní, programově vůdčí vyprázdněností pak odráží ještě existence osob se socialistickou a komunistickou minulostí v našem zákonodárství, vládní a zákonné moci.

Po více než třiceti šesti léty se teprve začíná profilovat generace, jež vyrostla v demokratickém občanském prostředí. Prostředí již odlišném a s jinými kulturními a humanitními náhledy na občanský a společenský život české společnosti. S jiným náhledem na životní postoje a způsob českého obyvatelstva v novém společenském a sociálním rozvrstvení v 21. století.