Článek
Komunální a doplňovací volby do senátu
Po pěti měsících od sněmovních voleb se v českém politickém spektru ustaluje vnitropolitická i zahraničně politická situace a atmosféra v české a evropské státnosti. Nadále však zůstává politická vyhraněnost mezi současnou vládní koalicí pod vedením hnutí Ano a neustálenou stranickou opozicí i česká politická rozlišenost v unijních orgánech.
Březnové preferenční výsledky v roce 2026 nadále ukazují na stálé upevňování vládních pozic hnutí Ano a kolísavost jeho koaličních partnerů. V opozičním stranictví poklesá úloha ODS ve prospěch hnutí Starostů a stále pod hranou volitelnosti zůstává KDU ČSL a TOP 09. Vyjasňuje se i role prezidenta do pozice osobní názorovosti, ale politického pragmatismu.
Jaké budou další postoje v opozičním stranictví zřejmě napoví až komunální a doplňující volby do senátu v letošním roce. Jednotícím prvkem současných opozičních stran prozatím jen vyjadřuje různorodá kritika politických postojů vládní koalice a jejích představitelů. Kritika z nesourodých programových východisek, které naráží na jednotící program vládní koalice. Vládní koalice, ve které je možné vlastní vyjádření menších koaličních stran ke svým členským základnám a příznivcům.
Jedná se o jiný druh koaličních vztahů, než který probíhal v bývalé vládní koalici Spolu.
Jedná se též o jiné odlišné směrování vnitro polické a zahraničně politické směřování českého státu a hledání jiné jednoty v středoevropském a evropském prostoru. Jsou to zřejmě nové trendy pragmatických postojů a způsobů spíše zaměřených na upřednostnění české životní úrovně a sociálních jistot před posilováním české vnitřní a evropské bezpečnosti.
Tento zdánlivý český egoistický postoj zřejmě vychází z upřednostnění řešení vnitřní stability v krizovém evropském prostředí, k následnému většímu zapojení do celkového středoevropského a evropského bezpečnostního a obraného charakteru. Je nutno si asi přiznat, že jsme v situaci dlouhodobého zanedbání české a evropské bezpečnosti a nějaké celo evropské odstrašující a mocenské síly,
V současné geopolitické situaci, kdy existují rozpornosti mezi severoamerickou supervelmocí a Evropskou unií a uvnitř evropské unie asi se jeví vnitřní stabilizační opatření sice riskantní, ale i určitým východiskem k nové státní bezpečnosti českého obyvatelstva. Také k jiné strategii v možnostech obranyschopnosti i k plné obnově obraného průmyslu.
Je nutno si přiznat, že náš vzdušný prostor v současnosti není dostatečně krytý a nejsou ani kryty pro české obyvatelstvo. V evropském a českém prostředí i v NATO vojenských se asi jedná o dlouhodobé podcenění vojenských a obraných opatření pro dobu mimořádných situací.
Je na současné vládní koalici k posouzení, zda na úkor české vnitřní stability enormně investovat do obrany nebo obranu v dalším období posilovat na potřebnou unijní úroveň. Na evropské unijní úrovni je potřeba nově posoudit rozpočtové možnosti jednotlivých unijních států a výši jejich podílů z hlediska počtu obyvatelstva.
V Evropské unii a na národních úrovních je potřeba zároveň řešit jejich sociální a ekonomické možnosti v obranných opatřeních a vyrovnávání jejich značných rozdílností. Českou bezpečnost rozhodně nelze zanedbávat, ale je možné vytvořit harmonogram a prioritu současnou a perspektivní za koordinace s Evropskou unií.
Nelze pominout ani okolnost pro evropskou bezpečnost nutných strukturálních a reformních změn i novou sladěnost s NATO. Je možno konstatovat, že evropská obranná schopnost v její slabosti nejsou jen procenta z rozpočtů unijních států. Je nutná i úvaha o osamostatnění evropské obranné bezpečnosti Evropské unie jako samostatného bezpečnostního a obranného celku. Celku, který vstupuje do nového druhu bezpečnostního a obranného společenství se Spojenými státy a jinou demokratickou státností.
