Letem českým politickým světem. Politický pragmatismus

Je možno se zamyslet nad českým politickým pragmatismem v postkomunistickém období a nad současnou aktivizací českého obyvatelstva. Úvodem je možno podotknout, že novodobá česká občanská společnost se vyvinula a vznikla v rozkladném období komunismu v evropském, středoevropském a českém prostředí. V českém občanském prostředí za zvonění klíčů, signalizujících nejen již ne reformu socialismu a komunismu, ale jejich odstranění. Signalizující nástup k plné obnově demokratické ústavnosti a kapitalistického demokratismu a k jinému principu vlastnických a majetkových vztahů.

Vznik nové ústavnosti a pluralitního parlamentarismu a nového politického spektra nahradil systém vládnutí jedné komunistické strany se satelitním pro režimovým stranictvím. Na rozkladu socialismu najednou vznikla množina politické a společenské různorodosti. Politickou jednostrannost najednou nahradila společenská a politická různorodost a názorová protikladnost.

V mnoho stranickém spektru nevznikla strana mající ve volbách 51procentní většinu. Vzniklo české politické a stranické spektrum po prvotní společenské a politické euforii, které se rozdrobilo do množiny stran a straniček. Stran a straniček s protikladností společenských vizí a programu až s diametrální rozdílností.

Ekonomická transformace a nový druh vlastnických práv ve své prioritě zastínil reformní a ústavní snahy v oblasti zákonodárné, vládní a soudní moci na základě vytvářející se nové a svobodné občanské a demokratické společnosti.

Období protektorátní německé totality ve válečném období za existence německého nacismu a pak období dlouhodobého komunistického období vysálo z československého, českého a slovenského obyvatelstva národní a občanskou identitu a svobodnou politickou a společenskou organizovanost.

Demontáž komunismu a socialismu sjednotil český a slovenský národ na budování demokratické státnosti. Státnosti za překonání socialistického federalismu a odděleném vzniku dvou samostatných a demokratických republik.

Nastala jen shoda na odchodu sovětských vojsk, vstupu do Evropské unie a NATO, ale naprostá rozdílnost v oblasti jednotného a společenského postoje nové demokratické a občanské společnosti a k působení nově se vytvářejících a vzniklých mocenských a demokratických mechanismů.

V českých postkomunistických podmínkách přímé a nepřímé demokracie se nepodařilo vytvořit politické stranictví jedné nebo dvou politických subjektů, které se střídají ve volebních období. Jen se podařil vnik programově nesourodých stranických koalic na základě vzniku nějakých programových průsečíků z hlediska politického pragmatismu a okamžité politické účelnosti.

Vzniklo období, kdy vedle politického stranictví vznikla i řada hnutí a občanských sdružení s politickou i nepolitickou platformou, vstupujících do veřejného a politického života. Vznikl občanský ekonomický a sociální lobbismus a uplatňování dílčích občanských práv na úkor občanské společnosti.

V české občanské společnosti přestaly mít společenskou a občanskou prioritu politické vize a programy, ale životní prosperita a taková politická řešení její stabilizace za minima životního strádání, umožňující bezstarostné průběhy lidských údělů.

Tato až společenská iluze v první čtvrtině 21. století narazila na nově se formující globalizační řád a pořádek, na mocenskou slabost evropské demokracie, reprezentovanou Evropskou unii a stále se prohlubující nejen mocenských, ale i ekonomických a sociálních stavů v globalizovaném, lokálním i místním prostředí. Prostředí demokracií, autorizačních a totalitních režimů.

Za stálého vzniku různých krizových situací světových, evropských a českých nejen vznikla, ale i trvá společenská a politická rozrůzněnost za stálého vzniku společnosti a v politickém spektru. Najednou se ukazuje krátkozrakost českého politického spektra, ve kterém stále převládá stranický pragmatismus nad celospolečenskými zájmy.

Určitým signálem se ukazuje značný odstup v turbulenci českého stranictví ve vedoucí úloze hnutí Ano, ale i přehodnocení vyhraněnosti v politické opozici o možnost nějaké sladěnosti s vládním koaličním hnutím nebo jen s hnutím Ano.

Stále více vystupuje z pozadí nutnost překonávání české soudobé pragmatičnosti k hledání a přijetí nové koncepce a perspektivy. Hledání optimální společenské shody pro českou současnost a perspektivu.

Neustálené globalizační poměry, mocenská slabost Evropské unie, inflace a různé krizové jevy stále více vyžadují v dobách nejistých národní a občanskou svornost a jednotu. Jednotu v celé české veřejnosti a celého politického spektra.