Letem českým politickým světem Rozpočtová šaráda

V českém politickém spektru můžeme pozorovat současnou rozpočtovou šarádu.

Nejdříve o existenci rozpočtového provizoria a následný spor o nový rozpočet pro rok 2026. V obou případech se jedná i o vyšší státní zadluženosti a národní rozpočtovou a zákonnou odpovědnost.

Předmětem sporů je různý úhel pohledu na zadluženost a zákonnou odpovědnost současné vládní koalice a opozičního stranictví. Rozdílnost spočívá v tom, že navržený rozpočet je ještě v souladu s unijním zákonodárstvím, ale je v rozporu s českým národním zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Rozpočtovým zákonem snažícím se nejvíce snižovat zadluženost státu.

Současné vládní koaliční nazírání v rozpočtové oblasti pro rok 2026 vychází z reality nepravdivého sestavení rozpočtu podle rozpočtových pravidel předchozí vládou a nesouladu mezi příjmovými a výdajovými položkami. Současná vládní koalice vychází se snahy v rámci rozpočtového provizoria narovnat rozdílnost i za platnosti národních pravidel o rozpočtové odpovědnosti, které lze ve volebním období většinovým sněmovním rozhodnutí změnit.

Politickou realitou je, že existuje rozdílné pojetí na evropské unijní zákonodárství. Zákonodárství, které si unijní státy vykládají velice pragmaticky. Někdy dávají přednost národnímu zákonodárství nad národním a jindy opačně. A rozpornosti se snaží vyřešit vzájemným jednáním státních a orgánů EU.

V občanské a demokratické současné společnosti na národní a unijní úrovni všeobecně platí, že politické menšiny se podřizují politickým většinám. Většinám, kterým přísluší právo v demokratických a občanských volbách ve vymezeném volebním období směry a trendy i zaměření dalšího společenského vývoje.

České sněmovní volby v roce 2026 daly občanskou důvěru současné vládní koalici. Koalici, která upřednostňuje a považuje současnou zadluženost ještě za únosnou, dočasně. Důvodem tohoto politického náhledu se stává nutnost nejdříve srovnání a stabilizace ekonomických sociálních záležitostí. Teprve druhotnou snaha o stabilizaci dluhového zatížení.

Nelze pominout, že takový postoj občanská veřejnost umožnila ve svobodných a demokratických volbách a svým způsobem vyjádřila nesouhlas se směřováním, politickými trendy a činností předchozí vlády.

Současná stranická opozice může demokraticky oponovat v parlamentní šarádě, ale zřejmě nemá sílu k nějakému a zásadnímu politickému obratu. Občanská veřejnost musí vyčkávat, zda se podaří naplnit společenské, ekonomické a sociální programy. Po uplynutí volebního období znovu dát důvěru nebo projevit nedůvěru a vyžadovat jiné společenské a politické směřování.

Je možno i připomenout, že nějaké PREZIDENTSKÉ vetování již přijatého rozpočtu v provizorním rozpočtovém období LZE POVAŽOVAT za nějakou politickou aktivizaci než aktivitu. Takový pokus by zřejmě BYL SPOLEČENSKY A POLITICKY NEGATIVNÍM POSTOJEM.