Článek
Vize Evropy a její federalizace
V 19. století Velká francouzská revoluce přinesla nejen občanskou společnost, ale i nový druh republikánství a dala podnět ke vzniku federalismu a k novému pojetí lidských a občanských práv.
Otevřela se také cesta k národní státnosti i k postupnému vzniku nadnárodních forem v kolonizovaných oblastech na jiných kontinentech. Zvláště na severoamerickém a jihoamerickém začaly vznikat nad národní konfederace a federace. Začala vznikat řada států se smíšeným obyvatelstvem kolonistů, dovezených otroků a místního obyvatelstva.
V 19. století, kdy již evropská kolonizace zachvátila všechny kontinenty, vznikly v evropské konstituční monarchii vedle snah o národnostní osamostatnění, i velké územní celky s národnostními menšinami.
V lidském civilizačním procesu dochází k zásadním změnám v organizačních a mocenských strukturách bývalých starověkých, středověkých říší v planetárním prostoru. Místo vládnoucích panovnických rodů do popředí stále více začaly vystupovat různá hierarchická
uspořádání a nové správní a samosprávní členění. V lidských dějinných etapách a v různých sociálních strukturách vystupuje lidská osobnost jako samostatná individualita i jako kolektiv lidí a lidská společnost. Mění se společenské a organizační struktury, způsob a styl prožívání lidských údělů s narůstajícím lidským poznáním a lidskou tvůrčí činností.
Vzniká vždy nové pojetí osobního a společenského života, kdy vystupuje do popředí sociální rozvrstvení obyvatelstva a dělba státní a vládní moci mezi vládnoucí vrstvou a ostatním rozvrstvením obyvatelstva. Do popředí vystupuje obyvatelstvo v pojetí lidu jako základu státní identity a suverenity v národnostních a nad národnostních státních celcích.
Ústavnost, parlamentarismus a vznik politického stranictví, vše spojené s překonáním feudálních společenských vztahů a vznikem industriální společnosti bylo i spojeno s množinou vzniku politických ideologií. Otroctví, nevolnictví, poddanství, kastovnictví bylo v sociální rovině překonáno novým třídním a sociálním rozdělením a rozvrstvením obyvatelstva v postupném procesu industrializace na jednotlivých planetárních kontinentech.
V lidských civilizačních procesech postupně vzniká neobvyklý jev. Jev, kdy za existence lidské kontinuity a stálé výměny lidských generací na planetě se neobvykle zrychlil lidský poznávací proces a lidská tvůrčí činnost a kreativita. Starověká l středověká lidská migrace mezi jednotlivými kontinenty nabyla jiný rozměr. Rozměr přesunu ve smyslu společenském, politickém a ekonomickém v nových životních podmínkách celoplošného působení lidské civilizace.
Celoplošné lidské civilizace s celoplošným informačním systémem, ale s nevyrovnanou životní úrovní a sociálními jistotami obyvatelstva. Za existence mocenské a společenské, sociální a ekonomické nerovnováhy a hybridních chaotických stavů. Tak nějak vypadá civilizace v uplynulém čtvrtstoletí 21. století.
Položme si otázku, jaké postavení po uplynutí prvního čtvrtletí zaujímá Evropa jako celek a jako Evropská unie?
Najednou musíme konstatovat, že ve vývoji civilizačního procesu se vytratila prioritní úloha dříve jen evropské a pak v rámci evropské americké civilizace. Vzniká asi již nová civilizační forma, která je provázena společenskou a mocenskou stagnací a novými vývojovými prvky. V lidském současném pořádku a řádu se začaly kvalitativně MĚNIT PODMÍNKY PRO OSOBNÍ A SPOLEČENSKÝ ŽIVOT V JEDNOTLIVÝCH STÁTNÍCH STRUKTURÁCH NA PLANETĚ. Vznikla množina rozdílné demokratické, autoritativní a totalitní státnosti, která vyprodukovala nové mocenské poměry na planetě.
Trendů za existence zbraní hromadného ničení, tedy za okolností, kdy vedle existence možné planetární nebo kosmické katastrofy existuje sebezničující nebo omezený katastrofální proces.
Za této situace se nachází Evropa a v jejím rámci současná Evropská unie ve stavu, kdy po průběhu dvou světových válek, zániku koloalismu, po vzniku národně osvobozujícího procesu na kontinentální úrovni se dostala do pozice stagnující planetární části. Části v novém mocenském uspořádání s prioritní úlohou tří supervelmocí s rozdílným pořádkem a řádem a nadřazeností nad Organizací spojených národů. OSN, která se stala výdobytkem míru tvornosti po světových válkách.
Euroasijský kontinent v geografické podobě doznal značných mocenských proměn. V jedné jeho evropské části postupně vzniká Evropská unie s demokratickými mechanismy a v jeho východní části stabilizovala své postavení autoritativní ruská velmoc. Velmoc, která se postupně vymanila z carského, pak sovětského prostředí do podoby ruské federace národů, do podoby super velmoci, které pokles mezinárodní prestiže i uzemní ztráty po zániku dřívějšího socialistického bloku.
Zatím, kdy se za chaotických podmínek měnily a mění politické systémy a vznikly nové federace na jiných kontinentech se začala vytrácet úloha evropských státností v unijním evropském a mocenském uspořádání. Vzniklý globalizační a multikulturní proces zastihl Evropskou unii v naprosté nepřipravenosti.
Zastihl Evropskou unii v bezstarostném demokratickém a občanském stavu a v byrokratické až nefunkční formě. Ve formě zahleděné a zaslepené sama do sebe s nějakou osvětovou vizí, za ztráty své kulturní identity, mocenského významu, ale i svých dříve nabytých technologických, technických a vědeckých výhod a předností. Zastihl evropské demokratické a národní státnosti v pozici nějaké nadřazenosti v okamžiku, když už pozbyla význam středu geopolitického a mocenského významu.
Významu, který nabyly jiné již federalizované celky na jiných kontinentech. Evropská unie se dostala do stagnačního stavu. Do stavu sice demokratické občanské společnosti s nadměrnou životní úrovní získanou na úkor zanedbání své bezpečnosti, populačního vývoje a své vnitřní a unijní semknutosti. V rámci Evropské unie se jaksi poztrácely tradicionalistické křesťanské a morální hodnoty, ale i společenská, ekonomická kreativita, oživující demokratickou a občanskou evropskou společnost.
Je však možno konstatovat, že v 21. století na začátku jejího druhého čtvrtletí a za pokračující globalizace a multikultury ustupují do pozadí ideologické vize a do popředí vystupují celoplošné současné civilizační klady a negace. Kvasy až rozkladného charakteru, jiné a vývojové v demokratickém prostředí a jiné v autoritativním a totalitním.
Lidské společenství na planetě ve svém civilizačním vývoji začínají sužovat nejen jevy místního, lokálního a státního a samosprávného charakteru, ale životní a energetické zdroje, ale i nesymetrické rozdělování a jejich využívání. Lidská civilizace přinesla občanskou a demokratickou rovnost, ale nevyřešila sociální a ekonomické nerovnosti.
Soustřeďováni mocenských atributů jen do demokratických nebo nedemokratických vládnoucích elit překlopuje deklarovanou vládu lidu do pozice mocenských oligarchií, které vznášejí do civilizačních procesů neklid, nespokojenost, radikalizaci a nové civilizační změny a proměny.
Pokud evropské unijní společenství chce v etapě mocenské a společenské neuspořádanosti zachovat kulturní humanitu budovanou na lidských a občanských právech, pak musí provést a projít vnitřní katarzí rekonstrukcí a revitalizací. Musí v dohledné době přehodnotit své dosavadní priority a soustředit se na obnovu svého postavení v geografickém a mocenském prostředí současného civilizačního vývoje.
V množině různých možností se naskytuje možnost navázat na vzniklé trendy severoevropského a středoevropského charakteru o novém pojetí demokratické a sociální státnosti. Státnosti, vycházející z revize socializace kapitalistických pořádků a řádů do nové vyšší úrovně a sociálních jistot evropského obyvatelstva na základě evropské zdrojové a energetické základny.
V mocenské a velmocenské přetahované je třeba z demokratického, ač bolestivého pohledu na mocenskou přetahovanou, ve které se ocitla současná Evropská unie, si uvědomit, že ruský eurasijský agresor je jen dočasným vítězem. Evropská unie jen dočasným poraženým v ukrajinské oblasti. Dějinným paradoxem asi je, že poražení a vítězové se nadále budou z hlediska své kontinentální bezpečnosti perspektivě potřebovat.
Potřebovat každý z jiného úhlu pohledu a vnitřních a zahraničních zájmů. Evropská a demokratická státnost potřebuje životně nezbytné energetické a surovinové zdroje. Nynější agresor potřebuje spíše budoucí koexistenci a spojence v další globalizaci a multikultuře. Globální demokratické státnosti zase potřebují vyřešit svou morálně hodnotovou a vnitrostátní problematiku. Největší světová současná velmoc hledá nalezení rovnováhy spíše nemilitantního a obchodního uspořádání svých vztahů.
Lidské civilizační dějiny jsou vždy překvapivé svými nečekanými zvraty a účelovými proměnami. V lidské civilizaci na planetě platí, že vše je jen dočasné a dějinné toky vždy plynou k jiným životním perspektivám.
