Článek
Občanskou společnost můžeme definovat z různých názorových a demokratických pohledů a názorových východisek. Občanské a demokratické společenství je založené na respektování lidských a občanských práv a mezilidské solidárnosti a existenci v demokratické státnosti. V lidském civilizačním vývoji je to forma lidského soužití založená na ústavnosti a parlamentarismu a politickém soutěžění prostřednictvím demokratických mechanismů. V různé demokratické státnosti mohou a existují různé formy demokratického občanského soužití.
V rámci lidské civilizace se formy lidského soužití a organizačních forem a struktur podléhajících změnám vždy přináší nové proměny i cyklické změny. Jsou to obvykle změny v časoprostorových jednotkách za různého a proměnného charakteru přírodních a společenských podmínek a generačních výměn na planetě.
Lidská civilizace prozatím vyvrcholila v existenci demokratické občanské společnosti, ve které je již mnoho znaků majících zakódovaných v sobě znaky dalšího vývoje a hledání dalších perspektiv z lidské minulosti do současnosti a k další pespektivě.
Současná demokratická a občanská společnost se vyvíjí ještě v období autoritativní a totalitní státnosti a různých mocenských zvratů místního, lokálního a globálního charakteru. Mnohem více do lidského popředí vystupují kladné i záporné prvky a jevy, které vstupují do lidských životů a lidské společnosti mnohem s větší intenzitou než v lidské minulosti.
Klíčovou záležitostí se stále více stává hledání cest a forem pro překonávání všech možných katastrofálních a krizových stavů, ohrožujících lidstvo, vedoucích k omezenému lidství na planetě nebo jeho neexistenci. Lidství na planetě dospívá do stádia a trendu, kdy celoplanetárně vystupuje do popředí (stává se prioritou) prožití lidského údělu na základě životní úrovně a sociálních jistot a již hledání možné sociální státnosti. Hledání takového pořádku a řádu pro současné a budoucí lidské generace.
Od Organizace Spojených národů k nové perspektivě
Lidská civilizace se dostala do nového procesu sjednocovacího a sdružovacího charakteru a období. Civilizační hodnoty co platily dříve, již pozbývají své platnosti. Globalizace a multikultura ovládla lidské prostředí a vznikly nové mocenské poměry, kdy lidstvo začalo prožívat hybridní a dezinformační postoje všech proti všem, kdy motivem je nové uspořádání lidství na planetě. Tentokrát se nejedná jen o územní zisky mezi státy a jejich koalicemi, ale o ovládnutí zdrojů životního charakteru, zdrojů životních potřeb a energií. Tentokrát se jedná o to, zda bude a jak bude pokračovat vývoj demokracie a občanské společnosti,a zda a jak se podaří utlumit autoritativní a totalitní mocenské tendence. Omezující svobodný a plnohodnotný život v globálním měřítku pro současné a budoucí generace „člověka moudrého“ na planetě.
Jak je možno hledat novou lidskou perspektivu v 21. století
Jednadvacáté století je ve znamení globalizace a multikultury a všeobecného chaosu a neuspořádanosti osobních a mezilidských vztahů. Lidský pokrok přináší stále více technokracie a byrokracie. Existenci militarismu i nemilitaristického postoje a způsobu prožívání lidských údělů. Zbraně hromadného ničení a různé společenské krize a katastrofy a klimatické změny neohrožují jen jedince, ale mají celospolečenský význam. Nastaly procesy všeobecného zastrašování a evolučního a revolučního vnucování různého prožití lidských údělů, ale i zvýhodňování států a jednotlivců na úkor jiných. Je možno konstatovat, že lidský svět za existence lidství se sice mění, ale nemění se lidské zlo a dobro a lidská přirozenost. Mění se však prvořadě lidské morální hodnoty a snaha o očistu směrem k mezilidské solidárnosti a humanitě. Zůstává však intuitivní a emocionální lidská přirozenost. Existence osobního a společenského egoismu. Mocenské ambice osobního charakteru přerostly do mocenských ambicí států a velmocí.
Člověk moudrý se může cítit být svobodný, ale v lidské současné realitě je jeho skutečná svoboda svázána se společností a převládajícími evolučními a revolučními prvky již existenčního charakteru. Je nutno podotknout,že jen silné osobní a společenské otřesy přináší změny osobního a společenského významu. Současná Organizace spojených národů a mezinárodní organizace jen zastírají skutečnou mezilidskou realitu a stávajíse jakýmsi štítem jen nějakých mocenských zájmů a lidského pokrytectví.Je to i zakrývání lidské společenské nerovnosti i jakýsi neumělý pokus zmírňovat negativní ekonomické a sociální jevy. Je to i pokus o zachování nějaké světové rovnováhy za účelem zachování společenské nerovnováhy ve smyslu nějakých lidských mocenských elit. Teprve až lidské rozpornosti ohrozí bez rozdílu elit a neelit všechny na planetě, asi nalezne člověk moudrý skutečnou snahu o mezilidské soužití a humanitu.
