Článek
Evropa a Evropská unie začínají prožívat nelehké období, kdy již nejsou středem mocenského a politického dění a jejich kulturní odkaz se rozmělnil v multikultuře.
Evropa a s ní Evropská unie již nemají význam středobodu v současné globalizaci a dostávají se do pozadí současného civilizačního dění na planetě. Dějinná úloha Evropy poklesla se zvýšením úlohy Eurasie ve světovém dění a přesouváním mocenské rovnováhy mimo evropský prostor.
Evropa stagnuje populačně ve svých současných liberálních hodnotách a stagnuje mocensky a ekonomicky. Dosažením životní úrovně sociálních jistot se však dostala do migračního úsilí z jiných kontinentů. Evropská unie ve svém životním uspokojení podcenila bezpečnost evropského obyvatelstva, ale i své životní a hmotné surovinové a energetické zdroje.
Evropa a Evropská unie ve své liberální, byrokratické a nefunkční podobě ztrácí svůj prioritní význam v demokratických státnostech a stává se terčem ještě současné autoritativní a totalitní státnosti a jejich pohledů na světový řád a pořádek.
Současná Evropská unie není schopná čelit mocenským choutkám globalizačních velmocí. V mocenských globalizačních hrách svou evropskou liberální zatížeností se postupně oddaluje od jiných demokracií a jejich federálních státností.
První čtvrtina 21. století proběhla v konfliktní situaci s východoevropskou ruskou autoritativní a velmocenskou státností, kdy je v sázce část východoevropské oblasti a je v ohrožení další evropský demokratický a občanský vývoj.
Je to období vnitřní a vnější evropské demokratické a unijní slabosti, a ještě autoritativní a imperiální ruskou státností. Ruského medvěda, který klopýtá, a ještě se mu nepodlamují kolena. Zároveň, je to období v evropské demokratické společnosti renovace, destruktualizace, jak nejlépe sloučit další občanskou a demokratickou přestavbu a výstavbu a překonat stagnační a krizové prvky k nové revitalizaci
Možným posláním se stává v české středoevropské oblasti VYŘEŠIT SVÉ OBČANSKÉ VYHRANĚNOSTI A HLEDAT OPTIMÁLNÍ ČESKÉ ŘEŠENÍ A ZAPOJIT SE AKTIVNĚ DO NOVÉ REVITALIZACE Evropské unie. Revitalizace a rekonstrukce na základě národní identity v identitu nadnárodní v evropské občanství.
Pro nové a demokratické a evropské občanství
Z množiny různé evropské perspektivy je možno hledat nové civilizační postoje a nová civilizační východiska. Východiska překlenutí současného poklesu české a evropské životní úrovně a sociálních nejistot pro současnost a další generace. Jak, překonat současnou evropskou, českou pokleslost nejen bezpečnostní, ale vnitropolitickou a zahraničně politickou.
Nastává asi již čas nově řešit nefunkční a byrokratické formy v Evropské unii. Nalézat nové funkční formy a struktury vývoje občanské a demokratické státnosti na občanské, české a evropské úrovni.
Je možno uvažovat o postupném směřování do forem federativní nebo konfederační státnosti. Do množiny různých federativních typů v období globalizace a multikultury. Do množiny demokratických a ústavních federací. Do federativního uspořádání nadnárodního celku při zachování vnitřní národnostní státnosti v určité státní a samosprávní úrovni. V úrovni občanské a demokratické národní identity a v nadstavbovém evropském občanství.
Nelze však pominout, že Evropská unie bezpochyby ještě sehrává klíčovou roli při evropském sjednocovacím procesu a vytváření celoevropské kontinuity a identity a snahy o životní úroveň.
S novým rokem 2026 a na začátku druhého čtvrtletí 21. století je možno se analyticky a koncepčně zamýšlet, kam dospěla Evropská unie v současnosti, ale i o její další perspektivě a sociální jistoty evropského obyvatelstva.
Evropská unie ve své až impozantní a progresivní vizi lepší lidské společnosti v lidském civilizačním procesu v globalizačním a multikulturním vývoji podcenila celospolečenskou, mocenskou a sociální rozdílnost ve vývojových procesech demokratických, autoritativních a totalitních soudobých společenských systémech. Ve vlastní evropské euforii a názorové progresivitě v klimatické a sociální oblasti poněkud pozapomněla, že okolní společenský a mocenský vývoj se vychyluje jiným směrem.
Nenadálý otřes po delší a dočasné mírové evropské stability se vyklonil v evropské východní části ve válečný konflikt s euroasijskou mocností a jejími stále neukojenými imperiálními a progresivní sklony.
Najednou se ukázalo, že Evropská unie dlouhodobě zanedbala svou mezinárodní bezpečnost, ale že se dostala ve své překotnosti a lehkovážnosti do krizového, nejen mocenského společenského stavu. Zároveň i do stavu ekonomické inflace i krizových společenských a sociálních obtížností. Obtížností vzniku evropského byrokratismu, velkých sociálních nerovností.
Evropské až globální fanfarónství v plné společenské nahotě se najednou projevilo v mocenském hybridním a v reálném konfliktu s euroasijskou supervelmocí. V konfliktu, jaký hodnotový systém bude existovat v jedné východoevropské části evropského kontinentu.
V konfliktu, kde se ukazuje mocenská a vojenská slabost Evropské unie, ale i jiné globální pojetí americké a demokratické supervelmoci. Na řešení evropského konfliktu. Geopolitické zájmy velmocenského charakteru zastínily evropské zájmy.
Lidská současná civilizace se znovu dostává do stádia chaotického a neklidového stavu a chvění, KDY PROBUBLÁVÁ V SOUČASNÝCH DEMOKRACIÍCH JINÁ VZNITŘNÍ KATARZE A STAGNACE NEŽ V NEDEMOKRATICKYCH STÁTNOSTECH.
Je možno si připomenout, že v ruském prostředí se carismus proměnil v sovětskou velmoc a ta se poměnila v ruskou autoritativní supervelmoc. Každá z těchto proměn proběhla ve znamení vnitřních sociálních a vnitropolitických změn. Tento nedemokratický kolos stále ještě mnohonárodnostní, je asi v očekávání nového tvůrčího civilizačního procesu.
Procesu, kdy vnitřní stagnace může vyústit v rozkladné prvky a k postupné nové občanské a demokratické uspořádání nebo v další roztříštěnost na národní státnosti. V lidských civilizačních dějinách je vždy jen otázka času, kdy a jak lidské civilizace, řády a pořádky přináší jiné, pro současníky vždy překvapivé perspektivy.
V lidských civilizačních dějinách se setkáváme s řadou nečekaných dějinných zvratů a proměn. Války a mezilidské konflikty vždy se proměnily v nějaká východiska pro dočasně poražené a dočasné vítěze.
Druhá čtvrtina 21. století může přinést nečekané zvraty v mocenských poměrech, nečekaný vývoj uvnitř současné Evropské unie a jiné uspořádání vztahu celoevropské státnosti se svým současným Euroasijským sousedem. Euroasijským sousedem po překonání vzájemného současného rozdílného občanského soužití.
Lze i připomenout, že demokratický a občanský demokratismus unijního charakteru postupně mění svou vnitroevropskou populační a mocenskou skladbu. Postupně slábne převaha německé, francouzské, španělské státnosti a populace, a naopak se zvyšuje vliv středoevropské, severoevropské, jihoevropské státnosti, který se může ještě zvýšit po mírovém řešení ve východoevropské části kontinentu.
Evropa začíná zřejmě nově hledat křesťanské a skoro již ztracené mezilidské, solidární a humanistické hodnoty. Hodnoty, vzniklé v mocenském a evropském furianství v poválečném kvasu 20.století a z nezbytné nutnosti i novou strukturalizaci a vitalizaci.
Na prahu nového čtvrtletí 21. století, lze projevit optimismus, který je lepší než pesimismus. Je lepší vždy se těšit na lepší zítřky. Na novou revitalizaci a rekonstrukci Evropského společenského evropského společenského organismu. Na rozvinutí nových evropských trendů občanské demokracie. Demokracie směřující k novému pojetí občanského češství a evropanství spojeného a propojeného s hrdostí e v r o p s k é h o f e d e r a l i z o v a n é h o o b č a n a . Občana evropského kontinentu s mírovým soužitím a novou civilizační perspektivou.
