Článek
Česká republika se v úvodu roku 2026 ocitá v paradoxní a ekonomicky nebezpečné situaci. Zatímco makroekonomické ukazatele signalizují oživení – ekonomika roste solidním tempem 2,5 % a inflace se po letech turbulencí ustálila na 1,6 % – stav veřejných financí vykazuje známky hluboké strukturální krize. Vláda pod vedením hnutí ANO, s Alenou Schillerovou v čele ministerstva financí, prosazuje rozpočet s deficitem 310 miliard korun, což vyvolává ostrou kritiku opozice i nezávislých ekonomů. Do toho vstupuje ministerstvo práce s návrhy na štědřejší důchody, které hrozí zatížit systém stovkami miliard navíc.
Tento článek přináší detailní rozbor situace na základě aktuálních dat ministerstva financí, schémat vývoje dluhu a názorů předních českých ekonomů.
1. Anatomie rozpočtu 2026: „Pravdivý“ schodek nebo porušení zákona?
V únoru 2026 Poslanecká sněmovna v prvním čtení schválila základní parametry státního rozpočtu. Klíčovým číslem je deficit 310 miliard korun.
Politický střet o čísla
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) tento návrh obhajuje jako „úplný, reálný a pravdivý“. Její argumentace stojí na kritice předchozí vlády Petra Fialy (ODS). Ačkoliv Fialův kabinet navrhoval schodek 286 miliard, podle Schillerové byl tento návrh „plný děr“ a skrytých dluhů, které by reálně vyšplhaly až k 350 miliardám. Současná vláda tvrdí, že do rozpočtu pouze vložila chybějící výdaje na dávky, dopravní infrastrukturu a realistické odhady příjmů ze sociálního pojistného.
Opozice (ODS, TOP 09, STAN) a ekonomičtí experti však bijí na poplach. Podle nich je rozpočet v přímém rozporu se Zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Tento zákon stanovuje pravidla pro maximální možné zadlužování (tzv. výdajové rámce). Odborníci upozorňují, že navržený schodek překračuje zákonný limit zhruba o 63 až 64 miliard korun.
„Aktuálně navržený rozpočet ministryní financí Schillerovou už pravidla porušuje, na univerzitě bych jí dal za čtyři. To prostě porušuje pravidla zkoušky,“ komentuje situaci ekonom Dominik Stroukal, bývalý člen NERV.
Vláda se hájí právní kličkou: tvrdí, že zákon o státním rozpočtu je „lex specialis“ (speciální zákon), který může stanovit odchylnou úpravu od obecného zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tato interpretace však de facto vyprazdňuje smysl fiskálních pravidel, která mají bránit populistickému utrácení.
Strukturální problém: Výdaje utržené ze řetězu
Hlavním problémem není jen jednorázová výše schodku, ale trend. Příjmy rozpočtu jsou plánovány na 2,118 bilionu Kč, zatímco výdaje na 2,428 bilionu Kč. Tento nepoměr je chronický. Bez ohledu na to, zda se ekonomice daří či nikoliv, stát hospodaří s tzv. strukturálním schodkem okolo 2 % HDP.
Mezi hlavní faktory, které tento stav zhoršují, patří:
- Zrušení superhrubé mzdy (hlasy ANO, ODS a SPD v minulém volebním období), které připravilo rozpočet o více než 100 miliard ročně.
- Mandatorní výdaje: Téměř 80 % rozpočtu je "zabetonováno" v povinných výdajích (důchody, platy státních zaměstnanců, obsluha dluhu). Vláda má reálný manévrovací prostor jen v řádu desítek miliard, o které se pak svádí politické boje (např. škrty v obraně o 21 miliard, které kritizuje opozice v kontextu geopolitické situace).
2. Vývoj státního dluhu: Exponenciální růst
Pohled na grafy vývoje státního dluhu je alarmující. Data ukazují, že Česká republika opustila éru relativní rozpočtové střídmosti a vydala se cestou rychlého zadlužování.
Nominální dluh
Zatímco v roce 2019 se státní dluh pohyboval pod hranicí 1,7 bilionu Kč, od roku 2020 (pandemie COVID-19) začal strmě růst.
- 2023: Dluh překročil 3 biliony Kč.
- 2025/2026: Grafy ukazují dluh šplhající k 3,678 bilionu Kč.
Dluh v poměru k HDP
Ještě důležitějším ukazatelem je poměr dluhu k výkonu ekonomiky (HDP).
- V roce 2001 činil dluh jen 13 % HDP.
- V roce 2024/2025 se tento poměr dostává na 43–44 % HDP.
Ačkoliv je hranice tzv. dluhové brzdy stanovena na 55 % HDP, tempo, jakým se k ní Česko blíží, je jedno z nejrychlejších v EU. Pokud by tento trend pokračoval, narazí Česko na dluhovou brzdu ještě před koncem desetiletí, což by podle zákona znamenalo drastické povinné škrty a zmrazení výdajů.
Cena za dluh: 110 miliard vyhozených z okna
Rostoucí dluh není zadarmo. Graf „Vývoj výdajů na obsluhu státního dluhu“ ukazuje děsivou dynamiku.
- Ještě v roce 2019 platil stát na úrocích cca 40 miliard Kč.
- V roce 2026 se očekává, že obsluha státního dluhu spolkne 110 miliard Kč.
Pro kontext: 110 miliard je částka, za kterou by se dalo postavit několik desítek kilometrů dálnic, špičkových nemocnic nebo výrazně přidat učitelům. Místo toho tyto peníze plynou bankám a věřitelům jen za to, že si stát v minulosti půjčil. Dominik Stroukal varuje, že tyto „minulé dluhy“ nás budou tížit desítky let a omezovat investice do školství či infrastruktury.
3. Důchodová reforma naruby: Cesta do finanční propasti?
Do již tak napjaté rozpočtové situace vstupuje ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) s návrhem změn v důchodovém systému, které jdou zcela opačným směrem, než doporučuje většina demografů a ekonomů.
Juchelkův balíček
Návrh, který má platit od ledna 2027 (schvalován v roce 2026), obsahuje:
- Zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech. (Zrušení mechanismu, který věk automaticky posouval podle doby dožití).
- Vyšší valorizace: Návrat k růstu penzí o inflaci + polovinu růstu reálných mezd (místo současné třetiny).
- Věkové bonusy: Speciální přídavky pro seniory nad 80 let.
- Bonusy pro pracující důchodce: Zvýšení důchodu o 1,5 % výpočtového základu za každý odpracovaný rok.
Fiskální dopady
Opozice a experti varují před „rozvratem veřejných financí“. Náklady na tato opatření jsou enormní:
- Zastropování věku: 68 až 77 miliard Kč ročně (cca 0,8–0,9 % HDP).
- Úprava valorizací: 30 miliard Kč ročně.
- Bonusy pro pracující a seniory: 20 miliard Kč ročně.
Celkový účet: Podle ministerských odhadů 127 miliard Kč ročně navíc. Nezávislí experti (např. Filip Pertold z IDEA CERGE-EI) však odhadují dopad až na 160 miliard Kč v dnešních cenách.
Demografická realita vs. Politika
Graf výdajů na důchody ukazuje, že již nyní (2026) systém spolkne 740 miliard Kč. S nástupem silných ročníků tzv. „Husákových dětí“ do penze (ve 30. letech 21. století) bude systém čelit bezprecedentnímu tlaku.
Bývalý ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) upozorňuje, že problémem budoucnosti nebude jen výše penzí, ale především kapacity sociálních služeb. Do roku 2035 výrazně přibude lidí starších 85 let, pro které chybí lůžka. Juchelkův návrh „projídá“ peníze, které by mohly jít na investice do této infrastruktury.
4. Ekonomický paradox: Proč se zadlužujeme, když rosteme?
Ekonomická teorie říká, že v dobách růstu má stát vytvářet přebytky nebo alespoň minimalizovat schodky, aby měl rezervy na horší časy (tzv. proticyklická politika). Česko v roce 2026 dělá pravý opak (procyklická politika).
- Růst HDP: 2,5 % (ekonomika "šlape").
- Nezaměstnanost: Jedna z nejnižších v EU.
- Reálné mzdy: Rostou a dohánějí inflaci.
Hlavní ekonom Patria Finance Dominik Rusinko upozorňuje: „Zažíváme ideální podmínky pro to, abychom vyztužili veřejné rozpočty a připravili je na budoucí šoky. Místo toho si projídáme budoucnost.“
Vláda argumentuje tím, že deficit je „investiční“. Analýza výdajů však ukazuje, že drtivá většina nárůstu jde na mandatorní výdaje (důchody, platy, dluhová služba), nikoliv na prorůstové investice, které by v budoucnu generovaly vyšší HDP. Jak podotýká Petr Bartoň z Natlandu: „Ani čínský šestnáctiprocentní růst by neudělal udržitelnými 310 miliard deficitu.“
5. Názory expertů: Známka „Nedostatečná“
Shoda mezi nezávislými ekonomy je vzácně jednotná a kritická.
- Dominik Stroukal (Metropolitan University Prague): Považuje zrušení NERV (Národní ekonomické rady vlády) za chybu a varuje, že ignorování zákona o rozpočtové odpovědnosti prodraží financování státu v budoucnu (nižší rating, vyšší úroky). Předpovídá, že do pár let bude muset jakákoliv vláda zvýšit daně.
- Daniel Münich (IDEA CERGE-EI): Udržitelný schodek by měl být maximálně 150 miliard Kč. Současných 310 miliard je zcela mimo realitu.
- Pavel Sobíšek (UniCredit Bank): Jedinou cestou z krize je změnit poměr mezi daněmi a mandatorními výdaji. To znamená buď snížit důchody/sociální dávky (politicky neprůchodné), nebo zvýšit daně (politicky nepopulární).
Co hrozí občanům?
Ačkoliv vláda tvrdí, že se lidem „daří lépe“, dopady tohoto hospodaření pocítí občané se zpožděním, ale o to silněji:
- Vyšší daně: Stát nebude schopen dluhy splácet jen z růstu, bude muset více zdanit práci nebo spotřebu.
- Inflace: Pokud centrální banka nebude krotit inflační tlaky vyvolané vládním utrácením, mohou se vrátit vyšší úrokové sazby, což zdraží hypotéky a úvěry pro firmy.
- Omezení služeb: Až narazí dluh na zákonnou brzdu, dojde k drastickým škrtům ve zdravotnictví, školství a bezpečnosti.
Tanec na palubě Titaniku?
Státní rozpočet na rok 2026 a doprovodné důchodové změny představují zásadní odklon od principů rozpočtové odpovědnosti. Vláda upřednostnila krátkodobé sociální benefity a udržení politické popularity před dlouhodobou stabilitou země.
Kombinace 310miliardového schodku v době ekonomického růstu a zastropování důchodového věku bez zajištění příjmů vytváří toxický mix. Česko si kupuje sociální smír na dluh, který budou splácet dnešní třicátníci a jejich děti. Jak trefně poznamenal jeden z ekonomů: „Nejsou to jen čísla v excelu. Je to zpráva o tom, že projídáme budoucnost, místo abychom do ní investovali.“
Pokud nedojde k zásadnímu obratu – buď v podobě nepopulárních škrtů, nebo přiznaného zvýšení daní – směřuje Česká republika k nárazu do dluhové zdi, který bude bolet mnohem více než jakákoliv preventivní léčba dnes.
