Vláda rozumu, nebo vláda dluhů? Analýza skutečných ekonomických dopadů politiky hnutí ANO

VLÁDA ROZUMU, NEBO VLÁDA DLUHŮ?

Analýza tvrzení Karla Havlíčka a skutečných ekonomických dopadů politiky hnutí ANO

Karel Havlíček, první místopředseda vlády a člen hnutí ANO, zveřejnil na sociálních sítích propagandistický plakát s názvem „Vláda Pětikoalice vs. Vláda Rozumu“. V něm se systematicky srovnává předchozí vláda Petra Fialy s údajně osvícenou politikou současného kabinetu. Pod fotografií usmívajícího se vicepremiéra se řadí sedm bodů, každý doprovázen palcem nahoru a sebevědomým heslem „Plníme sliby“. Na první pohled to vypadá přesvědčivě. Na druhý pohled – a po konfrontaci s tvrdými daty – se ukazuje, že většina těchto „úspěchů“ jsou buď částečné pravdy, odklady vydávané za řešení, nebo populistické kroky s potenciálně devastujícími dlouhodobými důsledky pro českou ekonomiku.

Tento článek se pokouší rozebrat každý z Havlíčkových bodů, zasadit je do kontextu reálných ekonomických dat a připomenout, jak tentýž politický subjekt hospodařil v minulosti – tedy v letech 2019–2021, kdy Česká republika zažila bezprecedentní nárůst státního dluhu, jehož následky neseme dodnes. Nechybí ani analýza dopadů na inflaci, úrokové sazby a – což se dotýká miliónů občanů přímo – na hypoteční trh.

Havlíčkovo tvrzení naznačuje, že zatímco vláda Pětikoalice zvyšovala daně, současná vláda ukončila jakousi „zelenou daň“. Realita je podstatně prozaičtější. Žádná legislativa formálně nazvaná „zelená daň“ nebyla v České republice nikdy zavedena, a tudíž ani nemohla být „ukončena“. Daňové změny pro rok 2026 zahrnují především administrativní úpravy: zrušení srážkové daně u některých odměn, nové režimy pro zaměstnanecké opce a zvýšení limitů osvobození – například pro prodej podílů bez limitu 40 milionů korun. To jsou sice změny, ale rozhodně ne revoluční úleva pro běžné občany.

Co je ovšem pikantní a co Havlíček pohodlně opomíjí: ve skutečnosti rostou spotřební daně na cigarety, zvyšují se pohotovostní poplatky a celkový dopad na státní příjmy je negativní. Snížení příjmů bez adekvnátní kompenzace na výdajové straně přímo prohlubuje rozpočtový schodek, který v roce 2026 dosahuje astronomických 310 miliard korun – tedy o 64 miliard nad zákonným limitem. Takže ano, „zelená daň“ byla ukončena. Problém je jen v tom, že nikdy neexistovala, a skutečné daňové změny rozpočet spíše oslabují, než aby mu pomáhaly.

Tento bod má reálný základ. Vláda ANO skutečně zastavila růst minimálních odvodů OSVČ na sociální pojištění, které zůstaly na úrovni 35 procent průměrné mzdy, tedy přibližně 5 720 korun měsíčně. Pod Fialovou vládou docházelo k postupnému zvyšování z 25 na 35 procent, přičemž plán počítal s nárůstem na 40 procent. ANO tento trend zastavilo – ovšem až v průběhu roku 2026, což znamená zpětné vracení peněz OSVČ.

Na první pohled sympatické opatření má však svou temnou stránku. Úspora pro OSVČ činí přibližně 715 korun měsíčně, celkem asi 3,5 miliardy korun ročně. Tyto peníze ovšem chybí v sociálním systému – bez jakékoli kompenzace. Dlouhodobě toto opatření ohrožuje udržitelnost důchodového systému. Ministryniě Schillerová, která slibovala ještě razantnější snížení odvodů, zatím zůstává u slov. Kritici právem poukazují na to, že jde o klasický populistický tah: okamžitá úleva pro voliče výměnou za budoucí problémy, které bude řešit někdo jiný. Nebo spíše – nikdo.

Přechod od přímých dotací k zárukám a úvěrům zní na papíře jako racionální modernizace. V praxi to však znamená, že program Nová zelená úsporám (NZÚ), který pod Fialovou vládou poskytoval štědré dotace na renovace domů financované z výnosů emisních povolenek, nyní přechází na systém půjček. A co je horší – program je v tuto chvíli pozastaven.

Dopad je jasný: méně přímé podpory znamená pomalejší renovace domů. Odhady hovoří o tom, že méně než 600 tisíc domácností z programu reálně čerpá. Pro nízkopříjmové rodiny, které si půjčku nemohou dovolit, je to fakticky konec podpory. Ekonomicky je to riskantní krok, který zpomaluje energetickou transformaci, zvyšuje energetickou chudobu a v konečném důsledku brzdí hospodářský růst. Ale zajisté – vláda to prezentuje jako pokrok. Protože co může být pokrokovějšího než říct lidem: „Místo dárku vám nabízíme dluh“?

Novela stavebního zákona – konkrétně její třináctá změna – má podle vlády zrychlit povolování staveb. Toho dosahuje mimo jiné omezením námitek sousedů a navrácením pravomocí obcím. Cíl je ambiciózní: povolení do jednoho roku. Nicméně způsob, jakým se k tomu dochází, vyvolává oprávněné obavy.

Novela oslabuje ochranu veřejného zájmu, zvyšuje riziko nekontrolované výstavby a – paradoxně – může vést k lavině soudních sporů, protože občané, kterým bylo odňato právo na námitky v řízení, se budou obracet na soudy. Odborníci varují před ekologickými škodami a vyššími náklady na soudní spory. Developeři jásají, běžní vlastníci nemovitostí podstatně méně. Označit předchozí stav za „destrukci“ a vlastní novelu za „rozum“ je rétorický obrat hodný Orwella. Ve skutečnosti je to destrukce ochrany občanů, zabalená do hávu efektivity.

Tento bod je snad nejzávažnějším příkladem manipulace s fakty. Vláda ANO tvrdí, že „odmítá emisní povolenky“ – konkrétně systém ETS2, který se vztahuje na domácnosti a dopravu. Ve skutečnosti k žádnému plnému odmítnutí nedošlo. Česko prosazuje odklad ETS2 na rok 2028 a cenový strop 30 EUR za tunu CO2. Systém však zůstává v platnosti a aktuální cena povolenky přesahuje 80 EUR.

Odhadované náklady na případné reálné „zrušení“ by činily 10 až 20 miliard korun ročně v podobě pokut EU a ztráty výnosů. ANO hledá spojence v Evropě, ale pozice ČR je slabá. Místo hledání alternativních řešení a investic do zelené transformace vláda předstírá, že problém neexistuje. To je strategie, která krátkodobě boduje u voličů, ale dlouhodobě poškozuje konkurenceschopnost českého průmyslu na evropském trhu. Ignorovat klimatickou realitu a platit za to pokuty – to je skutečně originální definice „rozumu“.

Regulovaná složka ceny elektřiny skutečně klesla o přibližně 15 procent díky zrušení příspěvku na obnovitelné zdroje (POZE). Ceny se pohybují kolem 3 až 4 korun za kilowatthodinu, což je oproti průměru 4 až 5 korun za éry Fialy zlepšení. Úleva pro domácnosti činí přibližně 600 korun na megawatthodinu. To je reálný pozitivní efekt, který nelze upřít.

Jenže kontext je složitější. Za vlády Fialy byly vysoké ceny způsobeny globální energetickou krizí vyvolanou válkou na Ukrajině, nikoli domácí politikou. A co je podstatnější: Česko nadále exportuje elektřinu za nízké ceny, zatímco domácí spotřebitelé a průmysl platí násobky. Dlouhodobě hrozí závislost na dovozu a vyšší ceny pro průmysl, zejména s ohledem na inflační tlak vyvolaný vysokým rozpočtovým deficitem. Snížení cen elektřiny je tedy skutečné, ale křehké a potenciálně dočasné.

Posílení ekonomické diplomacie je legitimní cíl a ANO skutečně podporuje exportní projekty. Česká republika vyváží přibližně 80 procent svého HDP, takže podpora exportu dává smysl. Problém je, že podobnou politiku vedla i Fialova vláda, včetně diverzifikace exportních trhů.

Dramatická změna nenastala – a hlavně: bez financí to jde těžko. Když většinu rozpočtového prostoru spolkne deficit 310 miliard korun a rostoucí úroky na dluh, zbývá na skutečnou podporu byznysu stále méně. Ekonomická diplomacie bez peněz je jako diplomatická mise bez pasu. Vypadá hezky na plakátu, ale v realitě se nikam nedostanete.

Karel Havlíček se ve svém plakátu srovnává s vládou Fialy. Je proto na místě připomenout, v jakém stavu zanechala předchozí vláda ANO – pod vedením Andreje Babiše – české veřejné finance.

V roce 2019, posledním „normálním“ roce před pandemií, činil schodek státního rozpočtu 28,5 až 40 miliard korun. V roce 2020 vystřelil na 367,4 miliardy – tehdy největší schodek v historii České republiky. A v roce 2021 padl i tento rekord: schodek dosáhl 419,7 miliardy korun. Celkový schodek za pouhé tři roky tedy přesáhl 815 miliard korun.

Státní dluh se za dva roky (2019–2021) zvýšil z 1 640 miliard na 2 466 miliard korun – nárůst o 826 miliard, tedy o plných 50 procent. Podíl dluhu na HDP vzrostl z 28,3 procenta na 40,4 procenta. Jde o historicky bezprecedentní zadlužování v mírové době, které v roce 2026 pokračuje – celkový dluh již přesahuje 3 biliony korun.

Část výdajů byla samozřejmě nutná – pandemie COVID-19 vyžadovala masivní fiskální reakci. Jenže NKÚ odhalil, že z celkového schodku 367,4 miliardy v roce 2020 činily přímé covidové výdaje přibližně 218 miliard. Minimálně 149 miliard nesouviselo s pandemií.

NKÚ ostře kritizoval vládu ANO za to, že velká část výdajů byla špatně cílená – podpora směřovala i k firmám, kterým rostly zisky. Vláda zahrnovala do „covidových opatření“ výdaje, které s pandemií nesouvisely: jednorázový příspěvek 5 000 korun důchodcům, oddlužení nemocnic a další. Celkově za roky 2020–2021 činily přímé covidové náklady 350 až 380 miliard. Zbytek představoval strukturální deficit a populistická opatření. Závěr expertů: vláda ANO využila COVID jako záminku k masivnímu uvolnění rozpočtové disciplíny.

V letech 2020–2021 provedla vláda spolu s ČNB extrémně expanzivní politiku: obrovské přímé platby, zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 (výrazný výpadek příjmů), programy Antivirus, COVID I–V, kompenzační bonusy. Výsledkem byl extrémní příliv peněz do ekonomiky.

Tato politika je dnes považována za jednu z hlavních příčin vysoké inflace v letech 2022–2023, která dosáhla přes 18 procent. ČNB musela razantně zvyšovat sazby, což prodražilo obsluhu dluhu. Jde o jednu z největších chyb v novodbé historii české fiskální politiky – a riziko jejího opakování v roce 2026 je reálné.

Kolaps Bohemia Energy v říjnu 2021 postihla téměř milion zákazníků. Vláda Babiše a Havlíčka byla dlouhodobě neaktivní, přestože varovné signály existovaly. Žádná včasná regulace, žádné záruky. Důsledkem byl masivní skok cen, který zhoršil energetickou krizi. Vláda musela později zavést dotace a zastropování cen za desítky miliard.

Současná vláda ANO přepracovala návrh rozpočtu a schválila ho se schodkem 310 miliard korun. Příjmy: 1,978 bilionu (o 5,2 miliardy méně než v návrhu Fialy). Výdaje: 2,288 bilionu (o 18,8 miliardy více). Navyšení: 26 miliard doprava, 17 miliard sociální oblast. Snížení obrany na 184,7 miliardy (2,1 % HDP), odklad Dukovan.

Deficit překračuje zákonný limit (zákon č. 23/2017 Sb.) o 64 miliard. Národní rozpočtová rada to označuje za „přímý rozpor se zákonem“ – první takový případ v historii. Vláda plánuje novelu zákona, aby limit uvolnila.

V roce 2022: schodek 360,4 mld. (5,2 % HDP). 2023: pokles na 288,5 mld. (3,7 %) díky konsolidačnímu balíčku. 2024: 289 mld. (3,9 %). 2025: 290,7 mld. (překročení o 49,7 mld.), ale trend konsolidace zřejmý – průměrný pokles 35 mld. ročně. Rok 2026 tento trend dramaticky obrací.

Obranné výdaje sníženy o 21,8 miliardy. Prezident Pavel varuje před izolací ČR. Opozice hovorí o „rozpočtovém harakiri“.

ANO slíbilo vrátit důchodcům „co Fiala vzal“. Valorizace 2026: 668 Kč (průměrný důchod 21 839 Kč), původní vzorec až od 2027. Zvyšování výdajů o 30 mld. ročně prohlubuje deficit. Odklad důchodové reformy nechává problém stárnutí populace neřešen.

Rozpočtový schodek financovaný dluhopisy zvyšuje agregnátní poptávku. Při nezaměstnanosti 2–3 % a růstu HDP 2–3 % může deficit přehřívat ekonomiku. Aktuální inflace: prosinec 2025 – 2,1 %, leden 2026 – odhad 1,6 %. Prognóza ČNB: průměr 1,6 % v 2026. Překročení plánu může přidat 0,2–0,5 procentního bodu ročně.

ČNB drží repo sazbu 3,5 %, prognóza 3,5–3,6 % v 2026, růst na 4,0 % v 2027. Úroky na státní dluhopisy: 4,65 % (prosinec 2025) oproti 4,06 % (únor 2025). Výdaje na úroky: z 40 mld. (2019) na 98 mld. (2025) – nejrychlejší rostoucí položka. Deficit 2026 může přidat 10–20 mld. ročně.

Průměrná sazba hypoték: 4,94 % (leden 2026). Od dubna 2026 zpřísňování investičních hypoték. Refinancování 700 mld. v 2026. Růst úroků o 0,5–1 % přidá 1 000–2 000 Kč měsíčně na splátku hypotéky 5 mil. Kč.

V letech 2019–2021 rekordní deficity ANO přispěly k inflaci 18 %, což zdražilo hypotéky z 2 na 6 %. Konsolidace Fialovy vlády umožnila pokles na 4,5 %. Nyní hrozí opětovný nárůst.

Tvrzení Karla Havlíčka jsou systematicky přehnáná. Mnohé „úspěchy“ jsou odklady, částečné změny nebo administrativní úpravy vydávané za reformy. Strukturální problémy české ekonomiky zůstávají neřešeny.

Ekonomicky je bilance varovná: schodek 310 miliard zvyšuje dluh přes 3 biliony. Podpora byznysu zůstává na papíře. Kritika veřejnosti je oprávněná. ANO riskuje dlouhodobou udržitelnost. Výsledkem může být vyšší inflace, méně investic a paradoxně to zdražování života, proti kterému se Havlíčkův plakát staví.

„Vláda Rozumu“ je ve skutečnosti vládou krátkodobého populismu na úkor dlouhodobé prosperity. Čísla nelžou, i když plakáty ano.

Kdyby Havlíček chtěl být upřímný, každý bod by musel doprovodit varováním. Ukončení „zelené daně“? Ale pozor – deficit 310 miliard, riziko vyšších úroků a inflace. Zastavení odvodů? Ale pozor – ohrožuje důchody. Záruky místo dotací? Ale pozor – konec podpory pro chudší. Nový stavební zákon? Ale pozor – chaos a soudy. Odmítnutí povolenek? Ale pozor – pokuty za miliardy. Levnější elektřina? Ale pozor – dočasně. Podpora byznysu? Ale pozor – bez peněz.

Takový plakát by ovšem nikdo nesdílel s hashtagem „Plníme sliby“. Protože pravda se sdílí obtížně – zvláště když je nepohodlná.

Sledujte finální schválení rozpočtu v Poslanecké sněmovně (čeká se březen 2026). Sledujte ČNB, MF ČR, NRR, NKÚ. A hlavně – nevěřte plakátům. Čísla jsou veřejně dostupná a vypovídají mnohem víc než sedm řádků s palci nahoru.

Zdroje: MF ČR, NRR, NKÚ, ČNB, IMF, Oxford Economics, data z platformy X. Analýza k 13. únoru 2026.