Článek
Lucky Jim poslal SMSku svému kolegovi Pavlovi Nacinkovi. V této SMSce uvedl: „Pavle, stojím teď před nevratným rozhodnutím, jak dál s hodným STBákem, soudruhem Burešem. Myslím, že by to měl vědět. Může získat klid, když mi na pár nocí půjčí svoji manželku. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde to do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Podporu v této věci mám jak od lovců lebek, tak i kanibalů.
Chápu, že hodný STBák, soudruh Bureš, se nenechá vydírat, ale soužití je o kompromisech, chce-li mít na své manželství vliv. Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic. Stačí jenom souhlas.
Ve středu jedu do Budapešti, kde budu mít zásadní schůzky. Do té doby bych potřeboval vědět, na čem jsem, protože budu mluvit jak s nejvýznamnějšími STBáky, lovci lebek a kanibaly, tak i s nejznámějšími bubeníky tamtamů. Co jim budu oznamovat, má nyní hodný STBák, soudruh Bureš, poslední možnost významně ovlivnit. Pokud neudělá nic, anebo alespoň nepřistoupí na nějaké jednání ve věci půjčení mi své manželky na pár nocí, důsledky ho velice překvapí (a nejen jeho).
Rozumím tomu, jak moc ho to irituje a štve. Mě ale taky. Beru to už osobně.
Moc držím hodnému STBákovi, soudruhu Burešovi, palce, aby se rozhodl správně. Dělá emocionální chyby. Nejsem si jist, zda dostatečně chápe, že už není hodným STBákem, ale že se z komouše stal vykořisťovatelem. No uvidíme. Šanci stále má. Pak už bojovat nebude mít s kým ani s čím.
Jsem plně odhodlán, neustoupí-li, učinit maximalistické kroky až do posledního možného detailu.
Stále si myslím, že to není nutné, protože skutečný a nebezpečný nepřítel je venku a je velmi hloupé vytvářet si ho doma. Já s tím nezačal.
Na druhou stranu v sexu jste velký tak, jak je velký váš sok. Takže já jsem připraven bojovat s hodným STBákem, soudruhem Burešem, za prožití pár nocí s jeho manželkou tak brutálně, že z toho bude velké a dlouho trvající téma. Bez skrupulí.
Ale znovu opakuji, nemusí to být. Čas na uklidnění situace vyprší ve středu. Já si rozhodně nenechám ujít příležitost, kterou mám před sebou.
Berte to, prosím, ode mě jako vůli se dohodnout. Kdybych ji neměl, toto bych vám ani neavizoval a rovnou bych učinil, co se mi učinit naskýtá ….“.
Tolik zmíněná pohádka. Teď by asi bylo nejlepším řešením, kdyby státní zástupce Jeníček vylezl na strom a podíval se, zda nenajde v tom temnu světélko. Problém je, že může narazit na Jagu Babu, která se ho bude snažit strčit do pece.
No co, takový je život. Ne nadarmo se o některých lidech používají zvířecí označení coby nástroj na zkrácení popisu jejich inteligence a charakteru. Na štěstí pro lidstvo, ne všichni lidé jsou zvrácení, jako ve výše uvedené pohádce je Lucky Jim.
P.S.: Lucky Jim skutečně existoval. Byl to v kanadském Vancouveru žijící Čech. Traper, který se saněmi, taženými psím spřežením, přešel pěšky z města Whitehorse (provincie Yukon) do Toronta (7.400 km) a poté z Toronta do Vancouveru (6.000 km). Napsal o svém životě knihu s názvem Kanadské bloudění.
Lucky Jim by samozřejmě takovou hovadinu, jakou je výše uvedená SMSka Pavlu Nacinkovi, nenapsal.
