Článek
Bylo mi 14 let, když to prasklo. Takže se rozhodně nemohu považovat za znalce poměrů za bolševika, ale člověk si přeci něco pamatuje, vyslechl od starších, hodně přečetl a udělal si nějaký názor. Byla to doba blbá a je dobře, že to skončilo. To, co přišlo, bylo ve všech směrech lepší. Svoboda a pokrok jsou vždycky lepší než šeď diktatury.
S tím lepším přišlo samozřejmě i to horší, někdy to byla dost divočina, ale je otázkou, jestli se to dalo udělat výrazně jinak a lépe. Osobně si myslím, že to nedopadlo nejhůř a kdo není slepý, musí vidět, že se nám žije lépe.
Poslední dobou mám ale dojem, že se situace mění. Mění se velice rychle a mění se k horšímu. Kam se člověk podívá, tam něco skřípe a drhne. Příčin toho stavu je tolik, že to rozhodně nelze shrnout do jednoho článečku, ani si to nedávám za cíl. Ale jednu bych tady měl.
Je to namyšlenost elit. Pan Werich pro to měl hezké slovo - nafrněnost. A tahle nafrněnost je navíc doprovázená prachobyčejnou hloupostí a nevzdělaností. A teď nemám na mysli jen ten náš český rybníček, ale celou Evropu, přesněji EU. Začíná to být do nebe volající. Potácíme se od jedné krize k druhé, průšvih střídá ještě větší průšvih a nikdo nevidí světlo na konci tunelu.
Je to zase slepá víra v ideologii, která nás dovedla do téhle mizérie. Tentokrát je to ideologie zelená, ale s tou rudou si v ničem nezadá. Dotační eurosocialismus, řízený centrálně z Bruselu a z Berlína. Rezignace na selský rozum, svobodu a pokrok. Cesta do pekel, která ovšem není dlážděná dobrými úmysly, ale sprostou touhou po moci a po penězích.
Otázka zní, co dál? Jednoduchá řešení neexistují, protože jsme v tom marastu zapíchnutí až po krk. No pro začátek snad jeden citát:
„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
Tohle řekl Tomáš Baťa k hospodářské krizi na přelomu dvacátých a třicátých let. Tedy prakticky před sto lety. A sedí to i dnes. Ona ta morální bída je vidět všude a čím dál zřetelněji. A nejvíc je vidět právě na těch, kteří vedou tuto zemi a celou Evropskou unii, přičemž oni ve své nafrněnosti tvrdí, že to dělají dobře.
Ještě stále žijeme v demokracii. Přesvědčil mě o tom výsledek voleb v USA. To vítězství Trumpa bylo prostě velkolepé. Snad je to závan naděje i pro nás, protože německý semafor zhasnul v den vyhlášení výsledků. Takže někdy v březnu se uvidí, jak to bude dál v Německu. Budou to důležité volby. I ty u nás budou důležité. Je to jediný způsob, jak odstavit nafrněné a hloupé elity. V Americe se to snad povedlo. Teď je to na nás. To je pro mne ten pravý odkaz památného listopadu 1989. Svoboda volby. Za těch 35 let jsme si zvolili opravdu kdekoho, ale vždy to byla volba svobodná. Tak v tom pokračujme. Demokracie je pracná, vyžaduje zodpovědnost občana a svoboda není zadarmo.
