Článek
Bylo krásné babí léto a zrovna u nás nocovali rodiče. Seděli jsme na zahradě u dohasínajících uhlíků, které už jen nesměle problikávaly, popíjeli oblíbené chardonnay a klábosili o všem možném. Krátce před půlnocí došlo i na duchařské historky, které mě vždycky moc bavily. Tentokrát se ale rozpovídala maminka. V týdeníku Spirit totiž objevila článek, který ji nadchl…
Návštěva ze záhrobí
Dva staří manželé dlouhá léta pečovali o kocourka Archibalda. Měli ho už od koťátka, byl to jejich poklad, který si záměrně hýčkali a rozmazlovali. Jeho miska byla stále plná a v čase jídla měl vždy otevřených hned několik kapsiček, aby si mohl vybrat, na co má největší chuť – jestli na kuřecí, krůtí, hovězí, či snad šťavnatou rybičku? V pelíšku měl speciální vyhřívanou podložku a u každého okna vyhrazené místo s polštářkem, aby mohl pohodlně pozorovat dění venku. K Vánocům dostával dortíky z tuňáka a svátečního motýlka na obojek. A když svému páníčkovi nebo paničce usnul na klíně, nesměli se ani pohnout, navzdory žízni, hladu nebo zcepenělým zádům. Prostě miláček. Jednoho dne měl však Archibald smůlu. Při divoké honičce za včelou vypadl z vikýře přímo před projíždějící auto. Manželé ho upřímně oplakali a pohřbili na zahradě. Brzy nato se v domě začaly dít podivné věci. Každou noc bylo slyšet jemné vrzání podlahy, krátké žďuchnutí, jako by někdo seskočil ze stolu na zem, ale i tiché mňoukání a vrnění. Oba usoudili, že milovaný Baldoušek se vrátil – přesněji řečeno jeho duch – aby je potěšil v jejich zármutku. Poznali jeho vůni, a dokonce prý pocítili dotek hebkého kožíšku, když se jim protáhl kolem nohou.
Chlupatý přízrak útočí
S tímhle příběhem jsme se rozloučili, popřáli si dobrou noc a oddali se sladkému spánku. Tedy až na maminku, která se rozhodla, že si bude ještě chvilku číst, ale předtím si v pokoji pořádně vyvětrá (tatínek spal ve vedlejší místnosti, aby ji nerušil svým chrápáním). Měkká postel a vůně čerstvě vypraného povlečení ji však brzy ukolébaly ke spánku. Takže se z posledních sil zvedla, došourala ke dveřím, zhasla a pak už se jen blaženě zavrtala do peřin. Asi dvě hodiny po půlnoci ji probudila dutá rána uprostřed pokoje. Prudce se posadila a zpozorněla. Napínala uši, ale nic zvláštního se nedělo. Proto ani nerozsvěcela. Navíc se jí nechtělo z vyhřáté postele. Počkala ještě pár minut, potom si znovu lehla, otočila se na druhý bok a spokojeně usnula. Zanedlouho se však na koberci ozvalo několik rychlých kroků. Maminka se znovu posadila a snažila se zachytit zdroj podezřelých zvuků. Ty však rázem ustaly, jako když utne. To už začala být nervózní, ale rozum ji konejšil: O nic nejde, něco se ti zdálo. Prostě jen běžná sluchová halucinace. Po chvíli se zklidnila a opět ulehla, ale neusnula. Nehnutě čekala, co bude dál.
Dočkala se. Tentokrát se kroky ozvaly přímo na peřině, a než se stačila vzpamatovat, něco chlupatého se jí bleskově otřelo o bradu a tvář jí olízl drsný jazyk. „Archibald!“ vykřikla v děsuplném prozření maminka. Rázem byla na nohou a v gestu sebezáchovy chytila ducha za kožich. Byl až překvapivě hmotný, mrskal sebou, hlasitě syčel a nakonec tasil drápy…
Duch odhalen!
Jak si maminka oddechla, když zjistila, že oním tajemným nočním fantomem je naše kočka Bobina, která se vydala na svou pravidelnou noční obchůzku po střechách a rozhodla se, že se vrátí pootevřeným střešním oknem. Dlužno dodat, že ty dvě spolu měly velmi vřelé vztahy. Kdykoli maminka přijela, nikdy jí nezapomněla přivézt nějakou dobrůtku, Bobina to vycítila už na dálku a vrhala se jí k nohám ještě dřív, než si stačila vybalit. Ani když mi maminka pomáhala s vařením, nepřišla naše micka nikdy zkrátka. V kuchyni měla vždy nachystané šťavnaté odřezky kuřecích řízků, kousky jatýrek nebo srdíček. Oné noci šla však veškerá náklonnost stranou. Když maminka zjistila, kdo ji tak vyděsil, letěla Bobina po schodech rovnou do přízemí jako namydlený blesk. Dva dny se pak neukázala, nejspíš někde trucovala. Zpátky ji zřejmě přilákala až vůně pečené krůty, ze které však tentokrát neolízla ani brko. A maminka mi před odjezdem položertem vyčetla, jak po ní můžu chtít, aby nocovala v domě, kde straší…


