Článek
Minulá „pětikolka“ vyhrála volby sice nevýrazně, ale přece, především díky kritice chaotičnosti tehdejší vlády. Ta objektivně pramenila z faktu, že „poslední slovo“ měl (a má) vždy majitel hnutí, který často odborným poradcům nejspíš nerozuměl. Proto se například všechny roušky poslaly na začátku pandemie jako „solidární pomoc“ Číně, aby je vzápětí majitelé šicích strojů šili svépomocí nebo se kupovaly výrazně dražší právě z Číny. Asi to nebyl úmysl, ale chaos to objektivně byl. Podobných situací byl nespočet, to je však minulost. Nová, „odpovědnější“ vláda možná měla „Skvělý plán vládnutí“, avšak byla konfrontována s ruskou agresí porušující mezinárodní právo, což je, jak to dnes vypadá, pro jaderné mocnosti normální. Vláda sice zareagovala správně, ale bylo to drahé (odstřihnutí od ruských fosilních paliv) a „normální občané“ na to pochopitelně doplatili (stejně jako doplatí na aktuální „zlevnění energií“, protože emisní povolenky zaplatí stát = „normální občané“). Ani tak elementární a prokazatelně pozitivní zálohování obalů nedokázala minulá vláda proti lobbistům prosadit.
Takže jaký je faktický rozdíl mezi údajně antagonistickými stranami, resp. hnutím? Překvapivě nevelký a spočívá jen v mediálním obrazu (obě se dušují, že jsou demokratické). Fialova vláda prohlašovala, že odstřihne stát od Agrofertu, protože většina miliardových dotací byla neoprávněná. Výsledek? Nula. Přesněji teprve, když novináři toto téma rozhrábli, začali politici předstírat činnost a jakoby vymáhat neoprávněně vyplacené peníze. Fakticky se nestalo nic a po nástupu ministra nové vlády (který tyto dotace prosazoval) vymáhání ustalo, dokumenty se ztratily atd.
Oba hlavní politické subjekty jsou totiž proto „velké“, protože je na ně navázána významná část byznysu (přesněji mafie), který čerpá oficiální, ale pokoutně nadhodnocené sumy a nezřídka je toto čerpání zcela protiprávní. Fialova vláda, která se pyšnila pomocí Ukrajině, nedokázala přispět ani tolik, jako Agrofertu.
Dnešní vláda mluví halasně o korupci na Ukrajině, ale korupce v ČR (odhalená) je vlastně srovnatelná. Takže stará písnička o tom, že máme „demo demokracie“ (bez ohledu na konkrétní vládu), je stále aktuální. Zatím je to o poznání lepší než „demokratický“ režim v Rusku, ale jednodušším povahám ten rozdíl nepřijde významný. Bohužel. Co s tím? Dokud u nás trvá vymáhání práva klidně desítky let, tak logicky žádná změna nehrozí. Snad jen kdyby „z Bruselu“ pohrozili nezávislým vyšetřováním, ale to nám nehrozí, protože „české suverénní zájmy“ si rozvracet nenecháme.
