Jak se v Číně šetřilo na kojeneckém mléku? Průmyslovou chemikálií

Čínští farmáři a distributoři mléka se v roce 2007 potýkali s rostoucími náklady na krmiva a uměle zastropovanými výkupními cenami. Část z nich proto přešla na značně neetické způsoby, jak zvládat náročnější časy. Výrobci mléka dodávající své produkty společnosti Sanlu začali mléko ředit vodou, aby zvyšovali svůj objem a zisk. Pouze u ředění to ovšem neskončilo, to by bylo odhaleno standardními testy na obsah bílkovin v mléku.

Tyto testy — tzv. Kjeldahlova nebo Dumasova metoda — bílkoviny neměří přímo. Detekují celkové množství dusíku ve vzorku, přičemž se předpokládá, že dusík pochází z bílkovin. Výrobci proto tento nedostatek kompenzovali sloučeninou s  názvem melamin, kde dusík tvoří 66 % hmotnosti. Jedná se o látku používanou k průmyslové výrobě plastů, lepidel a pryskyřic. Po jeho přidání do naředěného mléka testy tedy hlásily správnou hodnotu dusíku, jeho původ ale už neodhalily.

Melamin je sám o sobě v malých dávkách poměrně netoxický, v ledvinách ale reaguje s kyselinou kyanurovou — běžnou nečistotou v průmyslovém melaminu — a vytváří nerozpustné krystaly. Tyto krystaly mechanicky poškozují ledvinové kanálky, způsobují záněty, ledvinové kameny a při vysokých dávkách mohou způsobit i jejich selhání.

Chronologie událostí ukazuje, že informace o problému existovaly dlouho před jeho veřejným odhalením.

Sanlu začal dostávat první stížnosti na zdravotní problémy kojenců — diskoloraci moči a ledvinové kameny — již v prosinci 2007. V polovině května 2008 vedení firmy o kontaminaci vědělo na interní úrovni. Veřejnosti ani úřadům však informaci nepředalo.

Vliv na informovanost veřejnosti měli také Letní olympijské hry pořádané v Pekingu (v srpnu 2008). Nebylo v zájmu Čínské lidové republiky, aby cokoli negativně narušovalo průběh her. Podle dokumentů, které se dostaly na veřejnost, PR agentura zastupující Sanlu navrhla vyčlenit 3 miliony jüanů na to, aby čínský vyhledávač Baidu filtroval negativní výsledky vyhledávání spojené s kontaminovaným mlékem. Novinářům bylo v rámci olympijských mediálních směrnic nařízeno vyhýbat se tématům potravinové bezpečnosti. Zástupce starosty Š'-ťia-čuangu podle vyšetřování radil vedení Sanlu, aby případné stížnosti řešili mimosoudně a stažení produktů odložili na dobu po skončení her.

Informaci nakonec eskalovala novozélandská firma Fonterra, která v Sanlu vlastnila 43% podíl. Poté, co zjistila, že čínští úředníci odmítají zahájit veřejné stahování produktů, 5. září 2008 informovala vládu Nového Zélandu, která záležitost předala přímo do Pekingu. První veřejná mediální zpráva spojující Sanlu s ledvinovými kameny u kojenců vyšla 11. září 2008; téhož dne ji potvrdilo čínské Ministerstvo zdravotnictví. Zpráva se tedy dostala na veřejnost až po skončení her.

Podle oficiálních zpráv z ledna 2009 bylo kontaminovanou kojeneckou výživou zasaženo 300 000 dětí, z nichž 54 000 bylo hospitalizováno s poškozením ledvin. Šest úmrtí bylo úřady oficiálně potvrzeno jako přímý důsledek otravy — nezávislá média však spekulovala o vyšších číslech. Celkem bylo preventivně vyšetřeno 22,4 milionu dětí.

Nejvyšší naměřené koncentrace melaminu v produktech Sanlu dosahovaly 2,5 g/kg. Platný bezpečnostní limit pro kojeneckou výživu je přitom dnes stanoven na 1 mg/kg, tedy dva a půl tisíckrát méně. Kontaminace byla zjištěna celkem u 22 z 109 prověřených výrobců kojenecké výživy.

V lednu 2009 bylo odsouzeno 21 osob. Zhang Yujun, hlavní výrobce melaminem naředěného „proteinového prášku,“ a Geng Jinping, provozovatel výkupního střediska mléka, který mléko kontaminoval, byli odsouzeni k trestu smrti. Oba byli popraveni 24. listopadu 2009. Tian Wenhua, generální ředitelka a předsedkyně Sanlu, která kontaminaci interně znala od května 2008 a úřadům ji nahlásila až 2. srpna, dostala doživotní trest odnětí svobody. V průběhu let byl ale trest na základě posudků o dobrém chování opakovaně snížen — nejprve na 19 let, poté na 15 let a 3 měsíce.

Rezignovat museli ministr pro kontrolu kvality, starosta Š'-ťia-čuangu i tajemník tamní stranické organizace.

Skandál odhalil systémové selhání čínského dozoru nad potravinami. Velké značky dříve požívaly statusu „národních lídrů,“ který je osvobozoval od pravidelných kontrol — tento status byl okamžitě zrušen. Stát vybudoval síť 400 testovacích laboratoří schopných detekovat stopová množství melaminu. Byly zavedeny závazné limity: 1 mg/kg pro kojeneckou výživu a 2,5 mg/kg pro ostatní mléčné výrobky, které se staly základem pozdější mezinárodní normy Codex Alimentarius. Minimální požadavky na obsah bílkovin v surovém mléce byly mírně sníženy tak, aby odpovídaly skutečným hodnotám běžného chovu a nebyly samy o sobě pobídkou k falšování.

Ztráta důvěry v domácí výrobce kojenecké výživy byla v Číně ohromná. Rozvinul se fenomén zvaný daigou — organizovaný nákup zahraničních produktů prostřednictvím zprostředkovatelů v Austrálii, Hongkongu nebo Evropě. Poptávka byla v některých zemích natolik vysoká, že obchodní řetězce jako australský Coles zavedly limity na počet plechovek kojenecké výživy na zákazníka.

Sanlu byl prohlášen za bankrota v prosinci roku 2008. Jeho případ se stal v akademické i regulatorní literatuře standardním příkladem toho, jak selhání tržní kontroly, politický tlak a slabý státní dozor mohou v potravinářství vést k systematickému a rozsáhlému poškození zdraví obyvatel.

Oproti nedávným případům otrav z produktů společnosti Nestlé je zásadní rozdíl ve způsobu kontaminace. Tuzemské případy otrav byly způsobeny toxinem cereulidem, který produkují bakterie bacillus cereus, které se do mléka dostaly v procesu výroby. Lze tedy v podstatě vyloučit, že by šlo o úmysl. Melamin v Číně byl oproti tomu do mléka přidáván zcela vědomě s cílem ušetřit na nákladech. Jednalo se tedy o podobný případ jako byla rozsáhlá otrava methanolem v methanolové aféře.