Článek
O projektu Českého rozhlasu Společnost nedůvěry, který z řady oponentů současného politického mainstreamu dělá konspirátory, jsem už psal. Jak vidíte na jednom z obrázků, Český rozhlas těm, kdo kritizují migrační politiku, nedává šanci. Jste příznivci konspirací, tečka. Možná jen mírní, ale jste.
Logo projektu Společnost nedůvěry.
V rámci projektu Společnost nedůvěry se nedávno objevil článek Pevná ruka a řád. Mírní příznivci konspirací o migraci jsou systémoví, děsí je kulturní ohrožení Evropy. Z tohoto článku je vidět, že aktivisté z politické neziskovky SYRI, která za projektem Společnost nedůvěry stojí, mají ještě jednu kategorii, podle které škatulkují ty, co neplují s proudem: systémovost.
Už ze zprávy Ministerstva vnitra o projevech extremismu a předsudečné nenávisti za první pololetí roku 2023 vyplynulo, že (podle tohoto ministerstva) existuje ideologie jakéhosi systému (dávám úmyslně velké S), proti kterému stojí ideologie antisystémová, resp. antisystémové hnutí. Proč má systém ideologickou povahu jsem popsal v článku Systém a antisystém.
Článek, který vyšel v rámci projektu Společnost nedůvěry.
Vypadá to tak, že poprvé od roku 1989 se vynořuje něco, co bychom mohli přirovnat k vedoucí či oficiální ideologii. Dříve to byl komunismus, resp. vedoucí úloha KSČ, nyní má být měřítkem správnosti Systém. Stojím nohama na zemi a proto netvrdím, že komunismus a Systém lze srovnávat. Je mezi nimi velký a kvalitativní rozdíl, byť z politicko-filosofického hlediska bychom o některých společných jmenovatelích mohli vést debatu. Mým cílem je zopakovat, jak už jsem psal, že Systém je svou povahou ideologie a upozornit na to, že lze pozorovat snahy etablovat jej do postavení ideologie oficiální. Prosazuje ji silové ministerstvo, přebírají ji veřejnoprávní média a jedná podle ní přinejmenším část naší vlády. O bruselské mašinerii nemluvě.
Část veřejné správy a veřejnoprávní média tedy kategorizují lidi podle politických postojů mezi ty, co Systém podporují a ty, co mu v různé míře a různými způsoby oponují. Vidíme to právě na projektu Společnost nedůvěry. Konec konců, je to skryto již v samotném jeho názvu. Nedůvěry v co? Nejspíše právě v Systém. Kdo mu nedůvěřuje, musí být podroben zkoumání.
Projekt Společnost nedůvěry je jedním z pokusů o překreslení struktury politického spektra. Namísto dělení pravo-levého, konzervativně-liberálního a podobně mají být politické subjekty a lidé řazeni do kategorií podle svého poměru k Systému. Jako ctiteli svobody a demokracie je mně taková snaha podezřelá a, vypůjčím si to slovo, nedůvěryhodná. Jako Brňákovi je mně potvrzením univerzální platnosti životního hesla brněnského velikána Franty Kocourka „Furt ve střehu!“ A jako (zatím) bývalý politik vím, že to Systém zatím jen hodně zlehka zkouší, ale že žádná ideologie se nevzdá dobrovolně.
Tedy ano, mám nedůvěru k Systému. Považuji to za zdravý postoj, ať se Vít Rakušan, Český rozhlas a politické neziskovky staví třeba na hlavu. Máte to také tak?
