Článek
Bylo něco kolem třetí hodiny v noci. Poklidnou hasičskou stanicí zazněla siréna. Její zvuk spící hasiče uvedl rychle do stavu pohotovosti. Následoval rychlý přesun k vozidlům v garáži. V rozhlase zazněl hlas spojovatelky – požár rodinného domu v obci … To pro osádku, samozřejmě mimo řidiče, znamenalo že budou mít před zásahem zhruba 10 minut času na přípravu. I přes to, že byla tma, po přiblížení k obci bylo z dálky vidět tmavý kouř stoupající k nebi. Hasičská auta zastavila před domem. Plameny vidět nebylo. Následovalo příprava hadic k případnému zásahu, nasazení dýchací techniky na záda a do objektu vstoupila skupina zasahujících hasičů s cílem nejprve provést průzkum. V domě se měli nacházet dvě osoby mužského pohlaví. Otec a syn. Na konci krátkého průjezdu byly na levé straně dveře. Vstoupili jsme do místnosti. Sálalo z ní teplo a nebylo vidět ani na štičku nosu. O něco jsem zakopl. Okamžitě jsme se v situaci zorientovali. Na zemi ležel člověk. Uchopili jsme jej za končetiny a vynesli před dům. Ještě by tam měl být jeden muž, a proto následoval návrat do průjezdu a vstup do další místnosti. I ta byla zakouřená a bylo v ní velké vedro. Na zemi se nacházela do výše jednoho metru hromada poškozeného nábytku a suti. V téhle spoušti seděl na židli člověk. Byla mu vidět pouze hlava a část ramen. Na první pohled bylo jisté, že mu již není pomoci. Nejdůležitější část zásahu byla u konce. Výsledek byl bohužel velmi smutný. Ani jeden z mužů nepřežil.
