Článek
Byl ve straně (KSČ), dělal velitele směny a předsedu ROH (revoluční odborové hnutí). A občas kradl. Pokud uhelné sklady rozvážely uhlí, především brikety a pokud pršelo, bylo jasné, že do 50 hodin budeme mít nějaký ten výjezd k samovznícení. Nejinak tomu bylo i v polovině srpna roku 1983. Zásah probíhal tak, že bylo potřeba brikety z míst, kde byly uloženy vynosit na volné prostranství. V tomto konkrétním případě nás zasahovalo jedenáct. Vděčný majitel za pomoc předal veliteli směny nějaké peníze. Po návratu na základnu nám velitel směny řekl, že dostal 100 Kč a ptal se co s nimi uděláme. Jeden z kolegů si ale všiml předávání peněz a tvrdil, že jich bylo více. Dva dny na to přinesl pán u kterého jsme zasahovali na stanici rukavice, které někdo u zásahu zapomněl. Shodou okolností měl jeden z nás, co byl u zásahu , přehozenou směnu a byl na bráně. Nevím, kde se to v něm vzalo, ale zeptal se kolik peněz nám dal. Bylo to 220,-Kč, pro každého zasahujícího 20,-Kč. O celé záležitosti jsem informoval velitele útvaru. Nebylo žádoucí, aby takto postavený a u vedení oblíbený člověk měl problémy. Mělo to tendenci zamést vše pod koberec. Myslím, že ani nijak potrestán nebyl. Se mnou to bylo horší. Velitel útvaru měl na každého podřízeného pro případ problémů založenou složku. A ta moje se začala plnit. Výsledek byl takový, že jsem byl donucen k tomu, abych požádal o rozvázání pracovního poměru dohodou.
