Článek
Mimořádný příliv cestujících se dal předpokládat podle množství čekajících na první zastávce. Dav lidí čekající na druhé zastávce překonal veškeré očekávání. Promrzlá masa se začala nezadržitelně valit do autobusu. Každý na tento příliv reagoval po svém. Většina nadávala, mladší paní vykřikovala něco o zvířatech, taktici bojovali o co nejvhodnější místo, starý pán vláčený uličkou si začal tiše přeříkávat zaklínadla, poloplešatý pán si začal rvát zbytky vlasů. Šlo do tuhého. Jeden z nastupujících se nechal slyšet: „lezte do zadku.“ Na odpověď nemusel čekat dlouho: „tak akorát tobě, tam je víc místa.“ Provokatéři naslouchali, kdy se ozve rána a autobus se rozsype. Nestalo se.
Nastoupil téměř všichni. Zavírající se dveře vyhodili dva cestující. Autobus zavyl a dal se do trhavého pohybu. Cesta ubíhala pomalu. Z různých částí autobusu se ozývala následující konverzace: „nesahejte mi na nohy sprosťáku, nešlapte mi do těch vajec, kdybyste nevěděl, tak mi stojíte na noze, jestli tohle přežiji tak dám na modlení…“ Cinkot v přední části vozu dal tušit, že někdo vlezl řidiči mezi drobné. Pak ještě jedna výplň okna nevydržela a opustila své místo. Vzniklým otvorem vypadl jeden šťastný cestující. Udělalo se trochu více místa a jedné paní špatně. Začala zvracet a logicky následovalo, že se kolem ní vytvořil volnější prostor. Zato ti ostatní se mačkali ještě více. Vysvobozením pro všechny bylo když autobus zastavil a řidič otevřel dveře. Část cestujících se doslova vysypala na chodník. Peklo skončilo.
