Článek
Okny zbrojnice bylo slyšet falešný zpěv. Hasiči marně pátrali, odkud nelibé zvuky přicházejí. Nakonec vydedukovali, že přichází odněkud zhora. V momentě, kdy první hasič vyšel před budovu, proletěl kolem něj nějaký předmět a zabořil se do trávy. Zvedl hlavu, odkud to přiletělo, a s údivem zjistil, že na plošince 25 metrů vysokého osvětlovacího stožáru se nachází nějaká osoba. Po následující nesouvislé slovní výměně názorů hasiči zjistili, že je nahoře podnapilý muž, který hodlá skočit dolů. Okamžitě rozjeli záchrannou akci. Na místo byla povolána policie, psycholog a zdravotní záchranná služba. Muž na hasiče ze stožáru povykoval, že jej v nějakém supermarketu obvinili z krádeže a ochranka jej fyzicky napadla. Naléhání policistů, ať sleze dolů, ignoroval. Hasiči se proto rozhodli vzít lezeckou techniku, vylézt nahoru a dopravit potenciálního sebevraha zpět na zem. Riskovali, že budou zasaženi nějakým předmětem, které muž občas házel a také to, že se opravdu rozhodne a skočí dolů.
Když byla dvojice zachránců těsně před plošinkou, na které se muž nemotorně pohyboval, nastal kritický okamžik. „Ještě kousek se přiblížíte a skočím,“ blekotal muž, a aby dodal svým slovům váhu, začal se nebezpečně naklánět přes zábradlí. Co teď, vylézt až nahoru a riskovat, že muž skutečně skočí, případně že hasičům nějak ublíží? Z blízka bylo vidět, že se jedná o statného, snad 120 kg vážícího chlapa. Ze rtu mu tekla krev. Hasiče napadla nadějná myšlenka, slézt dolů a pokusit se muže nalákat na láhev alkoholu. Ukázalo se, že to byl dobrý nápad. Vidina možnosti napít se byla pro muže silnější než chuť skočit. Dokonce potlačila i agresivitu. A tak zatím co jeden ze záchranářů muži naléval alkohol a dával mu napít, druhý jej začal opatrně oblékat do lezeckého postroje.
I když to příliš hladce nešlo, během pěti minut byl opilec oblečen do postroje a zajištěn lanem tak, že už by dolů skočit nemohl i kdyby skutečně chtěl. Tím byla polovina problému vyřešena. Ale co dál? Nabízely se dvě možnosti. Náročnější varianta, spustit muže dolů na laně, nebo jednodušší, přesvědčit jej, aby slezl dolů sám. Nakonec se podařilo realizovat druhou možnost, i když opilec jištěný lanem ledva pletl nohama a 25 metrů dlouhý sestup mu trval nejméně čtvrt hodiny. Záchranná akce dopadla úspěšně. Jenže tím všechno neskončilo. Asi po půl roce vylezl stejný člověk na osvětlovací stožár podruhé a týden nato dokonce potřetí. Na dotaz, proč leze stále na stejný stožár odpověděl, že je nejvyšší…
