Článek
Již čtvrtou noc poměrně hodně mrzlo a denní teploty se pohybovaly kolem nuly. Vzhledem k tomu, že příležitostí užít si zimních sportů v současné době moc není, sbalil jsem brusle a vyrazil k blízkému rybníku. Kolem něj bylo poměrně živo. A i na zamrzlé ploše se pohybovalo několik odvážlivců. Vstoupil jsem na led a párkrát se sklouzl. Nabyl jsem dojmu, že je led dostatečně silný a že by žádné problémy nastat nemusely. Obul jsem si brusle a začal bruslit. Projížďka kolem břehu nenaznačila, že by se vše za chvíli mohlo dramaticky změnit. Rozjel jsem se dále od břehu a z nenadání se to stalo.
Led začal bez varování praskat. Snažil jsem se dostat co nejrychleji ke břehu, ale marně. Led se pode mnou prolomil a já se ocitl až po ramena ve studené vodě. V té době se na ploše rybníka pohybovalo několik lidí. Když viděli, co se stalo, spěšně se vrátili na břeh. Snažil jsem se vyšplhat zpět z díry v ledu, ale ani po opakovaných pokusem se mi to nezdařilo.
Potencionální zachránců bylo na břehu hodně a po počátečním šoku ze vzniklé situace usoudili, že by mi měli pomoct. Jenže jak. Na nepříliš silný led se najednou nikomu moc nechtělo. Jeden ze zachránců šel ke svému odstavenému autu a vytáhl z něj vlečné lano. Po prvním nahození lana směrem ke mně, zůstal konec mimo můj dosah. Chybělo něco kolem dvou metrů. Jeden odvážlivec proto vstoupil na led, aby se ke mně přiblížil a pokus s nahozením lana zopakoval. Konec již byl docela blízko, ale ani tentokrát jsem na něj nedosáhl. Třetí nahození bylo úspěšné. Tentokrát jsem na konec lana dosáhl a pevně jej oběma mokrýma, zmrzlýma rukama uchopil. Skupina zachránců začala tahat za lano až se jim podařilo vytáhnout mě na led. Teď bylo hlavně na mě, abych se odplazil na pevnou půdu. Led již nepraskal, a tak jsem se po chvíli na břeh dostal.
Všechno tedy nakonec dopadlo relativně dobře, i když zápal plic také není nic příjemného.
