Článek
Dřív bylo běžné, že babička bydlí o dvě ulice dál, v neděli uvaří oběd a v týdnu vezme děti na hřiště. Dnes? Pracuje, bydlí 150 kilometrů daleko, nebo hlídá jiná vnoučata. A mladí rodiče se topí v kombinaci práce, domácnosti a výchovy – bez dechu, bez pomoci, bez odpočinku.
Když pomoc není samozřejmost
Mnoho rodin dnes funguje v úplné izolaci. Rodiče po porodu zůstávají na všechno sami – bez podpory širší rodiny, často i bez přátel. Místo babičky přichází online kurzy, diskusní skupiny a psychologové. A přestože jsou dnešní rodiče možná informovanější než kdy dřív, jsou i unavenější než kdy dřív.
„Mám dvě malé děti, manžel je od rána do večera v práci, babičky obě ještě pracují. Když chci hodinu pro sebe, musím si ji vyžebrat,“ říká jedna z maminek v diskusi pod článkem o vyhoření. Její příběh není výjimkou – spíš novým normálem.
Dřív se děti vychovávaly „kolektivně“
Ještě před pár desítkami let byla výchova dětí věcí celé komunity. Pomáhaly sestry, tety, sousedky, babičky. Dnes se výchova smrskla na dva lidi v bytě. Tlak na dokonalost, kombinace práce na dálku a péče o děti v jednom dni a neustálé porovnávání na sociálních sítích z rodičovství dělají maraton bez cíle.
Psychologové upozorňují, že chybějící mezilidská síť má konkrétní následky – nárůst úzkostí, vyhoření a pocit selhání i u rodičů, kteří objektivně dělají maximum.
Rodičovství bez komunity
Moderní rodiče nežijí hůř – žijí jinak. Často dál od rodiny, bez sdílení, bez prostoru. Mnoho babiček nemůže nebo nechce být „na telefonu“ 24/7, a není se čemu divit – samy ještě pracují, nebo si konečně užívají důchod. Jenže mezera, kterou po nich zůstává, je obrovská.
Možná jsme to prostě přecenili
Současný model „všechno zvládnu sama“ je vyčerpávající. Zatímco dřív bylo normální požádat o pomoc, dnes to mnoho rodičů vnímá jako selhání. Ale selháním není říct si o pomoc – selháním je předstírat, že ji nepotřebujeme.
Potřebujeme babičky zpátky. Nebo aspoň systém, který je nahradí
Nejde o návrat k minulosti, ale o návrat k lidskosti. Potřebujeme komunitní centra, flexibilní práci, dostupné jesle a školky, prostor pro oddech. Protože když vypadne babička z rovnice, nemůžeme se tvářit, že rovnice pořád funguje.
Rodičovství bez babiček je realita – ale nemusí být tragédie, pokud se naučíme hledat nové formy pomoci. Protože žádné dítě nepotřebuje dokonalou matku. Potřebuje klidnou.
