Článek
Na pivo, na chalupu, k volbám. Hlavně když mi do toho nikdo nekecá. Ale jakmile má jiný člověk jiný názor, životní styl nebo hodnoty, začne nám svoboda vadit. Proč? Protože jsme si ji spletli s pohodlím.
1. Svoboda ano – ale ať si to nechají doma
Češi mají k svobodě zvláštní vztah.
Chceme mít právo říct cokoliv. Ale když někdo řekne něco, co se nám nelíbí?
Najednou chceme, aby mlčel.
- Ať si ty svoje názory říká někde jinde.
- Ať si to dělají doma.
- Ať nám to nenutí.
Jenže… on to možná nenutí. Jen mluví.
2. Tady to říkat nesmíš! (Ale já můžu všechno)
Zkuste si dnes veřejně říct svůj názor na:
- migraci
- očkování
- změnu pohlaví
- školství
- politiku
A sledujte, jak rychle se z „diskuze“ stane hon na názorově nepohodlné.
Najednou jste dezinformátor, fašoun nebo sluníčkář.
Podle toho, komu zrovna šlapete na kuří oko.
3. Korektnost vs. strach otevřít pusu
Společenská korektnost má smysl.
Ale nesmí se stát obuškem, který bije každého, kdo říká něco nepohodlného, i když slušně.
Dneska už nestačí nemít nenávist.
Musíš mít ten správný názor. A ten se navíc mění podle nálady.
4. Neumíme snést, že někdo žije jinak než my
Všichni kážeme toleranci.
Ale zkuste říct, že nemáte děti, nechcete hypotéku, nebo že vám nevadí genderově neutrální jazyk.
Okamžitě to někoho vytočí.
Protože svoboda není to, že můžu být jiný.
Svoboda je to, že někdo jiný může být jiný – a já to snesu.
5. Chceme, aby nám nikdo nic nebral. Ale co dáváme my?
Je snadné si stěžovat: na stát, politiky, Brusel, učitele, doktory, rodiče.
Ale co děláme my?
Umíme poslouchat druhé? Umíme se domluvit? Umíme žít vedle lidí, kteří mají jiný pohled?
To je totiž skutečná svoboda.
Závěr:
Nejsme ohrožení jinými názory.
Ohrožuje nás, že jsme přestali rozlišovat mezi nesouhlasem a nepřítelem.
Svoboda není komfort.
Je to námaha, tolerance, odvaha unést, že svět není jen podle nás.
